Sukulentní
bonsaje Jana Gratiase (17)
- Peperomia
dolabriformis var. brachyphylla W.
Rauh
Když mi v roce 1997
přivezl Rudolf Šubík několik
exemplářů tohoto druhu, dlouho jsme
váhali s jeho určením a nakonec
zvolili „kompromisní“ jmenovku „Peperomia aff.
asperula“ (což
znamená, že se vyobrazená rostlina
podobá druhu „asperula“). Předloni
však pomohl G. D. Rowley s určením a
podle obrázku této rostliny s
květenstvím ji zařadil bez dalších
pochybností, neboť sám ji pěstuje
jako sbírkový druh, který dostal od
prof. Rauha.
- Peperomia
dolabriformis je variabilní druh z
centrálních oblastí Peru, patří do
čeledi Piperaceae (pepřovníkovité).
Varieta brachyphylla se od nominálního
druhu liší silně redukovanými listy a
jemnými detaily v uspořádání
květenství. Dorůstající výšky jen
kolem 10 cm, stonky jsou jen 3 až 5 mm
tlusté, v mládí hustě olistěné asi
2 cm listy s typickou průsvitnou
svrchní stranou. Listy v období sucha
zůstávají poměrně dlouho na stonku
(alespoń v jakési falešné vrcholové
růžici), nejprve žloutnou a pak teprve
opadávají, zpravidla po závanu větru
nebo zatřesením s miskou při jejím
přenášení. Květenství je velmi
dlouhé, tenké, nevzhledné, má podobu
rozvětvených šlahounků žlutavých,
velmi protáhlých klasů pouze
milimetrového průřezu.
-
- Rostlina
má raději polostín (plné slunce ji
značně vysiluje), spíš krátké
přísušky vystřídané slabou
zálivkou, směs písku s rašelinou a
teploty od 10 do 25°C. Spokojí se s
malou nádobou, kořenový systém je
jemný, řízkování je velice snadné i
z malých úlomků.
-
- Vzhledem k
charakteru stonků je tvarování
snadné, k tomu mohu doporučit
používat skalpelu s nejmenší čepelí
a naopak nepoužívat nůžky, aby
řezné plochy byly rovné, nezaškrcené
stiskem nůžek. Za 6 let pěstování se
mi tento druh jeví jako nenáročné,
zajímavé zpestření sortimentu
vhodného především do bytových
podmínek (polostín, malé rozměry).
|
- Text a foto
Jan Gratias
|
