Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (38)

Crassula mesembryanthoides (Haworth) Dietrich

má jméno jako stvořené pro trénink správné artikulace televizních moderátorů, které se navíc snadno zamění se jménem příbuzné, ale vzhledem naprosto odlišné Crassula mesembryanthemopsis. Zde vyobrazený druh je typický sukulentní keřík s tenkými polodřevitými stonky. Dále má charakteristické, křížem uspořádané a volně stojaté listy hustě poseté chloupky. Rostlina zcela přirozeným způsobem vyholuje starší části stonků, takže je důležité pravidelné zmlazování, které neděláme v průběhu kvetení (to probíhá v našich podmínkách uprostřed zimy). 

Hluboké zmlazení zpravidla není možné, takže pokud chceme rostlinu tvarovat, musíme zaštipovat ještě málo zdřevnatělé části stonků, z dvouletého dřeva již téměř neobráží. Typický je keříčkovitý vzrůst je v kultuře možný jen na plném slunci, ve stínu se rostliny vytahují a deformují. Kromě trvale světlého umístění po celý rok je to rostlina nenáročná, vhodná pro začátečníky. Lze ji řízkovat i z jednotlivých mladých listů, jen zcela ojediněle ji někteří nadšenci množí také z výsevu prachových semen. To je škoda, protože drtivá většina těchto krasulek je v našich sbírkách namnožená v podstatě z jednoho klonu. Rostlinu na snímku vypěstovala Dr. Jana Říhová z Teplic.