Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (21)

Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (21)

Brachychiton acuminatus G.P.Guymer

patří ve sbírkách k možná nejméně zastoupeným druhům v rámci rodu. Brachychitonům bylo v této rubrice I.N.CACT věnováno únorové pokračování v roce 2002, řada z vás má doma knížku Sukulenty jako bonsaje, proto jen krátce zopakuji, že…

…	název druhu znamená zašpičatělý, zahrocený
…	pochází z Austrálie a patří do čeledi Sterculiaceae
…	listy má střídavé, jednoduché, později „javorově” laločnaté, dlouze řapíkaté a živě zelené
…	stonek (kmen) je typicky pachykaulní, ale méně ztlustlý

Pěstuje se stejně jako jiné druhy brachychitonů – nejprve v květináči a za 3 až 4 roky v bonsajové misce. Je to v přírodě statný strom, který velmi dobře snáší několik týdnů až měsíců úplné vyschnutí substrátu, u nás samozřejmě zejména v zimním období.


V době vegetace potřebuje pravidelnou zálivku, přihnojování, opakované zkracování výhonů a pokud možno celý den plné slunce. Některé semenáče mají kmen od počátku široce kuželovitý, jiné mají kmen štíhlý a kořeny stejně efektně pokroucené, jako Brachychiton rupestris. Možnosti tvarování jsou omezeny na styly volný vzpřímený, šikmý nebo literátský. Reakce na řez a zaštipování je u tohoto druhu pomalejší, pro důkladné zahuštění korunky a redukci listové plochy je třeba pravidelně zkracovat každý nový výhon. Tvarování drátem je možné, ale ne tak efektivní jako u druhu B. discolor.

Rozmnožuje se výsevy semen, zcela výjimečně i vrcholovými polodřevitými řízky. Na snímku je devítiletý semenáč, za svůj život již 7 x přesazovaný do různých květináčů a misek.