|
Pelargonium endlicherianum
Fenzl (1842)
aneb skalnička či
sukulent, určitě však zimovzdorný krasavec
Jak už je díky těmto
webovým novinám známo, nenápadně, leč systematicky a usilovně se
snažím, aby sukulentáři vzali na vědomí, jak je rod
Pelargonium bohatý na sukulentní druhy. Dnes představená
rostlina však na první pohled jako sukulent vůbec nevypadá, snad
až na ten povytažený kaudex. Však ji také znají spíše
skalničkáři, protože Pelargonium endlicherianum se dobře
uplatní na skalkách, pokud možno ve štěrbinách mezi kameny.
Vyžaduje teplé stanoviště na plném slunci, mírně alkalickou
propustnou půdu s dobrým odtokem přebytečné vody a ochranu proti
vlhku v zimě (doporučuje se od konce září do konce března
přikrýt sklem, laminátem apod.).
 |
|
Obr. 1 - Pelargonium endlicherianum |
Uvedené nároky na
stanoviště jsou pochopitelné vzhledem k původní domovině.
Rostlina se vyskytuje na území Turecka, Arménie a Sýrie. Roste
v horských oblastech na vápencových skalách, které jsou zvláště
v zimě velmi suché. Podstatným údajem je fakt, že je to rostlina
zimovzdorná, která snese až -18°C.
Základem tohoto druhu
je kaudex složený z částečně hlíznatých kořenů, který plynule
přechází v tlustý a přitom velmi krátký stonek, který se ve
stáří jen řídce rozvětvuje. Dlouze řapíkaté listy s okrouhle
srdčitou čepelí tvoří jakousi přízemní růžici. Mladé rostliny
„uživí“ jen 2 až 3 květy v okolíku, který vzniká na masívním
stvolu. Starší kusy mohou mít v okolíku až 20 květů, které jsou
velmi atraktivní jak z hlediska velikosti, tak i tvaru a počtu
plodných tyčinek. Jednotlivé květy mají vyvinuté pouze 2 korunní
lístky, které jsou široce obvejčité a 3 až 4 cm dlouhé. Základní
barva je růžová, nápadně zdobená karmínovou žilnatinou. Spodní 3
lístky jsou zcela zakrnělé. V rámci rodu má tento druh
i výjimečně velké plody s 5 semeny. Jméno druhu vzniklo na
počest Stephana Endlichera, jednoho z bývalých ředitelů
Botanické zahrady ve Vídni.
 |
|
Obr. 2 - Pelargonium endlicherianum -
květ |
Pěstování P.
endlicherianum spolu s jinými kaudiciformními sukulenty není
nijak obtížné, rostlina snese několik měsíců úplné sucho a pro
zdárný vývin květů potřebuje i chladno. Na počátku mých
pěstitelských pokusů jsem nevěřil radám zkušenějších, že pokud
má tato pelargonie vykvést i jako skleníkový sukulent, potřebuje
být několik dní vystavena mrazům alespoň kolem – 5 °C. Dnes už
tuto praxi mohu jen potvrdit a i když nejsem skalničkář, tak
tuto nezbytnou podmínku kvetení rostlině každoročně splním.
 |
|
Obr. 3 - Pelargonium endlicherianum -
detail květu |
Ve sbírkách je spíš
vzácná, i když se najdou skalničkáři, kteří ji mají jako běžnou
věc. Květy jsou samosprašné, je třeba jen pomoci s přenesením
pylu na bliznu. Výsevy semen jsou snadné, množit můžeme
i řízkováním. Na rozdíl od pelargonií ze sekce Hoarea tato
rostlina dospívá zpravidla až po 4 letech od výsevu. Kvete
obvykle v červenci a v srpnu; v zimě, při omezení až úplném
zastavení zálivky, rostliny opadávají a zatahují. Vyobrazenému
durhu se hodně podobá Pelargonium quercetorum, původem
z Turecka a Iráku.
|
