Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (35)

Dudleya albiflora Rose

pochází z Kalifornie a patří do čeledi Crassulaceae (tlusticovité). Pokud má někdo ve sbírce tuto rostlinu tříletou nebo mladší, stěží ho napadne pěstovat ji také jako sukulentní bonsaj. Listové růžice Dudleya albiflora mají v průměru od 7,5 do 12,5 cm a jsou složené z více jak 30 válcovitých listů s ostrou měkkou špičkou. Do tří let věku zůstávají při zemi, ale později se vytahují nad zem, občas se dichotomicky rozvětví a hlavně mají pod sebou tlustý zdřevnatělý stonek. Na něm dosti dlouho zůstává důležitý znak rodu Dudleyea - zbytky vysušených starých listů, které lze odstranit pouze mechanickým násilím. Odstraňování starých listů je vyloženě nevhodné, za prvé to jde dost obtížně a za druhé je to okrasná součást, která dává rostlině nezaměnitelný vzhled. Květy jsou bílé, drobné a samosprašné, na dlouhých převislých výhonech v řídkém vrcholíku. Semena jsou prachová, ale velmi dobře klíčí a výsevy jsou na rozdíl od mnoha jiných zástupců čeledi docela snadné.

Je to nenáročný druh, jehož pěstování je srovnatelné se zacházením s odolnými stromkovými druhy rodu Echeveria. Potřebuje tedy spíš tvrdší podmínky - méně vody, zato plné slunce po celý rok. Hnojit jen asi dvakrát za rok a jen malými dávkami, jinak jsou listové růžice přerostlé a listy velmi křehké, takže se při sebemenším dotyku lámou. Naopak, při dlouhotrvajícím suchu jsou růžice listů silně zredukované, ale ihned se zvětší po první zálivce. V kultuře jsou květuschopné většinou už tříleté semenáčky, vegetativní množení prakticky nepřichází v úvahu (zakrslý, pomalu přirůstající stonek a málo rozet na jeho vrcholu).