|
Pelargonium bowkeri
Harvey (1862)
Když mi tato rostlina
vykvetla u nás na Podřipsku, tak to byl vždy svátek, protože
ochotné a pravidelné kvetení je v kultuře jen zbožným přáním
pěstitelů. Za osm let, co několik sazenic ze dvou klonů pěstuji,
se svátek kvetení (a vždy jen dva květy) opakoval jen třikrát.
 |
|
Obr. 1 - Pelargonium bowkeri |
V přírodě roste
zpravidla na kamenitých místech (zvláště na zvětralé břidlici),
na písčitých půdách v provincii Východní Kapsko (JAR), od
Newcastle až po King Williams Town, v hornatých oblastech s
nadmořskou výškou 1100 až 2200 m, výjimečně i v nížinách nad
300 m. Je součástí travnatých porostů, je zvyklá na srážky
především během léta a na suché chladné zimy s mrazíky, kdy
přežívá v bezlistém stavu jen díky kaudexu a postranním
kořenovým hlízám.
 |
|
Obr. 2 - Pelargonium bowkeri - kaudex |
Základem je tedy tvrdý
podzemní kaudex a krátká nadzemní (časem polodřevitá) lodyha. Z
ní vyrůstají v řídké růžici kopinaté listy, které jsou světle
zelené, jemně chloupkaté, 10 až 25 cm dlouhé, 2–3krát
peřenodílné a s velkým počtem vláskovitých úkrojků. Na rozdíl od
většiny pelargonií je tento druh zcela bez vůně. Velmi zajímavý,
v rámci rodu až bizarní květy vyrůstají na kratších stopkách v
okolíku ze 4–12 květů. Jejich korunní lístky jsou široce
klínovité, 30 mm dlouhé, hluboce laločnaté a s třásnitými konci
v barvě žluto purpurové, výjimečně i bílé.
 |
|
Obr. 3 - Pelargonium bowkeri -
detail květu |
Pěstování je nutné přizpůsobit přírodním
podmínkám v původní domovině. Rostlině vyhovuje lehčí, ne
zcela písčitý substrát a přiměřená pravidelná zálivka během
vegetace. Během měsíce září je třeba postupně zálivku
přerušit a během dalších 3 až 4 měsíců zcela vynechat, aby
rostlina mohla zatáhnout. Přezimování v teplém bytu je zcela
nevhodné, ideální „zimní“ teplota je v rozmezí 5 až 10 °C.
Ale už během ledna, při slunečných dnech, a od zahrádkáři
milovaných Hromnic už pravidelně po malých dávkách může
dostat vodu, zvláště když při vyšších teplotách znovu začnou
rašit nové listy. Rozmnožuje se z výsevů semen a také
dělením postranních hlíz, které je nejjednodušší metodou
klonování.
Že je Pelargonium bowkeri rostlina i pro sukulentáře
veskrze zajímavá, o tom svědčí mj. avizovaný článek v
německém časopisu KuaS, který má vyjít v čísle 3/2013. Tam
se možná dozvíme i další zajímavé podrobnosti.
|
