|
Sinningia eumorpha
H. E. Moore
(1954)
Potěšení na konci zimy
– tak bych mohl uvést příspěvek o rostlině, která pro kvetení
chce teplo, teplo a zase teplo. Hlízu S. eumorpha jsem získal
loni v listopadu. Byla široká 4 cm, a tak jsem si řekl, že
nebudu čekat až na léto, a umístil na dřevěný tácek, k jižnímu
oknu a zároveň asi 10 cm vysoko nad radiátorem ústř. topení. To
se stalo 1. prosince 2012. Přiložené fotografie jsou z období od
1. do 12. března 2013. Květy jsem znal jen z obrázků na
internetu, takže když se konečně otevřely i na mé hlíze,
potěšení bylo opravdu veliké.
|
|
Obr. 1 - Sinningia eumorpha |
Sinningia eumorpha
(čeleď Gesneriaceae) byla před 60 lety popsaná jen podle
rostliny z kultury, ale na přelomu milénia byla potvrzeny
oblasti výskytu ve státech Sao Paulo a Paraná v Brazílii.
Stručné popisy (mj. Eggli, Dicotyledons, 2002) říkají, že
základem rostliny je kaudex široký až 10 cm, který v době
vegetace nese zakrnělý dužnatý stonek s řídkou růžicí dlouze
stopkatých listů, jejichž čepel může být až 18x14 cm velká.
Listy jsou na horní straně lesklé, tmavozelené, s vínově
červeným nádechem; spodní strana zelenou barvu postrádá a má
jemný, opravdu vínový odstín.
Květy mají zřetelně
odstávající kališní lístky, koruna je souměrná, až 4 cm dlouhá,
zvl. způsobem prohnutá trubka s nálevkovitým ústím. Základní
barva květní koruny je bílá, ale jinak její zbarvení je velmi
proměnlivé, a to jak z vnějšku, tak i uvnitř, kde jsou velmi
efektní proužky z různých (spíš světlých) odstínů modré, zelené,
fialové a žluté barvy. Velmi zajímavá je anatomie rozmnožovacích
orgánů, zejména dvou párů do půlkruhu tvarovaných tyčinek.
Plodem je zpočátku tmavě červená, asi 1 cm dlouhá oválná tobolka
se zaschlou, ale neopadavou bliznou.
|
|
Obr. 2 - Sinningia eumorpha |
Je to rostlina
samosprašná, výsevy semen jsou snadné, ale počáteční vývoj
semenáčků je pomalý, jako u většiny ostatních sinningií. Výše
uvedenou zimní kulturu berte jen jako projev chorobné
nedočkavosti a ještě větší nenávisti k naší zimně. Správný
cyklus je opačný, hlízy by měly vegetovat od května do října a
od listopadu do března by měly odpočívat zatažené, v suchém
substrátu. Velmi důležitým předpokladem pěstitelských úspěchů
s touto skvostnou kaudiciformní rostlinou je nepřímé slunce či
trvalé přistínění od května do konce srpna a v době vegetace
(kvetení) i pravidelný přísun vody. V úvodu byl uvedený leninský
citát o teple. V době vegetace a na správném místě v bytě či ve
skleníku si libuje při teplotách kolem 30 °C, ale o letnění na
balkónu se nepokoušejte. Věřte mi, že jsem to s jinými
příbuznými druhy udělal dvakrát a vždy zbytečně, protože
v popelnici pak zbytečně zabíraly místo skutečnému odpadu.
|
