Zadáno pro kaudexofily (20)

Pokud milovníci kaudiciformních rostlin dosud ještě nemají ve sbírce žádnou z geofytních (kaudiciformních) pelargonií, měli by to co nejdříve napravit. Jsou totiž ochuzeni o zážitky, které jim v zimě většina rostlin s kaudexy nemůže dopřát. V tomto volném seriálu už byly uvedeny druhy Pelargonium pulverulentum, P. campestre a P. oblongatum, přesto si myslím, že následující druh z výše uvedených důvodů nemůže být poslední.

Obr. 1 - Pelargonium appendiculatum

Vyobrazená rostlina se po dovezení do Evropy jmenovala Geranium appendiculatum L. (1781). Druhové jméno (appendiculatum) dostala vzhledem k velkým prodlouženým palistům a po převedení do rodu Pelargonium už nikdy nebyla terčem nájezdů slávychtivých botanických popisovačů.

Rostlina je bezstonkový geofyt s podzemní hlízou válcovitého tvaru. Kaudex (= v tomto případě hlíza) se od prvních let života těsně nad zemí rozrůstá ve vícehlavý útvar, který u velmi starých jedinců v přírodě může být až 50 cm široký. V době květu dosahují nadzemí orgány do výšky kolem 30 cm. Listy jsou 3–11 cm dlouhé, šedozelené, chlupaté, podlouhle srdčité (s peřeně dělenou čepelí) a silně aromatické. Typickým, zde již zmírněným, znakem jsou neobvykle velké palisty přirostlé k řapíku. Květenstvím je okolík na kratším stvolu složený z 8 až 15 květů. Květní stopky jsou nepatrné, korunní lístky jsou úzce lopatkovité, 20 mm dlouhé, žluté, horní dva lístky mají červenou kresbu.

Obr. 2 - Pelargonium appendiculatum - detail květů

Původní domovinou P. appendiculatum je relativně malá lokalita blízko pobřeží u Leipoldtville a Lambert´s Bay v JAR (provincie Západní Kapsko). V této oblasti naprší během zimních dešťových srážek pouze 200 až 300 mm ročně, horko a sucho je tu během léta. Druh roste na hlubokých písčitých půdách, listy často spásají různé druhy býložravých savců a podněcují tak hlízu k rozvětvení. Kvete na jaře (na jižní polokouli, tj během srpna a září). V době kvetení je rostlina ještě olistěná, čímž se zvyšuje ozdobná hodnota. Listy po dotyku (pro někoho až nepříjemně) silně voní.

V kultuře vyžaduje propustný písčitý substrát, plné slunce, anebo jen slabý stín. Zalévat se má mírně během vegetace, v zimě jen velmi omezeně a v létě po odkvětu je nutné ponechat substrát zcela suchý. V našich podmínkách se semenáče trochu přizpůsobují opačnému cyklu ročních období. První listy jim raší už během listopadu, snaha narůst vrcholí koncem února, v dubnu (někdy až v květnu) se objevuje násada květů a plodů, od počátku června je nutné přestat se zálivkou a dopřát rostlinám alespoň tříměsíční „odpočinek.“ Po opylení štětečkem se plody a semena vyvíjejí poměrně rychle. Výsevy (od prosince do února, při max. 20°C) jsou snadné, semena klíčí i po třech letech, rostlinu lze množit i postranními hlízami. Semenáče kvetou v druhém roce.