Pelargonium cotyledonis
(Linnaeus) L`Héritier (1789)
je endemitem na ostrově Svatá Helena
(hluboko v Atlantiku na západ od střední Afriky), kde roste
jako jediným zástupce rodu Pelargonium. Vyskytuje se
na nepřístupných útesech jižního a jihozápadního pobřeží ve
výškách 200–600 m, v substrátu z rozpadlých hornin
vulkanického původu. Přestože leží ostrov uvnitř tropů,
podnebí je ochlazováno studenějšími větry, mořskými proudy i
častými mlhami. Srážky jsou na tomto ostrově do 400 mm
ročně. V domovině kvete na jaře (jižní polokoule, tj. od
listopadu do února) a během suchého období je v bezlistém
stavu.
Pelargonium cotyledonis je asi 30 cm
vysoký rozvětvený keřík s pachykaulním stonkem. Zelená a jemně drsná
lodyha (až 5 cm tlustá, s drobnými palisty a pod vrcholem hustě
stěsnanými listy) brzy hnědne a její povrch vypadá jako tenká
kaštanově hnědá borka. Listy má jednoduché, srdčité, kožovité, se
zřetelnou žilnatinou a chlupatou spodní částí. Okraje listů jsou
lehce podvinuté, čepel jako celek je 3 až 5 cm široká. Květní stvol
je rozvětvený, každý okolík má 5–12 květů. Korunní lístky jsou čistě
bílé, obvejčité, 15 mm dlouhé, všechny stejné a jsou stejnoměrně
seřazeny kolem středu. Květ má 5 plodných tyčinek.
Je to velmi pěkná okrasná pelargonie, která vyžaduje dobře
propustnou půdu, slunné až mírně polostinné stanoviště a mírnou
zálivku, zejména koncem léta, kdy bývá v dormanci. Po 6 letech
pěstování se domnívám, že je to rostlina dosti přizpůsobivá, která v
zimě snese řadu týdnů bez zálivky, a pouze se pozvolna probouzí do
nové vegetace, u nás většinou až během května. Rostliny u nás
pěstované často nedávají klíčivá semena, pravděpodobně pro
neschopnost opylit se vlastním pylem. Velmi dobře se však rozmnožují
vrcholovými řízky. Pomalý růst, tolerance k řezu a zároveň ochotné
rozvětvování tuto rostlinu předurčuje jako vynikající materiál pro
bonsaje. V našich sbírkách už není neznámá, cena sazeniček však na
trhu zůstává relativně vysoká.
|
