|
R U B R I K Y
ARCHIV
PŘEDEŠLÝCH ČÍSEL
Internetové
noviny
I. N. CACT
Vydává
neregistrovaná skupina přátel kaktusů
a jiných sukulentů!
Příspěvky
jsou vkládány průběžně!
Zveřejňujeme vše, co za to stojí a
dokonce i to, co za to nestojí!
Redakční
kruh:
Libor Kunte a jeho mladí
přátelé
Pavel Pavlíček a jeho staří
přátelé
Editor a
webmaster novin:
Zdeněk Podešva
Cheffwebmaster
webu Cact.cz:
Vladislav
Zatloukal
Pokud
víte o nějaké novince ze světa
kaktusů, napište to do našich novin!
Příspěvky
zasílejte na adresu editora.
Jestliže se Vás
jakýkoliv z článků dotkl, využijte
možnosti na odpověď, kterou jsme
povinni dle Tiskového zákona
uveřejnit.
Veškeré člány a
fotografie, pokud nejsou označeny ©,
jsou uvolněné k dalšímu
nekomerčnímu použití, za přepokladu,
že u práce bude uveden jejich autor.
Adresa redakce:
pavlicek@chrudim.cz
|
|
|
|
| Červen
2004 u Pavlíčků |
 |
Takhle mizerný
začátek léta snad nepamatuju. Chvilku
teplo, chvilku chladno, do bazénu jsem ještě
nevlezl, roubuju ale roubovance umístím hned
do tepla pod zářivky, tam přece jen
rychleji přirůstají a řezné rány nejsou
tolik náchylné k černání vlivem chladného
a vlhkého vzduchu. Ve vzácných chvilkách, kdy svítí sluníčko a kdy přemohu svou přirozenou lenost, beru svůj SONY, abych udělal dalších pár obrázků ze své sbírky. Jako první si beru na mušku, vlastně do hledáčku, Echinocereus triglochidiatus v. paucispinus SB 406. Stejné rostliny, které jsou ve skleníku odkvetly bouřlivě už v
dubnu… |
|
Sukulentní bonsaje
(28)
Cussonia paniculata. Není žádná
sukulentní miniatura, nýbrž pachykaulní, v
přírodě až šestimetrový strom s hlízovitými
kořeny a ztlustlou spodní části kmene.
Listy mají velmi dlouhý masivní řapík a
čepel je na svrchní straně lesklá,
vykrajovaná do 7 až 11 částí. Po uschlých
listech zůstávají na kmeni dlouho zřetelné
jizvy, staří jedinci mají hrubě
rozpraskanou borku. Druh je popsán ve dvou
varietách lišících se od sebe tvarem
listové čepele: Cussonia paniculata var.
paniculata a Cussonia paniculata var.
sinuata… |
 |
|
|
|
|
|
|
|
Tisíc
fotek - Namibia 12
Odjíždíme směr Noordoever a projíždíme
kolem domorodé vesnice. Na zdejší architektuře ,
je až příliš znát vliv cizí civilizace. Ubytováváme
se v přepychovém kempu Arbiqua. Je tu spousta příjemných
omezení, např. nesmí se tu pouštět rádio. A tak
nikdo nikoho neruší a cena za ubytování je pouhých
35 ND za osobu. Teplá voda, elektřina, hustý krátký
trávník, a kempování u hraniční řeky Orange
River. V noci mne budí pohyb pod spacákem, svítím
si baterkou a objevuji barevnou housenku tlustší než
palec. Ráno zjišťuji, že jich je okolo spousta,
padají ze stromů – a jsou fascinující svým
vybarvením. Po snídani odjíždíme směr Warmabad,
ještě u kempu fotíme pole s papájemi a nesmíme
zapomenout ani – pro nás samozřejmě exotický
objekt… |
 |
|
Záliba v kaktusech
Je mnoho
lidí, kteří nemohou pochopiti, že může míti někdo
zálibu v tak divných bodlinatých kytkách,
jako jsou kaktusy, a toho, kdo se jimi obírá, považují
za pošetilce, ne-li přímo za podivína. Lidé ti
mají arci také svoji libůstku, nějakého „koníčka”,
jako každý člověk, ale ovšem zálibu od kaktusářství
tak protichůdnou a vzdálenou, že jinou nikdy
nepochopí. Snad pěstují holuby, psy, kanáry, či
spíše – ježto přítel přírody snáze by chápal
naši zálibu – knihy, umění, sport, filatelii
nebo jinou materielnější zábavu. Dnes ovšem máme
pro kaktusářství ještě jinou omluvu. Je to
„velká móda” a jako taková je shovívavě
posuzována… |
|
|
|
|
|
| Oploceným
Mexikem 18 |
 |
| Ráno po
sporé hygieně a sbalení stanu přelézáme plot a
nabíráme kurz - kopce. Mezi stromy vyplašíme stádo
krav, které rozvíří prach, zaduní a zmizí. Ohlížím
se, kdy se objeví nějaký jezdec nebo smečka psů.
Kolem úpatí kopců
roste Coryphantha nickelsae. Kamenité kopce jsou
obalené lechuguilou a akátovníkovými keříky.
Objevuje se Ariocarpus retusus, Epithelantha
micromeris, Astrophytum capricorne, Echinocereus
pectinatus a Echinomastus mariposensis. Posledně
jmenovaná rostlina je perfektní. Obcházíme
tři kopečky. Stejný porost. Zatáčíme zpět k silnici,
od níž se blíží auto… |
|
| Sclerocactus
wetlandicus ssp. ilseae Sklerokaktusy
patří k oblíbeným rostlinám, jejichž pěstování
ale není zrovna jednoduché. Až na Sclerocactus
polyacanthus snáší ostatní druhy velké mrazy
i přes –20°C, ostatně i S. polyacanthus
naroubován na mrazuvzdornou podložku (nejčastěji O.polyacantha
nebo Echinocereus reichenbachii, aj.) vydržel
u mne bez poškození –10°C. Pěstování pravokořenných
rostlin je problematické, protože snáší mnohem více
sucho jak jednu nevhodnou zálivku. Mnohem jednodušší
je roubovat rostliny o průměru ca 1 cm na
trvalou mrazuvzdornou podložku, pak tedy pěstujeme
podložku a musíme dbát, aby roub příliš nepřerostl… |
 |
|
|
|
|
|
