| Crassula
rogersii Schönland (1907)
 Pod nadpisem tohoto příspěvku by měla být
vsuvka: Opravník sukulentářských omylů. Ano, možná tři desetiletí takto
odolná rostlina kolovala v našich sbírkách pod doslova falešným jménem
„Cotyledon orbiculata var. higginsiae“.
Nebyl jsem výjimkou a také
jsem od 70. let min. století používal tuto jmenovku, až mne kamarád
Jaromír Végner vyvedl na naší (roudnické) výstavě v červnu 2010
z omylu. Ostudou pro mne zůstává, že mám monografii darovanou i
s věnováním od pana G. D. Rowleye, kde tato krasulka je
vyobrazená, byť
nefiguruje v abecedním pořádku druhů s podrobným popisem.
Omyl lze
částečně omlouvat tím, že kvete až v pokročilejším věku a tehdy,
když
jí pár let nezkracujeme její stonky. Pak by byl omyl vysvětlený hned,
neboť porovnávat květy krasul a kotyledonů je totéž, jako porovnávat
morfologii mravence s jezevcem. (Na tomto místě doporučuji čtenářům
I.N.Cact kliknout na odkaz
http://www.cact.cz/noviny/2002/07/bonsaje07.htm, nebo v dolní tabulce
Související články na odkaz č. 7, a pak teprve pokračovat ve čtení
zbytu příspěvku).
Tato krasulka skutečně
nějaký kotyledon připomíná, a to především vstřícnými, až 5 cm dlouhými
kyjovitými listy se žlutozelenou, jakoby sametovou pokožkou. Jinak je
to keřík s drátovitými, zpočátku vzpřímenými, ve stáří s poléhavými
stonky červenohnědé barvy. Květenství (řidší složený vrcholík) vyrůstá
pod 3. až 5. párem nejmladších listů, ale na staré větvi, jejíž více
jak dvouleté části jsou již dřevnaté a vyholené. Květy jsou velmi
drobné, světle žluté, podobné jako u druhu Crassula mesembryanthoides. Pěstování
úplně jednoduché není, i když je to druh, kterému nevadí nešetrné
zacházení, tj. malé dávky vody v nepravidelných intervalech a umístění
volně na plném slunci. Ale pozor, chceme-li mít rostlinu jako
kompaktní, oku lahodící bonsaj, pak jí musíme v bytě nebo ve skleníku
věnovat stálou pozornost.
Pod sklem či fólii vysoké teploty a prudké
slunce rostlině vadí stejně jako větší zastínění, takže v těchto
prostorách je určitým uměním najít podmínky, v nichž jsou vyvážené
střední hodnoty světla, tepla a vody. Rychlému vyholování stonků se dá
úspěšně zabránit citem pro zálivku - příliš mnoho vody rostlině vadí,
napité listy se snadno odlamují, úplné sucho zas přivádí rostlinu do
vynuceného vegetačního klidu.
Ale jak už bylo řečeno, tříletá a starší
část stonku už bývá nenávratně bez listů a z této partie (po příliš
hlubokém řezu) už zpravidla neobrazí, nevytvoří mladou boční
větvičku. Takže zaštipovat a střihat, to určitě ano, ale
několikrát během vegetační sezóny po vytvoření druhé dvojice mladých
listů. Pak lze hovořit o tvarování, pak lze vytvořit bonsaj, podobně
jako se to (na přiloženém snímku) podařilo Jaromíru Végnerovi z KK
Roudnice nad Labem. |
