Euphorbia waringiae
Rauh & Gerold (1998)
Pokud bychom hodnotili rostliny podle data
prvního publikovaného popisu, pak za novinky v amatérských
sbírkách lze považovat druhy, které byly popsané
zhruba před 10 lety. Za tento vlastní, čistě
subjektivní názor se omlouvám, ale právě toto je
případ rostliny, o níž bude dneska řeč.
 |
|
Obr. 1 - Euphorbia
waringiae
|
Euphorbia waringiae je zakrnělý pryšec s
řepovitým podzemním kaudexem, který může být až
10 cm široký. Z něho vyrůstá víceméně vzpřímený
tlustý hlavní stonek (až 60 cm vysoký a na bázi
až 2 cm široký), který se větví pouze tehdy,
je-li jeho vrchol z různých příčin poškozený.
Listy s efektně zvlněnými okraji mohou být 6 až
10 cm (výjimečně až 12 cm) dlouhé a 4 až 6 mm
široké. Vyrůstají pouze ve vrcholové růžici,
mají výraznou středovou žílu, svrchní strana má
červenohnědý nádech a spodní strana je
šedozelená. Rostlina ochotně kvete řídkými
vrcholíky cyathií, která jsou 5 až 7 mm široká a
jejich bledě zelenkavá barva může mít na vnější
straně načervenale hnědý nádech.
 |
|
Obr. 1 - Euphorbia
waringiae
|
V přírodě roste na Madagaskaru v kamenité
červené půdě na úpatí horských svahů (v nadmořské
výšce do 500 m) jako součást řídkých suchých
lesů. Jako materiál k popisu posloužily
exempláře této rostliny sbírané východně od
Taolanaro, což jest oblast v jižní části
ostrova.
Musím se přiznat, že jsem tuto rostlinu chtěl
mít o hodně dříve, než se vůbec nabízela na
evropském trhu. Čirou náhodou jsem viděl její
obrázek ve zpravodaji jednoho německého spolku,
kde se autor odvolával na materiál pozorovaný v
BZ univerzity v Heidelbergu. Když se pak po roce
2001 objevila v nabídce firmy Exotica, jako
jeden z prvních si ji koupil Luboš Hojný, který
ihned vyzkoušel možnosti vypěstování vlastních
semen. Je konec roku 2009 a právě díky Lubošovi
jsou u nás desítky, ba možná už stovky nadšenců,
kteří se touto ozdobou sbírek mohou pochlubit.
 |
|
Obr.
2 - Euphorbia waringiae
- semenáče
|
Pěstování je docela snadné, první hlášky o velké
teplomilnosti druhu vzaly během tří let za své.
Rostlině stačí pro přezimování (v téměř suchém
substrátu) minimální teplota 12°C, v létě
má raději lehké zastínění a vydatnou nárazovou
zálivkou nepohrdne.
Jako P.S. dodávám, že podobným druhem je E.
suzannae-marnierae Rauh & Petignat (1996).
Hezké Vánoce přeje a na shledanou nejen při
čtení I. N. Cact
se těší Honza Gratias |
