Září ve sbírce u Pavlíčků

Září je předznamenáno blížící se akcí „Zamykání sezóny“, a opravdu, kaktusář už přemýšlí, kam se mu na zimu vejde vše, co přes sezónu tak krásně narostlo, Ty přesazené semenáčky, které se ještě v březnu vešly do jedné mističky od nanukáče, tak dnes je jich v pětkách květináčkách plné platíčko. Kytičky, co rostly venku na zahrádce se pomalu před deštěm a chladnými dny stěhují do skleníku nebo za okno. Zkrátka, přicházejí starosti, které však jistě s úspěchem řešíme každý… 

Málem zapomenuté sukulenty (7)

Dvojice rostlin z dnešního článku sice zase až tak nepatří mezi klasické sukulenty, přesto svého času jedna či druhá (nebo obě) chyběla jen v málokteré sukulentářské sbírce v srdci Evropy. Obě příliš nemilují přímé sluneční paprsky, a spokojí se proto i se stanovištěm, na němž by drtivá většina sukulentů živořila. Begonia dregei pochází z jihu Afriky. Jejím základem bývá ztloustlý kmen (stonek), nesoucí hustě větvenou korunu z nesukulentních listů…

Zadáno pro kaudexofily (25)

Kaudiciformní a pachykaulní pelargonie jsou stále opomíjené rostliny, takže bohužel jen opravdu několik málo nadšenců je pěstuje a proto mám jen velmi omezené možnosti k výměně zkušeností a materiálu. Dnes přestavuji další dva duhy, které rozhodně stojí za hřích a žádný sukulentář by se za jejich přítomnost ve sbírce neměl stydět. Pelargonium aridum R. A. Dyer (1932). V přírodě (sušší části Svobodného státu Orange, Lesotho a Východní Kapsko v JAR) se vyskytuje jako malá, řídce rozvětvená trsovitá rostlina s krátkou lodyhou a listy soustředěnými kolem vegetačního vrcholu. Listy jsou okrouhlé, až 7 cm dlouhé, s protáhlými čárkovitými úkrojky a s nápadně dlouhým řapíkem. Palisty jsou šídlovité, suché a vytrvávají na stonku.…

Kaktusy ve Šternberku

Jak jsem se zmínil již v úvodu, novým skleníkem jsem si splnil letitý sen. Nyní bych se chtěl s Vámi podělit o své postřehy z této stavby a představit svoji sbírku. Jsem v podstatě mexikomilec, který si chtěl kousek toho Mexika vytvořit doma a tomu jsem přizpůsobil svůj skleník. Rozměry skleníku jsou 7 x 13m , výška v hřebeni 4,5m a ze severu je skleník chráněn přístavbou, která slouží jako kotelna, odpočívárna, místnost na výsevy, galerie, sklad květináčů a jiných potřeb a také jako chladnička ( teplota je tu v parných dnech okolo 23 stupňů). Zbývající 3 strany skleníku jsou zcela otvíratelné, takže proudění vzduchu je zcela zaručeno. Aniž bych to tušil, tak se podařilo perfektně vyřešit teplotní režim. Maximální teplota naměřená ve skleníku byla 45 stupňů. V zimě je teplota udržována v rozmezí 9-12 stupňů. Vytápění je samostatným plynovým topením… 

Po roce jsme se dočkali nových tiskovin Sekce pěstitelů sukulentů - ročenky Adenium 2011 doprovázeného letos opět přídavkem ve formě Speciálu, organizačním oběžníkem a nově i historickým medailonem Karla Karmazína, jednoho z prvních velikánů českého sukulentaření. Oba časopisy jsou v současné době distribuovány členům Sekce pěstitelů sukulentů. Probíhá osobní předávání na regionálních akcích a schůzích kaktusářských klubů. Proběhla také první vlna poštovního rozesílání. Jestliže jste dosud časopisy neobdrželi nebo pokud si nejste jisti, zda jste již zaplatili členský příspěvek a tím obnovili členství v SPS pro letošní rok, obraťte se na členy výboru SPS, případně mailujte na sps.maule@seznam.cz.
Tyto materiály jsou dostupné i pro další zájemce… 

Srdečně zdravím chrudimské kaktusáře! V sobotu jsme se s manželkou v té obrovské řadě lidí také zúčastnili Zamykání sezóny. Jelikož jsme začínající kaktusáři,tak jsme na této akci byli prvně, u Vás v království kaktusů jsme byli letos po třetí, tato akce se nám líbila…
Takové a podobné reakce na akci Zamykání sezóny dostáváme dost často. Samozřejmě, jsme za ně rádi. A tak se za akcí ohlédneme několika obrázky: Pohled do haly jídelny bývalé transporty. Návštěva zhruba stejná jako vloni – okolo tisícovky kaktusářů… Odpoledne po burze navazoval slavnostní akt – předání prestižní ceny,
plakety Zlatý Alberto 2011… 

Toulky Bolívií (29)
Výprava za neznámou. Kdo je ta neznámá? Před pár roky jedna z nejžádanějších a nejvzácnějších - Sulcorebutia juckeri. Rostlina silně připomínající Sulcorebutia purpurea, s bohatým otrněním a ohnivě červenými květy, kterou našel před několika lety Švýcar Hansjörg Jucker, jehož jméno nese. Vím, že roste hluboko na jihu pohoří Sierra Mandinga kdesi u vesnice se jménem Cuncha Cancha. Po několik let vedly naše cesty do těchto míst. Vždy marné, na rynku stojí internátní škola, okolo které pobíhají neposedné děti, vrhají se nám na auta, zatímco trneme hrůzou které z nich bude placaté. Ale než dorazíme na tato místa, zastavíme na jiném místě, kde byly před nedávnem objeveny jiné sulkorebucie. Cerro Cantar Gallo… 

Obrázky ze sbírky Petra Antálka
Dostal jsem od Petra pár obrázků bez komentáře, takže se o slovní doprovod pokusím sám. Na prvním obrázku je Ariocarpus koschoubeyanus var. elephantidens. Dnes je to už pilným botanikem převedeno ze statutu variety do statutu poddruhu – pro praktikující kaktusáře tyhle tanečky jsou ale zcela nepodstatné. Varieta se od ostatních „koček“ nechá snadno odlišit, neboť má asi 2x větší tuberkule. Petr se po letech do Mexika snad brzy podívá, zajímají ho hlavně ariokarpusy. Tyhle rostliny se většinou hledaly okolo hřbitova poblíž Vista Hermosa (Queretaro), tam jich je dnes ale poskrovnu a bez květu k nenalezení. Rád ale poradím lokalitku, asi o 20 km dál, kde jich jsou tisíce – krásný to pohled na paloučky červených kvítků. Echinocactus horizonthalonius je ve sbírkách velmi oblíbený a zároveň ne příliš rozšířený. Dokáže totiž vzdorovat klíčení a dalšímu růstu v našich podmínkách, i když v přírodě obývá obrovský areál…