Monadenium
ritchei
Patří mezi rostliny se silně sukulentním
stonkem, podobně jako M. lugardae, guentheri,
schubei, a další. Pochází z Keni a je
vhodné připomenout, že byly popsány celkem
tři subspecies (nyambense, marsabitense a
ritchei). V přírodě rostou na skalnatých
stráních částečně stíněné travinami ve
výškách kolem 1000 m. V kultuře tedy
vyžaduje teplo po celý rok, přičemž
nejnebezpečnějším obdobím je konec podzimu,
kdy ještě zrají semena a opadají masité
listy, ale již začínají chladné noci. V té
době je rostlina náchylná ke hnilobě, která
často postihuje hlavní stonek odshora (podobně
jako se to často stává u Euphorbia
bupleurifolia). V takovém případě bývá
snaha o záchranu rostliny marná a je nutno
rychle olámat odnože a počkat do jara. Za
normálních podmínek zdravá rostlina snadno
přečká zimu při úplném suchu a při
teplotě neklesající pod 15oC.
Monadenium
ritchei lze tedy považovat za ideální
rostlinu pro byty s ústředním topením.
Dobře snáší vysoké teploty na parapetu nad
radiátorem, přičemž sesychání stonků je
často téměř nezřetelné. Přes zimu raději
nezalévat, aby se rostlina neprobudila a
nedeformovala se. Množení je možné oběma
hlavními způsoby,.výhodnější je
vegetativní a je velmi snadné. Postranní
odnože je nutné zásadně odlamovat a nikoliv
odřezávat, aby zůstala jen malá rána, která
se na suchu rychle zacelí. Basální odnože
mají již většinou vlastní kořeny. Po
několikadenním zasychání sázíme odnože do
suchého propustného substrátu, kde v teple a
při občasném rosení brzy zakoření. Zájemce
o podrobné poučení o výsevu semen tohoto
druhu monadenia odkazuji na podrobný článek
přítele Dr. Ryby, který připravil do ročenky
Adenium. Monadenium ritchei
stojí za povšimnutí a jako přírodní bonsaje
(i když s velmi omezenými možnostmi
tvarování) se již mladé rostliny mohou stát
ozdobou každé sbírky.
|
