|
Sinningia speciosa
Baill. --
Hist. Pl. (Baillon) 10: 62. (1888)
Čeleď:
Gesneriaceae (podpětovité)
|
|
Obr. 1 - Sinningia speciosa |
Volný seriálek o
botanickým druzích rodu Sinningia (představených v této
rubrice I. N. Cact.cz -
Sinningia
eumorpha,
S. iarae,
S. micans
a S.
tubiflora) dočasně zakončím odstavcem o rostlině,
kterou si zahradníci oblíbili již na začátku minulého století.
Tento druh poprvé
popsal Conrad Loddiges v roce 1817 jako Gloxinia speciosa,
William Philip Hiern ji zařadil do rodu Sinningia
speciosa v roce 1877. Další dva popsané druhy (S. discolor
a S. regina) byly později redukovány na úroveň variety
S. speciosa.
|
|
Obr. 2 - Sinningia speciosa - rašici
hlíza |
Původní domovinou
jinak velmi proměnlivého druhu jsou pobřežní lesy jihovýchodních
oblastí Brazílie, zejména ve státu Rio de Janeiro. Roste tam v
humózních půdách skalních štěrbin a hlavně v polostínu. Dospělá
hlíza je široká 3 až 5 cm, nadzemní části dorůstají do výšky až
30 cm, květní trubka je nejméně 5 cm dlouhá. Listy jsou
řapíkaté, oválné, sytě zelené a na hraně čepele zoubkované.
Základní barvy květů jsou bílá, růžová, fialová a červená. Květy
nevoní.
|
|
Obr. 3 -
Sinningia speciosa CARDOSO (1) |
Rostlina se většinou
pěstuje do odkvětu (příp. do plné zralosti plodů) a pak se hlíza
nechá v suchém substrátu zatáhnout. Po odkvětu odřízneme staré
výhonky skoro uľhlízy. Po období klidu pak zaléváme velmi
opatrně až do začátku růstu nových výhonků. Když se někdy
vytvoří více nových stonků, necháme jen ty nejsilnější a ostatní
opatrně vylomíme. Jako drtivá většina druhů siningií i S.
speciosa má ráda světlé stanoviště bez přímého slunce, na
příliš slunném stanovišti svinuje listy.
|
|
Obr. 4 -
Sinningia speciosa CARDOSO (2) |
Jako ideální se jeví
obvyklá pokojová teplota, ne však nižší jak 15 °C. Mám však
vyzkoušeno, že při vydatnější zálivce dobře roste
i v nejteplejších letních dnech, kdy v přistíněné části skleníku
jsou běžné teploty kolem 40 °C. Nutná je dobrá drenáž na dně
květináče. Trvale mokrý substrát způsobuje uhnití hlízy, zatímco
suché podmínky obvykle vyvolají předčasné období klidu. Během
vegetačního období je tedy přiměřeně vlhký substrát vhodný pro
většinu druhů a hybridů.
|
|
Obr. 5 -
Sinningia speciosa CARDOSO (3) |
Semena klíčí velmi
dobře a klíčivost prudce klesá až po zhruba 6 měsících od
sklizně. Vyséváme je pokud možno řídce a na povrch substrátu,
jsou totiž světlo klíčivá. Osvědčil se mi v každém květinářství
prodávaný výsevní substrát, mírně „zředěný“ jemným pískem.
Semenáčky rostou dosti rychle a z únorových výsevů jsou hlízy
schopné vykvést už na přelomu srpna a září. V literatuře
i v „poradnách“ na internetu se doporučuje množení listovými
nebo stonkovými řízky, ale to jsem zatím nevyzkoušel, protože
ctím pravidlo, že není nad zdravé semenáče.
|
|
Obr. 6 -
Jeden ze stovek hybridů Sinningia speciosa |
Zájemce o více
podrobností o všech druzích rodu Sinningia odkazuji na web
www.sukulenty.webnode.cz.
|
