|
Před dlouhými 17 lety můj sandál stanul na
půdě Baja California poprvé. Už tehdy jsem si za svůj
nejvyšší cíl stanovil nález Echinocereus lindsayi –
nebo chcete-li (abych byl přesnější) Echinocereus
ferreirianus Gates subsp. lindsayi (Meyrán) N. P.
Taylor.
 |
|
Echinocereus
ferreirianus subsp. lindsayi. |
Tehdy poprvé, v roce 1991 jsem s plzeňským
kaktusářem, který žil už hodně let v kalifornském Los
Angeles, podniknul výpravu na dolnokalifornský poloostrov.
Putovali jsme odshora (Tijuana) až dolů ke Cabo San Lucas, a
zpět. Na hledání E. lindsay jsme si určili dva dny,
měli jsme informaci od Stevena Bracka, hledat v okolí Ejido
Yaraguay poblíž vesnice Cataviña, u rancho El Gato. Celé
hledání tehdy bylo marné, stejně jako při dalších dvou
expedicích, namířených za stejným cílem do těchto končin. Až
později jsem zjistil, že jsem hledal jen pár set metrů od
místa nálezu.
 |
|
Ferocactus
gracilis, Catalina |
S postupujícím věkem jsem si uvědomil, že
různé neduhy mohou postupně vítězit nad mým cestovatelským
nutkáním, a stanovil jsem si pevný plán. Ještě naposledy do
Mexika (2007), projít si ta nejkrásnější místa, kde jsem kdy
byl. Pak výlet na Baja California (2008), což je vlastně
také Mexiko, s pevným cílem – vidět lindsay. To
očekávání a rozrušení se dá těžko popsat – možná je to
podobné pocitům, kdy se 17 let dvoříte krásné dívce, a
najednou se zdá, že zítra, nebo možná už dneska...
 |
|
Lokalita E.
lindsayi - stráně s Idria columnaris a
Ferocactus gracilis |
Bylo už odpoledne, kdy jsme někde na 199 km
ze silnice MEX 1 vlevo zahlédli cestu necestu, vinoucí se
údolím. Odbočili jsme a pokračovali po hrozné cestě, až kam
to s našimi, ne do terénu příliš vhodnými auty, šlo. Bylo
nás jedenáct, a tak jsem si říkal – to není možné, aby se to
nepovedlo.
 |
|
Ferocactus
gracilis soutěží o množství karmínu ve svých
trnech |
Dohodli jsme se na 3 hodinách hledání a
rozešli se do svahů všemi směry. Dokonce jsme dali sázku –
kdo odhadne nejlépe čas, kdy první z nás uvidí ten vytoužený
skvost. Nejkratší dobu uvedl Libor Kunte – hodinu. Některé
odhady však také říkaly „nenajdem“.
Tři hodiny nato se první z nás trousili k autům. Na tázavé
pohledy odpovídalo pokrčení ramen nebo bezradné rozhození
rukama. Až přicházející Míra Černý svým úsměvem naznačuje,
že přichází s dobrou zprávou. „Viděli jsme, našli“ – jásá
Míra, a ukazuje na obzoru nad námi na dvojitou Idria
columnaris. „Vidíte? Tak tam rostou!“
 |
|
Bez Tekate by ta
objevitelská pohoda nebyla úplná |
Ten den už nebyl čas, abychom se na místo
vypravili a pořádně si to užili. Libor zajásal, neboť mu
Míra vyhrál sázku, dostal svých 220 peset. Protože Libor ví,
co je správné, přidal dalších 50 peset ze svého a koupil pro
všechny kupu piveček. Však ten večer byla nálada bouřlivá a
všichni zbývající se těšili na zítřejší setkání s tou mojí
„sedmnáctkou“.
 |
|
Veselí bylo vpravdě
nepředstírané |
Druhý den jsme vyrazili zpět. Projeli jsme
údolím ještě kousek dál do kopce a pak se všichni v houfu
vydali vzhůru do stráně, až na její konec za skalnatou
hranu, a za chvíli jsme se s foťáky tlačili u první nalezené
kytky. No, potom jich ještě byly desítky, ovšem v té
relativní rovině nad hranou se ty kytky vyskytovaly po
čertech řídce.
 |
|
Echinocereus
ferreirianus subsp. lindsayi je krasavec
mezi echinocereusy |
Ale byly nádherné, trny zářily temnotou v
šikmých slunečních paprscích, našli jsme ovšem i rostlinu
ozbrojenou trny barvy světlého medu, všechny rostliny se pak
chlubily štětinatými poupaty s příslibem brzkého nezřízeného
oplodňování a plození. Tak si na tom krásném místě moci
postavit chatičku a těšit se z ročních proměn nejen
lindsayi, ale i toho množství dalších bylin i sukulentů,
jenže to už by chtěl člověk příliš.
 |
|
Echinocereus
ferreirianus subsp. lindsayi s trny
barvy světlého medu |
Poštěstilo se nám totiž, že jsme na BC
přijeli zrovna v období jarního kvetení všech možných
letniček, cibulek i orchidejí, stráně svítily koberci od
jemně žluté po temně fialové, až oči přecházely. Splnil se
mi můj sen. Ta po sedmnáct let vzývaná láska nakonec
podlehla zbytkům mého šarmu. A já mám vskutku na co
vzpomínat.
 |
|
Semenáč Idria
columnaris |
Závěrem něco suchých fakt:
Echinocereus lindsayi byl popsán Meyránem teprve
nedávno, v roce 1975, jako druh. O deset let později jej
kombinoval N. P. Taylor jako varietu k Echinocereus ferreirianus
(1985) a v roce 1997 jej stejný autor kombinoval jako
poddruh, to jet E. ferreirianus subsp. lindsayi.
Tato kombinace je jistě oprávněná, přesto je dodnes častěji
užíváno jméno lindsayi na úrovni druhu.
 |
|
Agave spec. |
Na lokalitách, které se nacházejí údajně i
jinde, v okolí několika kilometrů než jsme hledali my
(informace od J. Menzela, San Diego, Cal.) roste E.
lindsayi ve společenství dalších sukulentních rostlin,
dominantní jsou tu rudotrné Ferocactus gracilis
Gates, trsy Echinocereus enneacanthus, drobné
Mammillaria aff dioica K. Brandegee, impozantní
Agave spec. nebo šedozelené šestimetrové sloupy
Idria columnaris Kallogg.
 |
|
Stráně byly porostlé
miliony kvítků |
|
