|
Pelargonium fragrans
Willdenow (1806)
 |
|
P. fragrans |
Jak již jméno druhu napovídá, P. fragrans patří mezi
pelargonie s vonnými listy (fragrans = vonící). Tento druh je již 200
let známý a pěstovaný v zahradnických závodech jako malá, vzpřímená, asi 30
až 40 cm vysoká dřevina. Kmínek již několik cm nad zemí rozvětvený,
jednotlivé větvičky jsou zpočátku hustě olistěné. Šedozelené listy jsou 2 až
3 cm široké, široce srdčitého tvaru a s měkkým sametovým povrchem. Na
okrajích jsou vroubkované až laločnaté, na bázi řapíku jsou malé palisty.
Květní stvol je rozvětvený, jednotlivé okolíky mají 5 až 8 drobných květů.
Korunní lístky kopisťovitého tvaru jsou bílé, až 8 mm dlouhé, horní dva mají
červenou kresbu.
Původ druhu je dodnes obestřen pochybnostmi. Většinou se uvádí původní
výskyt v horách jihozápadního Kapska, ale botanik Sweet považoval tuto
rostlinu za přírodní hybrid mezi P. odoratissimum a P.
exstipulatum s charakteristickými znaky středu mezi oběma druhy. Dodnes
tedy není rozhodnuto, zda se jedná o pravý druh, neboť mj. velmi neochotně
vytváří semena.
P. fragrans je kupodivu značně odolné vůči suchu a tak právem patří
do sbírek sukulentů. Vyžaduje dostatek slunečního svitu, výživnou propustnou
půdu a přiměřenou zálivku. V zimě stačí malé množství vody jednou za měsíc
až 6 týdnů (i když ztratí až 80 % lisů). Snáší celkově i velmi nešetrné
zacházení, a tak lze rostlinu doporučit úplným začátečníkům. V kultuře se
množí řízkováním, v prvních 3 letech života je zapotřebí rostlinu každoročně
přesadit, ale kořeny je vhodné obnažit až zhruba po 4 letech pěstování.
Tvarujeme přiměřeným zkracováním letorostů, běžný je styl koště. Na snímku
je 5 let starý řízkovanec s násadou semeníků, které však bývají jalové (bez
dostatečně vyvinutých a klíčivých semen). |
