Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (15)


Uncarina roeoesliana
pochází z jižní části Madagaskaru a patří do čeledi Pedaliaceae, v níž je součástí společenství takových sukulentních specialit, jako jsou druhy rodů Pterodiscus nebo Sesamothammus. Jde o druh, jehož bizarní morfologické zvláštnosti by zasloužily zvláštní monografii. Uncarina roeoesliana je stonkový sukulent s velmi ztlustlým základem kmene. Listy mají dlouhé masivní řapíky, čepel je plstnatá, po rozemnutí výrazně aromatická. Již u mladých rostlin (za 6 až 8 měsíců od výsevu !!!) se objevují velké žluté trubkovité zygomorfní květy. Mimořádně zajímavé jsou také plody - dvoudílné srdčité kapsle poseté trnitými výrůstky, na jejichž konci je dvojitá harpunová špice. Trny jsou neobyčejně "chytlavé" a každý dotek ruky je bolestivě cítit. Jde totiž o typicky zoochorní plod snadno se zachycující na srsti zvířat, která tím pomáhají rozšiřovat semena do okolí.

Uncarina roeoesliana

 
Unkariny jsou v našich sbírkách pořád ještě raritou, která se ani v západoevropských sbírkách moc dlouho nepěstuje. Naštěstí pro všechny nové zájemce o tyto rostliny padl již mýtus o velmi obtížném rozmnožování. když se 2 kvetoucí rostliny sejdou, není problém navzájem opylit jejich květy. Výše popisovaný plod roste velmi rychle a v létě v našich podmínkách uzraje do 2 měsíců. Zralost se pozná zřetelným puknutím švu jinak velmi tuhé tobolky, v každé její polovině bývá 7 až 9 velkých černých plochých semen se zvrásněným povrchem. Zatím jsem nedělal pokusy s jejich dormancí, ale výsev do 3 měsíců po sklizni byl opravdu bez problémů.
 
Základní „madagaskarskou” podmínkou pro úspěšné pěstování je teplo (minimum 18 oC, raději více než 20 oC po celý rok ). Dostatek světla je samozřejmostí, ve stínu se stonky rychle deformují. Substrát by měl být rašelinový. Pokud nemáme k dispozici holandskou univerzální směs, jejímž základem je drcené kokosové vlákno, je vhodné namíchat směs rašeliny nebo lignocelu, písku a perlitu v poměru 2:1:1. Zálivka musí být vydatná, přihnojování jednou za 14 dní je vzhledem k doporučenému složení substrátu a spotřebě živin na tvorbu listů nutné a ve srovnání s jinými kaudiciformními druhy velmi nutné. Možnosti tvarování jsou omezené, avšak některé semenáče z u nás vypěstovaných semen mají charakter kořenů podobný jako Adenium obesum a stejně dobře reagují na seříznutí vrcholové partie stonku. Snad je přiložená fotografie dostatečně inspirativní.

Text a foto
Jan Gratias

 

 Související články
Sukulentní bonsaje Jana Gratiase 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 (1-14/2002-2003)
Sukulentní sloupek Sváti Ryby (8/2001)
Sukulentní sloupek Sváti Ryby (10/2001)