Sukulentní bonsaje Jana Gratiase (53)


Sceletium tortuosum (L.) N. E. Br.

Tento drobný keřík mám doma už čtyři roky, ale teprve nyní jsem se o něj začal zajímat podrobněji. Je to vytrvalá rostlina z velkého společenství MESEMB a v přírodě Jihoafrické republiky je to docela běžný druh. V mládí má vzpřímené, časem pak poléhavé tuhé stonky s kopinatými sukulentními listy. Název „sceletium“ byl vznikl jako výstižná charakteristika, která se nabízí při detailním pohledu na rostlinu. Listy totiž v období sucha zcela vyschnou a zbudou po nich blanité „kostry“ (skelety), které jsou velmi ozdobné a dlouhou dobu zůstávají jako obaly chránící mladé listy před nepříznivými podmínkami prostředí. Květy jsou krémově bílé (až 4 cm široké) se žlutým středem a objevují se na starších výhonech od května do září.

Pěstováni je velice snadné, rostlina nepotřebuje žádnou zvláštní péči, jen musíme vzít na vědomí, že v období vegetačního klidu prakticky neroste. Pokud má v nádobě málo prostoru, zůstávají její rozměry jen řádově centimetrové, pokud má velký květináč, rozroste se a stonky mohou být i více jak 30 cm dlouhé. Dobře se množí z vrcholových řízků větviček.

V zahraničí existují dokonce plantáže s touto rostlinou. Divíte se proč? Stačí, když si na webu najdete stránku www.sceletium.com a prohlédnete si její obsah. Sušená nať Sceletium tortuosum je známá m.j. pod názvem Kanna a je to droga, která dokáže zvednout náladu, snižuje úzkost, stres a napětí. Pastevci v JAR kannu žvýkají jako povzbuzující prostředek při chůzi na dlouhé vzdálenosti v suchých oblastech. Ve větších dávkách to může způsobit euforii - zpočátku stimuluje, později má uklidňující účinek. Rostlina údajně není halucinogenní a žádné nepříznivé účinky nejsou prý zdokumentované.

Jeden z přípravků vyrobený ze Sceletium

Žádnou podobnou drogu jsem dosud neochutnal a nemíním tak učinit ani po prostudování mnoha webových stránek, kde jsou o přípravcích z této rostliny nějaké údaje. Ale myslím si, že je dobré vědět, co se skrývá uvnitř této zajímavé rostlinky, kterou v našich sbírkách zatím prakticky neuvidíte.


Text a foto Mgr. Jan Gratias