Jsou to typické „mesemb” - patří tedy do čeledi Aizoaceae (dříve Mesembryanthemaceae - kosmatcovité). V přírodě tvoří nízké trsnaté rostliny s velmi ztlustlými kořeny a zakrslým kmenem, čímž se hodně podobají druhům z rodů Aloinospis nebo Rabiea. Vyobrazený druh se podle listů i podle květů dosti podobá popisu Nananthus broomii, ale za správnost určení nemohu ručit. Starší části větviček jsou postupně holé a na bázi zvolna tloustnou.

Nespornou výhodou všech nanantusů je zkušenost, že rostliny si snadno zvyknou na opačný vegetační cyklus a jejich pěstování se v podstatě neliší od kultury faukárií (populárních tygřích tlamiček). Vyžadují chladné a téměř suché zimování, optimální teplota je 10 ^oC. Zálivka by měla být opatrná, většími dávkami je vhodné zalévat pouze na jaře a na podzim. Nanantusy nemají žádné zvláštní nároky na substrát, ale světla potřebují co nejvíce po celý rok. Rozmnožují se bezproblémovými výsevy semen nebo odřezky části stonků s listovou růžicí, které velmi dobře zakořeňují.

Obrázek rostliny jsem použil k přípravě vlastní novoročenky 2004, kterou př. Pavlíček zveřejnil v minulém vydání I.N. Cact. Je to semenáček, mám ho vypěstovaný ze semen blíže neurčeného sběru a v miniaturní misce roste bez přesazování od roku 1998. Už dvakrát vykvetl jedním květem, stejně jako několik dalších sourozenců pěstovaných v obyčejném květináči, kteří jsou však řádově o desítky milimetrů větší. Rostlinka nebyla nijak uměle tvarovaná, přiložená sirka má velkou výpovědní hodnotu.

Sukulentní bonsaje Jana Gratiase 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22 (1-20/2002-2004)

Sukulentní sloupek Sváti Ryby (8/2001)

Sukulentní sloupek Sváti Ryby (10/2001)