Co ještě je a co už není sukulentní bonsai ?
Často se mi stává, že přátelé společné
záliby hledají u mne odpověď na výše uvedenou otázku. Stává
se tak zpravidla při návštěvě sbírky tazatele. Když se jedná
o sazenici nějakého prověřeného druhu, pak je odpověď
jednoduchá. Když se jedná o případ, jakým je třeba starší
trs rostliny s řádově jen centimetrovými rozměry, pak může
být diskuse dlouhá a na jejím konci odpověď, na níž se
neshodneme. V současné době je trend takový, že bonsaje lze
vytvořit prakticky z každé rostliny a záleží jen na misce a
vhodném aranžmá. Jedním z takových příkladů je i následující
druh.
Avonia albissima (Marl.) G.D. Rowley
(1994)
roste jako drobná, trsovitá, odspodu
rozvětvená rostlinka s dřevnatým hlavním kořenem. Zhruba 4
cm dlouhé stonky jsou max. 5 mm široké, sukulentní drobné
listy zcela zakrývají široce oválné, zakulacené šupiny. Ty
jsou bílé, bez barevných středových proužků, jen na koncích
bývají občas hnědě zbarvené. Hned na začátku vegetace se na
konci větviček objevují pohárkovité voňavé květy, které se
otevírají jen krátce a v odpoledních hodinách. Kališní
lístky jsou bělavé, bílé korunní lístky mají oválný tvar.
Uvnitř samosprašných květů je jen 8 až 10 tyčinek, po
dozrání se kulatý plod zřetelně vysune nad stonek, sloupne
se z něho papírový obal a do druhého
dne se podélně roztřepí, aby se semena mohla co nejdříve
vysypat do okolí rostliny.
Druh pochází z Namibie, Richtersveldu a
Namaqualandu v Jižní Africe. Z podmínek
na stanovištích vyplývá, že rostlina nepotřebuje čistě
minerální substrát, ale spokojí se s klasickým
propustným substrátem s podílem normální země z kompostu a
nezbytnou drenáží na dně malé nádoby. Avonia albissima
je druh dosti variabilní, což je mj. dáno rozlehlou oblastí
rozšíření. Větší či menší podobnost k druhu A. papyracea
je zřetelná, starší pokusy o popisy s jiným jménem druhu
nebo variety nemohou zkušené pěstitele překvapit.
V naších sbírkách je to tzv. dobře zavedený druh, a nechybí
snad v žádné sbírce každého sukulentáře, který je zcela
zásadně limitován velmi omezeným prostorem pro celoroční
umístění svých oblíbenců. Abychom tuto avonii mohli
považovat za „potensaj“ (divoký český výraz pro budoucí
bonsaje), musí být pěstovaná co nejdéle, alespoň tak dlouho,
jako je ta na snímku z mé sbírečky (semenáček z roku 1994).
Nenechte se mýlit letopočtem popisu a nemyslete si, že jsem
měl rostlinu dříve než př. G. D. Rowley. Dlouho předtím
nesla totiž jméno Anacampseros albissima. |
