Fotoarchív  


CD 2001-2006

Toulky Bolívií (5)

Do kopců za Sulcorebutia x erinacea a na další stanoviště jižně Aiquile. Ráno jsme posnídali, my, pes i vepř z blízkého stavení, zbalili a vyrazili zpět směrem na Mizque. Láďa znal stanoviště Sulcorebutia x erinacea, museli se k němu propracovat náročným výstupem do prudkých kopců nad jednou z finek v údolí u cesty. Měl jsem pocit, že jsem tady už byl před 11 lety, ale všechna hospodářská stavení kolem, políčka a kopce jsou si tak podobné. Teprve na nejbližším kopci jsem si byl jistý, že tady naše bohaté stanoviště Sulcorebutia mentosa var. flavissima… 

Ve sbírce Libora Kunteho - červenec 2009

Červencová sbírka je většinou překrásná! Květů se objevuje stále hodně a kromě kaktusů se v některých květináčcích objevují plevelné druhy, které bychom snad raději neviděli kvést. Obzvláště úporný a téměř nezlikvidovatelný je žlutošťavel růžkatý (Xathoxalis corniculata) známý také pod rodovým jménem šťavel. Před pár dny jsem jej likvidoval přímým zásahem - štětečkem namočeným v 50% roztoku Glyfoganu. Zcela zásadní je nenechat tyto plevelné rostliny vykvést…

Baja California 2008 všemi směry (4)
5. den – 24. 2. 2008. Po půl šesté ráno vystrkujeme čenichy do čerstvé pobřežní brízy. Jihočeská sekce se noří do bezohledně osvěžujících vln Cortézova moře, ale celkem to jde. Slunce zahání měsíc za pobřežní hřeben. Zajíždíme natankovat a pak už skrze pobřežní hvozdy mohutných pachycereusů po prašné cestě míříme na jih. Ranní toaleta dravého opeřence evokuje mexický státní znak, tady ovšem vyměnil opuncii za pachycereus a místo hrátek s hadem si čechrá peří v ranní sluneční lázni. Odbočujeme k pobřeží, načež se vrháme do terénu v Las Animas Camp. Zátoka skýtá ta nejmalebnější panoramata. Hromada ostrovů všech velikostí, ten nejbližší jitří naši fantazii zřetelnými siluetami kaktusových porostů. Zářivě bílý písek je na břehu je posléze vystřídán mangrovovými porosty Rhizophora mangle prosvětlenými modrými lagunami. My však šplháme do prudkých pobřežních srázů a kocháme se sukulentní flórou. Nejviditelnějším zástupcem je rudě otrněný Ferocactus gracilis v. gatesii…

Isla Cedros – krásný zážitek na cestě po Baja California

…Snad každý kaktusář zná velmi dekorativně působící, zlatohnědě otrněný Ferocactus chrysacanthus (Orcut) Britton et Rose (1922). Málokdo však ví, že výskyt tohoto skvostu je omezen jen na území ostrova Cedros , který leží asi 20 km od výběžku Vizcaino (od Punta Eugenia), nebo kolem 70 km od pobřeží u Guerrero Negro na západním pobřeží Baja Cal. Sur

(rostou i na třech maličkých ostrovech západně od Cedros, se souhrným názvem Islas San Benito). Další výskyt je uváděn z ostrova Isla San Margarita, ovšem vzdálenost více než 500 km, i na první pohled poněkud odlišný habitus zdejší formy napovídá, že se v budoucnu můžeme dočkat odlišného hodnocení v taxonomickém žebříčku druhu. Někteří autoři tuto formu řadí blíže k F. townsendianus. Neměli jsme příliš mnoho informací o způsobu přeletu na ostrov, věděli jsme jen o pravidelných letech… 

Zadáno pro kaudexofily (17)Raphionacme flanaganii Schlechter(1894) je ve sbírkách zatím vzácný druh, jehož řepovitý kaudex je až 20 cm široký. Stonek (typická liána) je obvykle vytrvalý, což znamená, že špatně vyzrálé části v suchém období usychají hned po nesukulentních listech. Ty jsou protáhle eliptické, tmavě zelené, hlavně naspodu jemně ochmýřené, 4 až 9 cm dlouhé a maximálně 2 cm široké, s výraznou středovou žilkou a často lehce zvlněnou čepelí. Podrobný popis stavby květu neuvádím, neboť mnohem názornější je makrofotografie. Typickým znakem jsou ochlupené vnější části, pěticípý květ má asi 1,8 cm širokou korunu, jejíž základní barvou je hrášková zeleň na bázi cípů doplněná purpurovou „rozmytou“ skvrnou…

Výstavy kaktusů a ostatních sukulentů na severní Moravě
Kaktusářství na Severní Moravě má dlouholetou tradici, kdy nejpopulárnější akcí bezesporu byl X. jubilejní sjezd československých kaktusářů v červnu 1968. Ovšem i novější akce již mají celoevropský ohlas, vždyť sympozium „Pobeskydí“ se letos konalo již po šestnácté. Také klubová činnost, i přes značný odliv členů, je stále na kvalitní úrovni a završením i reprezentací této zájmové činnosti jsou „Výstavy kaktusů a ostatních sukulentů“. První letošní výstava na území Severní Moravy proběhla v Havířově ve Společenském domě Reneta od 28. do 31. května. Výstavu bych hodnotil rozsahem jako středně velkou, kdy vysokou návštěvnost akce zajistila dobrá propagace. K vidění byly spíš mladší rostliny, byly zastoupeny sukulentní pryšce, pachypodia, pěkná kolekce gymnokalycií, mamilárie i sloupovité cereusy. V prodejní části se daly pořídit pěkně rostlé, byť běžné, druhy sukulentů. Významnou byla výstava KaS dvou „sloučených“ ostravských klubů…

Na návštěvě v Jeřmanicích
Byli jsme se podívat ve sbírce jednoho z nějvětších kaktusářů v České republice. On sám výraz „největší kaktusář“ z malicherných důvodů odmítá. Má prý jen 199 cm a například přítel Záruba je o pár centimetrů větší. Obec Jeřmanice leží na okraji Jizerských hor, ve výššce 493 m n. m., přímo u dálnice pár kilometrů před Libercem. Na otázku „kde tě v těch Jeřmanicích přesně najdeme“ mi Pavel sdělil. „Zajeďte ke kostelu a zavolejte. Vyzvednu si vás.“ To mi připadlo velmi nesportovní a tak jsme se na místě určení vydali podle mapy…

Pozvánka na výstavu sukulentů v Brně
Tradiční prodejní výstava sukulentů, kaktusů, tilandsií a miniaturních orchidejí se uskuteční ve dnech 4. – 11. září 2009 od 9,00 do 17,30 hod ve sklenících Botanické zahrady přírodovědecké fakulty MU Brno (roh ulic Veveří a Kotlářská). Sukulenty, kaktusy, tillandsie a jiné bromelie, miniaturní orchideje a další epifytní rostliny vystavují specializovaní pěstitelé ve spolupráci s Botanickou zahradou Přírodovědecké fakulty MU Brno. Po dobu výstavy je pro návštěvníky zajištěn: prodej rostlin z přebytků, včetně prodeje sbírkových rostlin; poradenská služba; příjemné prostředí a možnost prohlídky všech expozic botanické zahrady výstavka odborné literatury. Ilustrativní záběry jsou z minulých výstav sukulentů a tillandsií v Brně. Těšíme se na Vaši návštěvu…

Povídání pro začátečníky, podle abecedy (5)
Rod Arequipa BR. et R. Tak tenhle rod mám moc rád, jsou to opravdu velmi vzácné rostliny, které najdete jen zřídka kdy v několika málo sbírkách specialistů na horské kytky jižní Ameriky. Je to skupinka nepočetná, a protože jsou tak málo, moc se o nich neví, jak to tam vlastně s tím druhovým uspořádáním je. Jedná se o hustě a tvrdě otrněné krátké obtloustlé stonky s výškou kolem 20 a průměrem do 7 - 8 cm (ovšem to už jsou kytky jako hrom veliké). Otrněné jsou velice hustě drsnými, tvrdými trny, z nichž neuspořádaně a neučesaně vyrůstají trny středové způsobem, každej kouká jinam", nebo se krásně učešou a pak jsou to docela krasavice. Pocházejí z vysokohorských poloh peruánských Kordiller a tím je k jejich kultuře řečeno téměř vše - maximum světla a slunce, spousta čerstvého vzduchu, velmi chladné a pokud možno světlé zimování… 

Den po dni v Baja California 5

25.2. Ráno se ukazuje jak dobré bylo jet až do tmy. Kolem stanů se tyčí Idrie, Pachcereus pringlei, Agave schavii ale hlavě Ferocactus gatesii, některé i kvetoucí. Po obchůzce okolí a snídani vyrážíme směr Guerrero Negro. Najíždíme na MEX 1, projíždíme Punta Prieta. Asi 4 km za městečkem fotíme Ferocactus coloratus, Mammillaria dioica a Agave schavii. Před G. Negro projíždíme hraniční kontrolou kde nám po vyplnění vstupních papírů sdělují že tudy se musíme opět vracet a prokázat se, že jsme v bance zaplatili 20 dolarů jako vstupní poplatek. Dalším přáním této výpravy bylo navštívit ostrov Cedros a tam si projít lokalitu Ferocactus chrysacanthus. Oproti minulé snaze je to neuvěřitelně jednoduché. Nalezli jsme agenturu, Libor objednal 11 míst v letadélku, už na zítra v 9. ráno. Cena zpáteční letenky 100 dolarů na osobu. Po obědě vyrážíme pár km od města na jih, kde by měl růst Ferocactus fordii. Odbočujeme na prašnou cestu k pobřeží, jílovité podloží se ale za pahrbkem ke zděšení posádky náhle změnilo… 

Povídání pro začátečníky -  o pikýrování
Čertví z jakého slova se toto dostalo do zahradnické češtiny a znamená to tolik co přepíchání maličkých rostlinek do nového. Ještě za mých začátků se hlásalo, že pikýrování je hromadný mord a hlavně aby aspoň něco přežilo. I vyvíjely se metody se zasušením semenáčků až do žužlava, píchání do suché, sterilní, atd směsi, postřikování kdečím a přestřikování něčím jiným a pomaličku se přicházelo na to, že čím jsou kaktusy menší, tím spíš se chovají - až na několik rodů choulostivějších až vysloveně choulostivých - jako normální zelené rostlinky. S tím, že vydrží s málem. Dokud jsem zkoušel vyčtené, likvidoval jsem pracně jeden výsev za druhým a kytiček přibývalo pomalu. Pak jsem viděl pikýrovat Quida Kuchaříka a došlo mi to. Je to už nějakej rok, co to takhle dělám a musím říct, že ta práce mě vysloveně těší a kytíkům se daří - tedy pokud je nespálím či tak něco. Ale přestalo pro mě platit, že první píchání je mor a těším mě dnes a mohu hrdě prohlásit, že píchám dobře, píchám rychle a hlavně - píchám rád…