Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (42)

Myrmecodia echinata (Miquel)

Pochází z oblasti, kterou lze ohraničit ostrovem Sumatra na západě, Šalamounovými ostrovy na východě, Filipínami na severu a ostrovy u pobřeží tropické části Austrálie na jihu. Patří do čeledi Rubiaceae (mořenovité).

Ještě před rokem 2000 byly myrmekodie hitem či sbírkovým „špekem“ první kategorie. Dnes je situace podstatně příznivější – nejen díky dovozu rostlin ze západoevropských pěstíren, ale i díky šikovnosti některých našich pěstitelů, kteří už je množí z vlastních semen.

Myrmecodia echinata vytvoří v prvních měsících života nápadný hrbolatý kaudex a nízký nepravý kmínek, z něhož pak po 2 letech vyrůstají krátké větve. Listy jsou podstatně větší a více protáhlé, než u blízce příbuzného druhu Hydnophytum formicarium. Drobné, úzké, asi 1 cm dlouhé květy se postupně vysunují z paždí listů a jejich okvětní lístky se rozevřou jen na půl dne. Druh je samosprašný, takže krátká doba vhodná pro opylení tolik nevadí.

Stejně jako hydnofyta jsou i myrmekodie v přírodě závislé na symbióze s mravenci. Pěstování v našich podmínkách je snadné, pokud jsou rostliny celoročně v teple a nenecháváme je příliš dlouho bez vody. Samozřejmě, že jsou to sukulenty, několik týdnů bez zálivky hravě přežijí, ale lépe vypadají, když jim věnujeme celoroční pravidelnou péči. Sám jsem si vyzkoušel, že mi nejlépe vyhovuje mít myrmekodie celý rok na stejném místě v bytě u jižního okna. Tím se vyhnu nebezpečné kombinaci vlhka a chladna a ostatní už jde jak se říká samo. Zájemce o podrobné poučení o těchto rosltinách mohu odkázat na ročenku Sekce pěstitelů sukulentů Adenium číslo 1/2003.