Sukulentní
bonsaje Jana Gratiase (20)
- Crassula
rupestris subsp.
marnieriana
(Huber & Jacobsen) Toelken
Patří mezi známé, ale ve sbírkách
jen sporadicky zastoupené druhy
miniaturních tlustic z okruhu Crassula
rupestris. Její zvláštní půvab
spočívá v uspořádání listů,
které jsou mimořádně hustě
nahlučeny na tenkých drátkovitých
stoncích a při troše fantazie (a
spíš pod lupou) mohou připomínat
špejli s ražniči nebo jiným špízem.
-
- Díky nové
monografii o rodu Crassula (Rowley, 2003)
máme o této i drtivé většině
dalších krasul nové obsáhlé
informace. Dosti často se na jmenovkách
objevují zkomolená jména a ještě
častěji je rostlina považována za
samostatný druh. Crassula rupestris
je však velmi variabilní a navíc tři
její subspecies (rupestris,
marnieriana a commutata) jsou od
sebe na první pohled odlišné.
-
- Rostlina
pochází z jižní Afriky, kde roste
především v provincii Západní
Kapsko. Tvoří menší keříky vysoké
10 až 40 cm, dřevnatějící stonky
jsou vzpřímené, větvené. Listy jsou
drobné (0,4 až 1 cm), široce
vejčité, žlutozelené, s červeným
okrajem, silně dužnaté. Vyrůstají ve
dvojicích a jejich srůst je tak velký,
že mnohdy není vidět, že jde o
dvojici a vypadají jako jedno dužnaté
perforované kolečko. Květy jsou v
drobných hustých květenstvích bílé
barvy a vydrží na vrcholech stonků
několik týdnů.
-
- Je to
rostlina nenáročná, nesnáší pouze
trvale nízké teploty pod 5°C a
příliš vlhký substrát. Roste velmi
dobře v každé propustné směsi chudé
na živiny. Snáší velmi hluboký řez
(ale z tříletého a staršího dřeva
prakticky již neobráží), dobře
reaguje na letnění venku na balkoně
nebo na jiném volném prostranství.
Světla potřebuje co nejvíce, po
krátkodobém přistínění rychle
ztrácí svou nejkrásnější ozdobu –
červené zbarvení okrajů listů.
-
- Na
rostlině nelze uplatnit většinu stylů
bonsají, takže za úspěch můžeme
považovat, když dobře roste ve stylu
koště, starší jedinci pak jako
polokaskáda. Rozmnožuje se téměř
výhradně vegetativním způsobem,
každý odřezek větvičky po krátkém
zaschnutí bezvadně koření v mírně
vlhkém písku při pokojové teplotě.
|
- Text a foto Mgr.
Jan Gratias
|
