|
Avonia papyracea (Poelln.) G. D. Rowleynení v našich sbírkách vzácná rostlina a často se u ní najde jmenovka se synonymem Anacampseros papyracea. Je to drobný nenápadný keřík s řepovitými kořeny a od země rozvětveným stonkem, jehož výhonky jsou ve stáří jen 5 až 10 cm dlouhé. Asi 2 mm široké zelenobílé květy se tvoří těsně pod vegetačním vrcholem stonku, plody jsou tobolky na krátké stopce. Skutečnou krásu rostliny můžeme poznat až při pozorování pod lupou. Stonky jsou jen 5 až 8 mm široké a hustě obalené spirálovitě uspořádanými šupinovitými listy. Stříbřitý, velmi efektní vzhled stonků je způsoben šupinovitými listeny, které jsou bez pigmentu a z větší části překrývají vlastní zelené listy. Pěstování není obtížné, pokud máme jednotlivé rostliny v malé nádobě s propustnou půdní směsí. Avonia papyracea vydrží dlouhá období sucha a období intenzivního růstu nastává v našich podmínkách od srpna do konce října. Ve zbývajících měsících zaléváme velmi opatrně a vždy až po vyschnutí substrátu. Rostliny vypěstované ze semen rostou velmi pomalu, na snímku je semenáček starý 11 let a rostoucí v misce o průměru 7 cm. V Německu jsem viděl tuto rostlinku v jedné sbírce jako velmi zajímavou miniaturní bonsaj zasazenou do štěrbiny většího kusu sopečného tufu (styl keř na skále).
|