Zadáno pro kaudexofily (25)

Kaudiciformní a pachykaulní pelargonie jsou stále opomíjené rostliny, takže bohužel jen opravdu několik málo nadšenců je pěstuje a proto mám jen velmi omezené možnosti k výměně zkušeností a materiálu. Dnes přestavuji další dva duhy, které rozhodně stojí za hřích a žádný sukulentář by se za jejich přítomnost ve sbírce neměl stydět.

V přírodě (sušší části Svobodného státu Orange, Lesotho a Východní Kapsko v JAR) se vyskytuje jako malá, řídce rozvětvená trsovitá rostlina s krátkou lodyhou a listy soustředěnými kolem vegetačního vrcholu. Listy jsou okrouhlé, až 7 cm dlouhé, s protáhlými čárkovitými úkrojky a s nápadně dlouhým řapíkem. Palisty jsou šídlovité, suché a vytrvávají na stonku.

Obr. 1 - Pelargonium aridum

Květenství je poměrně dlouhý stvol s okolíkem 2 až 5 květů. Květy jsou bohužel nevýrazné a v „plné kráse“ vydrží jen asi 48 hodin. P. aridum dobře tvoří semena a jednoleté semenáče již spolehlivě kvetou. Nemá opačný růstový cyklus, v kultuře vyžaduje lehký stín, dobře propustnou půdu a mírnější (v zimě jen velmi opatrnou) zálivku. 

Obr. 2 - Pelargonium aridum

Samostatná rostlina není příliš okrasně zajímavá, ale metodou pokusů a omylů jsem zjistil, že při vhodném seříznutí její stonek dostává tvar pachykaulní lahve a rovněž kořeny výrazněji ztloustnou. Tříleté rostliny už vydrží dlouhá období sucha, a pokud je nepražíme na přímém slunci, pak se zálivkou kdykoliv probudí znovu do další vegetace.

Pelargonium sidoides de Candolle (1824)

P. sidoides je rostlina s hustou růžicí sametových listů a podzemním shlukem hlíznatých výběžků. Starší rostliny mají protáhle kuželovitý kmínek, jehož protáhlá vrcholová část se zbytky řapíků časem poléhá. Listy jsou srdčité, šedozelené, hustě hedvábně ojíněné, čepel je na dlouhém řapíku 2 až 8 cm široká, palisty jsou protáhlé. Květenství bývá rozvětvené, většinou na 2 okolíky, každý s 5 až 14 květy. Květy jsou sice menší, ale jinak velmi zajímavé a ozdobné. Mají úzké, až 17 mm dlouhé korunní lístky v barvě tmavě purpurové až téměř černé.

Obr. 3 - Pelargonium sidoides

P. sidoides roste v přírodě v provincii Východní Kapsko (stát Lesotho) a ve Svobodném státě Orange. Je velmi přizpůsobivé vůči různým přírodním podmínkám, ať jsou to nízké trávy a keře, kamenité nebo písčité půdy, většinou na přímém slunci, kde je i po dešti dříve sucho.

Obr. 4 - Pelargonium sidoides

Druh je stálezelený, v zimě částečně zatahuje a při nárazové zálivce může kvést po celý rok. Odolnost vůči dlouhotrvajícímu suchu je přímo úměrná se stářím rostliny. Ta se snadno množí semeny, řízky nebo i hlízkami. Vyžaduje plné oslunění a propustný substrát s podílem jílu. Starší rostliny dobře reagují na seříznutí stonku poblíž vegetačního vrcholu, který tak následně (zejména na bázi) ztloustne.

Obr. 5 - Pelargonium sidoides - detail květů