Krásný slunečný říjen 2006 je u konce, přichází
listopad. Ranní teploty klesají pod nulu, takže uklízíme
kaktusy, které dosud byly ve volné kultuře, jen pod střechou.
Ve skleníku dokvétají ariokarpusy, právě končí A.
scapharostrus. Jako poslední bouřlivě kvetou A.
bravoanus, přesto, že byly přes léto (i přes zimu) umístěny
na nejteplejším místě ve skleníku, až nahoře těsně pod
sklem, a rozhodně si užívaly mnohem více tepla…
Sukulentní bonsaje
(52) Monadenium rubellumse u nás pěstuje sice zřídka, ale už od jeho
prvního dovozu do Evropy. Základem rostliny je kaudex, na
horní polovině polokulovitý a relativně celistvý a v dolních
partiích pak rozčleněný do řepovitých výběžků.
Nadzemní (asimilační) části
jsou vysoce sukulentní poléhavé výhonky,
jejichž průměr se pohybuje kolem 5 mm a
délka kolem 25 cm. Jejich základní barva je
tmavě zelená, ale na slunci vždy výrazně
purpurová. Listy jsou střídavé, ostře špičaté
a silně dužnaté, zcela specifická cyathia se
tvoří v paždí nejmladších listů…
Sclerocactus
wetlandicus ssp. ilseae (2) Sclerocactus wetlandicus ssp. ilseae patří k malým, poměrně
novějším druhům a zaslouží si naši pozornost… Psal jsem na
závěr prvního článku
v tomto internetovém periodiku v roce 2004 a musím
konstatovat, že se asi nic moc nezměnilo a nikdo nový o tomto
druhu a poddruhu nenapsal něco významnějšího...
Zadal-li jsem do
Googlu jméno našeho sklerokaktusu, vyskočil
na prvním místě tento můj dva roky starý článeček.
Musím zmínit (novou) knihu pana Fritze
Hochstaettera - The Genus Sclerocactus, která
vyšla koncem roku 2005, kde je řada fotografií
i tohoto poddruhu (s polními čísly fh 0700 a
fh 0701). Letos opět kvetly dvě rostliny
Sclerocactus wetlandicus ssp. ilseae RP 25 současně,
kvetly na jaře a bohužel jsem je nějak
nestihnul vyfotografovat…
Zadáno pro kaudexofily
(8)
Pelargonium campestre - Za okny máme zvláště nevlídné počasí,
zvláště u nás v Polabí, kdy o celodenní inverzní mlhu
nebývá v posledních letech nouze. Ale pěstitel podivných
rostlin si nezouvá, neboť ví, že nastává čas kytek, co dělají
radost právě v tomto ročním období. Ano, nastal čas
sukulentních i ostatních botanických druhů muškátů.
Pelargonium campestre je bezlodyžný
geofyt s podzemní válcovitou hlízou, který v době květu a
ve vyšším věku může být nad zemí až 15 vysoký. Listy má
variabilní, vejčité, celistvé či laločnaté nebo peřenosečné,
3 - 5 cm dlouhé, svrchu lysé, zespodu chlupaté, řapíky jsou
kratší a palisty šídlovité. Květní stvol bývá větvený s 2
až 4 okolíky, každý může nést 5 až 9 květů…
Z našich
sbírek: Martin Pour - Rakovník
Pan Pour je členem rakovnického kaktusářského spolku a
v Rakovníku má také svou sbírku. S kaktusařením začal
před 24 lety, to si pamatuje přesně, neboť se to shoduje
s rokem jeho svatby. Prvních pět kaktusů měla jeho manželka,
on přikoupil další a pak začal již s výsevy. Kaktusy pěstoval
nejprve jen v bytě, pak vystavěl první pařeniště na
zahradě, to vystačilo samozřejmě jen po určitou dobu,
a proto následovala stavba prvního
skleníku o velikosti cca 4 x 4 metry. I když tuto stavbu pan Pour
dlouhodobě plánoval, ten správný podnět přišel teprve
v okamžiku, kdy jiný člen rakovnického spolku MUDr. Ryba
stavěl svůj skleník a část mu zbyla. Ta pak posloužila právě
panu Pourovi. Druhý skleník o velkosti 3 x 5 metrů si postavil
pan Pour zcela dle vlastního plánu a vlastnoručně…
Mexický
deník Rudy Gryma
6. 4. 1998 – Devatenáctý den - pondělí. Brzo ráno vyrážíme
směr Lampacito na lokalitu Moarmolejo, kde roste Ariocarpus
confusus. Na lokalitě jsem po třech letech a je to poznat,
ariáků je tu pomálu, jen samý Thelocactus conothelos
var. aurantiacus. Šli jsme se podívat na místo, kde
byl před třemi lety Ivoš a našli jsme celkem velkou populaci
rostlin, ale i tam byly vidět vykopané kytky. Při cestě s kopce
na nás přišla bába mexičanka co ji to tam patří a stěžovala
si, že se jí nelíbí že ji tam lezeme a tak jsme ji dali 10
peso a byl pokoj, vždyť měla pravdu…
Americký
deník aneb poprvé v JA (5)
12. 1. 2006 - Ráno prozkoumáváme okolí Cifuncha. Je to známá
lokalita z literatury a tak uvidíme, co nám nabídne. Na pískových
pláních roste Copiapoa desortorum. Jsou to drobné
rostliny rostoucí v trsech. Vzhledově nic moc, ale někomu
se možná mohou zdát pěkné. Přejíždíme blíže ke skaliskům
u oceánu. Zde ve skalách jsou kopči už podstatně větší. Výška
20 cm a průměr okolo 15 cm. Vypadají úplně stejně, jen se zdá,
že mají tmavší trny. Myslím, že to jsou také Copiapoa
desortorum. Nahoře ve skalách nalézá Jirka Eriosyce sp.
Je to nádherná rostlina, asi 20 cm, bohužel nalézáme jen
jedinou. Další lokality nás čekají u Esmeraldy. Nemůže
to být daleko a tak se pokoušíme projet po skalách okolo pobřeží…
Escobaria hesteri
Je o poznání větší než Escobaria minima a také o něco
běžnější. Zatímco Esc.
minima obývá pouze několik kopečků v blízkosti
typové lokality, má Esc. hesteri přece jen větší areál
rozšíření. Kromě Brewster Co. zasahuje okrajově i do jihozápadního
Pecos Co. a západního Terrell Co. Podle čerstvých informací
byla dokonce pozorována i severně od Cuatro Cienegas (Coahuila),
což je nanejvýš zajímavé. O to víc, že námi popsaná Escobaria
grata je od mexického Cuatro Cienegas doslova na dostřel.
Obě rostliny jsou nadto rovněž blízce příbuzné. Období
kvetení je asi o měsíc delší, než v případě Esc. minima.
Začíná už v první polovině dubna a končí v červnu.
Plody zrají s měsíčním odstupem od kvetení…
Obrázky z Olomouce (2) Přátelé kaktusáři, navázal bych na svůj první
příspěvek, ve kterém jsem se moc k fotkám
kvetoucích kaktousků nedostal. A tak abych to napravil, vybírám
z jarního kvetení fotku rozkvetlého trsu Mediolobivia
violascens, čímž bych chtěl dát za pravdu a poděkovat příteli
Urbánkovi (viz. jeho příspěvek Hluboká
omluva v kakt. novinách č. 65), díky němuž si
tuto kytku přejmenuji na Mediolobivia (Rebutia) pauciareolata.
Když už mediolobivie, tak jeden obrázek blíže neurčené, ale
o to hezčí Mediolobivia pygmea, kterou jsem získal darem
od jednoho olomouckého kolegy spolu se třemi starými a nádhernými
rostlinami Rebutia krainziana a Rebutia marsoneri,
apoň patnáct let starými, které kvetou každé jaro jako o závod
krásnými velkými květy. Je jen škoda, že tyto kytky je v našich
sbírkách stále méně vidět…
Trocha
historie nikoho nezabije
Nedávno jsme trochu zapřemýšleli nad tím, kolikátá akce
Zamykání sezóny se vlastně už koná. No, řeknu popravdě,
velkým archivováním se v Chrudimi moc netrápíme, a tak
jsme požádali předsedu archivní sekce Společnosti českých a
slovenských pěstitelů kaktusů a j. sukulentů, zda by
nezapátral v historii on. A výsledek se dostavil. Nalezl
hned dva důkazy, že tato kaktusářská pouť se konala poprvé
29. září, roku 1990. Ten první si dovolím ocitovat
celý, byl nalezen v oběžníku „Pražský věstník“,
č. 113 (říjen 1990): CELOSTÁTNÍ BURZA KAKTUSŮ CHRUDIM:
„Aktivní a dravý“ př. Pavlíček z Chrudimského
kaktusáře se rozhodl uspořádat 29. 9. 1990
v Chrudimi „celostátní burzu kaktusů“,
v kulturním středisku Transporty Chrudim. Pozvánka ...
slibovala lákavou akci, které se měli účastnit přední pěstitelé
z Čech, Moravy a Slovenska. Skutečnost ale vypadala jinak.
Obsazeno bylo 17 stolů a především brzy po otevření byla
výrazná převaha prodávajících nad kupujícími…
O předposledním říjnovém víkendu
již máme za sebou první mrazivé ráno – 17. 10. jsem
měl ve skleníku -1,8 oC – nicméně druhá
polovina října zatím vypadá – co se počasí týče –
docela fajn. Dvě fotky, které Vám dnes nabídnu jsem nicméně
pořídil už v druhé polovině září, a to bylo venku přece
jen veseleji. Astrophytum capricorne vděčí za své
druhové pojmenování jisté podobnosti trnů s kozími
rohy (capricornis = kozorohý)…
Oploceným Mexikem (35) Je sobota 29. 9. I když jsme se přesvědčovali, že vstaneme
brzy, je osm hodin. Přitom ráno nepřipomíná Mexiko ani náhodou.
Studený vítr, zima a mlha, která zakrývá okolí po deseti
metrech. To jsme nečekali. Bohové se od nás odklonili. Když
jsme uléhali bylo nebe bez mráčku.
Jedeme do centra
vybrat banku. Legálně a jen nepatrně. Luboš
potřebuje vybrat peníze z bankomatu, já
mám ještě dolary, takže mě zajímá
směnárna. Mlha je tak hustá, že je mizerná
orientace v ulicích města. Naštěstí mám od
poslední cesty zafixované některé ulice a
křižovatky, takže se dostáváme těsně
vedle centra Zacatecasu…
Mnoha českým kaktusářům je
dána do vínku buď vystrašenost a podlézavost
autoritám, nebo naopak hypertrofované sebevědomí
a sebestřednost. Obojí vede k osobním výpadům
a nevraživosti až za hrob. Na druhé straně většině
z nás chybí potřebná dávka asertivity
a schopnost názory a postoje zahraničních
odborníků, nebo tuzemských oponentů
korigovat svými argumenty a fakty…
Podzimní
obrázky z Oder
Ještě jednou se vrátím k Orostachys spinosa, jímž
jsem se zabýval v prázdninovém
čísle internetových novin. Kvetoucí rostlina vytvořila
dle předpokladů u báze několik drobných odnoží. Jaké bylo
ale mé překvapení, když největší dvě z nich ještě
na podzim vykvetly. Z loňského podzimu jsme si představili
Dinteranthus
vanzylii,
letos pro změnu Dinteranthus wilmotianus
ssp. impunctatus PV 494. Článek o D. wilmontianus
vyšel v časopise Kaktusy č. 2/1983 na str. 38. Zatímco
Schwantesia borchersiikvetla
vloni na jaře, Schwantesia loeschiana PV 454 vykvetla v říjnu
tohoto roku. Na přelomu října a listopadu vykvetla také
Schwantesia ruedebuschii, poslední z mé „bohaté“ třídruhové
sbírky schwantesií.…
Napsali
nám…
Vážená redakcia, p. Pavlíček a p. Podešva, ospravedlňujem
sa za moje obťažovanie. Moju snahu pochopte ako vďaku za Vašu
dlhoročnú obetavú prácu. Pravidelne sledujem cact.noviny.
Nikde vo svete som na web. stránkach nenarazil na niečo tak
fantastické a pre nás kaktusárov tak potrebné. Prajem Vám a
celej redakcii mnoho tvorivých síl, zdravie a entuziazmus.
Podporujete svojou činnosťou priateľské medziľudské vzťahy,
zvyšovanie odbornosti a všeobecných vedomostí.
V prípade, že sa Vám naše kresby budú
ľúbiť, súhlasím s ich zverejnením, čo mi bude potešením.
Za seba ako aj za členov zájazdu Klubu kaktusárov doprevádzajúcich
Ing. Labanca pri jeho slávnostnom ocenení Vám za skvelú a
perfektnú organizačnú činnosť úprimne ďakujem…
