Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (49)

Commiphora capensis (Sonder) Engler (1883)

Druhy rodu Commiphora z čeledi Burseraceae (burserovité, v novém českém názvosloví zvané „březulovité“) se u nás pěstují jen opravdu zřídka a zkušeností s těmito vpravdě exotickými rostlinami je tudíž pramálo. S minimem zkušeností s komiforami nepatřím mezi výjimky, ale vyobrazenou dvojici rostlinek (zdrobnělina je v t.př. zcela na místě) mám už doma od roku 1998, kdy jsem si je přivezl jako malé semenáčky od přítele Dr. Ryby. Ačkoliv se o ně vůbec nijak nestarám, přežívají, skoro nerostou, ale vždy na podzim se zazelenají a očividně dávají najevo, že o nějakou zvláštní péči nestojí.

V září 2005 se mi této dvojice zželelo a podruhé za oněch 8 let jsem je přesadil, tentokrát do misky. Je pravda, že pokud na nich vyraší a začne bujně růst nějaká větvička, vezmu nůžky a hned ji zkrátím. Jinak opravdu přežily i dlouhé období sucha a zjevně jim vyhovují zimní teploty kolem 10° C.

Commiphora capensis, jak její jméno napovídá, opravdu pochází z přímořské oblasti kolem hranic JAR a Namibie a má charakter zakrslého stromu se ztlustlou bází a velkým počtem větví. Velmi ozdobné jsou trojčetné listy, které na větvích drží hodně dlouho i po té, co se přestane zalévat. Množí se výsevem semen, řízkování se moc neosvědčilo. Je potěšitelé, že zájemci o komifory mají k dispozici útlou, leč velmi názornou publikaci z října 2003, která vyšla v JAR a jejímž autorem je Martihus Steyn.