Pelargonium bowkeri Harvey (1862)
je bohužel i ve sbírkách specialistů na
botanické druhy pelargonií stále vzácnou rostlinou. To je
samozřejmě škoda, protože se jedná o druh, který je doslova
předurčený stát se přírodní sukulentní bonsají.
Tuto rostlinu jsem dostal od již zesnulého pěstitele
a šlechtitele p. Bohumila Bradny v roce 2006 a to již byl podle jeho
záznamů 12letý kus. Letos mi poprvé vykvetl a potvrdil tím slova
dárce, že se jedná o sytě červenokvětou mutaci. Barva květů
původního druhu je totiž žlutě purpurová, výjimečně i bílá. Jinak
tato rostlina nese všechny znaky shodné s původním
popisem, který říká, že P. bowkeri je rostlina s velkou
tvrdou podzemní hlízou a krátkou nadzemní lodyhou.Listy jsou
kopinaté, světle zelené, jemně chloupkaté, bez vůně, 10-25 cm
dlouhé, 2-3 x peřenodílné a s četnými tenkými úkrojky. Květenstvím
je okolík ze 4-12 květů, korunní lístky jsou široce klínovité, až 30
mm dlouhé, hluboce laločnaté a s třásnitými
konci.
Původní domovinou jsou svahy ve východní části
Kapské provincie a Natalu v JAR, v nadmořské
výšce 1100 - 2200 m, ale ojediněle i v nížinách kolem 300 m. Roste
většinou na kamenitých místech, na písčitých půdách, ale také na
zvětralé břidlici. V období klidu rostlina
shodí listy a zůstávají jen stonky se zbytky řapíků a kořenové
hlízy. Potřebuje lehčí, ne však zcela písčitý substrát, přiměřenou
pravidelnou zálivku během vegetace, ale od října zálivku vynechat,
aby rostlina mohla zatáhnout. Rozmnožuje se výsevy semen nebo též
rozdělením postraních hlíz. Zaštipování nebo nějaké jiné způsoby
tvarování bonsají nejsou u tohoto druhu nutné.
|
