Echinocereus triglochidiatus SB 406

Ve vzácných chvilkách, kdy svítí sluníčko a kdy přemohu svou přirozenou lenost, beru svůj SONY, abych udělal dalších pár obrázků ze své sbírky. Jako první si beru na mušku, vlastně do hledáčku, Echinocereus triglochidiatus v. paucispinus SB 406. Stejné rostliny, které jsou ve skleníku odkvetly bouřlivě už v dubnu. Tento - umístěný jen pod „deštníkem“ z polykarbonátu, takže na něj působí rozmary počasí - a to nejen v létě ale i v zimě, vykvetl o 6 týdnů později. Květy také vydrží mnohem déle než ve skleníku.

Echinomastus kakui

Druhou kytkou, která pochází z území Spojených států, je Echinomastus warnockii. Stejné nebo podobné rostliny můžeme ve sbírkách vidět i pod dalšími jmény, jako E. kakui nebo E. pallidus, jsou to ale jen snahy pana Backeberga, který tato jména tvořil zřejmě jen od stolu.

U nás je ve sbírkách velmi vzácný, pěstuje se většinou roubovaný a na svých kořenech je vidět jen ve sbírkách zkušených specialistů.

Escobaria minima SB 430

To je dnes třetí kaktus rostoucí především v USA, je zařazena do CITES 1 - tedy do skupiny zvláště ohrožených kaktusů. Nevím, proč tomu tak je, neboť není ohrožena ani hospodářskou nebo průmyslovou činností, a už vůbec ne sběrem. Roste na kamenitých stráních poblíž Národního parku Big Bend, pravda však, že na dost malém areálu rozšíření. Ve sbírkách je oblíbená a tedy hojná, ochotně kvete a plodí, roste trsovitě, takže se často množí i z odnožů. Je to vpravdě miniaturka, protože jednotlivé hlavičky jsou jen zřídka větší než článek palce. Můžete se potkat i s dalším a dost používaným jménem stejné rostlinky - Escobaria nelliae.

Thelocactus bicolor

Rostlina, která chybí jen v málokteré sbírce, je Thelocactus bicolor. A často je jich vedle sebe hned několik - a každá jiná, že by člověk až nevěřil, že tak rozdílné rostliny mají stejné jméno. Však také v Mexiku rostou na velikém areálu, někde nízké a ploché, někde vysoké a protáhlé, řídce nebo hustě otrněné. Pokud můžeme někde pochybovat o smyslu označování rostlin polními čísly, pak právě T. bicolor je ukázkou, kdy označování rostlin podle naleziště je více než potřebné.

Thelocactus bicolor JABO 88, Ciudad Lerdo, Durango

Tenhle bikolor pochází ze sběrů Dr. Jaroslava Bohaty, a to u Ciudad Lerdo, Durango v roce 1996. Jarda o něm říká: „Cd. Lerdo je jihozápadní předměstí Torreonu. Rostl tam spolu s Coryphantha durangensis. Všechny rostliny měly žluté trny, zajímavé bylo, že to byla téměř převládající rostlina na celém svahu, takovou hustotu jsem snad už nikdy neviděl.“

I v souvislosti s touto rostlinou bych se měl pokusit postavit na pravou míru malý zmatek, který jsem sám způsobil. Některé položky rostlin, ke kterým má Jarda své studijní číslo, jsem v minulosti označil zkratkou JB. Stejná zkratka však je často u rostlin z provenience českého v Německu žijícího kaktusáře Josefa Buška.

Thelocactus heterochromus

T. heterochromus je velmi blízce příbuzný k T. bicolor, proto je k němu často řazen i jako varieta nebo poddruh. S pěstováním jsou však určité problémy, heterochromus je rozhodně k pěstitelským chybám citlivější, než bikolor. Na lokalitách je často tak plochý, že roste skoro s úrovní terénu, a zdobí se úžasně vybarvenými a silnými trny, které z této rostliny činí velkou atraktivitu. Však heterochromus můžeme přeložit jako různobarevný...

Wilcoxia - Echinocereus kroenleinii

Není častým hostem našich sbírek. Nepříliš vzhledný „šlahoun” se ale na jaře vyšňoří nepřehlédnutelným květem. V přírodě roste ve stínu opadavých křovin, takže jen hodně zasvěcený hledač ho může najít, pokud zrovna nezáří do okolí svými květy. Stonky keře pro svůj růst potřebují, jednak jako oporu pro svislý růst, jednak i jako maskování před přežvýkavci, pro které by byl jinak skvělou pochoutkou.

Ferocactus fordii

Tahle miniatura mezi ferokaktusy - pokud ovšem pomineme mnohem menší hamatokaktusy, které jsou často také mezi fero řazené - není ve sbírkách častá, ale rozhodně by si své místo zasloužila. Rostlina je to totiž efektní i když nekvete. Žádá ovšem teplejší zimování, při poklesech k nule se jí snadno na pokožce tvoří nehezké skvrny, nakonec stejně, jako u řady dalších ferokaktusů. F. fordii roste na rovinatých plochách na břehu Pacifiku, často tak blízko k moři, že na pokožce je šedivý povlak od vodní tříště, unášené větrem směrem od oceánu.

Mammillaria candida

Candida znamená zasněžená. Většinou je skutečně pokrytá sněhobílými trny, ale některé formy jsou i do růžova. Ty barevnější byly dříve označované jako var. rosea, nebo ortiz-rubiona. Ať je však bílá nebo růžová, ve sbírce dělá parádu, není moc náročná a snadno kvete.

Stenocactus spec LH 70, Arteaga, Coah

A poslední kytičkou ze severní polokoule je Stenocactus spec. LH 70. Kytka pochází ze sběru Ládi Horáčka, je moc hezká a ochotně kvete. Zase jedna z těch, která mi dělá radost ve volné kultuře.

Aylostera kieslingii R 694

Nyní si ještě v rychlosti prohlédněme také pár kytiček z jižní polokoule. Jako první je to Aylostera kieslingii. Ty rostou dost vysoko, potřebují „luft”, a pak rostou sice pomalu ale přirozeně a už jen pár let po výsevu produkují desítky květů za sezónu.

Gymnocalycium bruchii var. brigitae

Bruchii je synonymum k správnějšímu jménu lafaldense. Byla popsána jako G. bruchii var. brigitae a ke G. lafaldense ji zatím nikdo nekombinoval, alespoň pokud vím. Oproti klasickým bruchii má tahle kytička mnohem větší květy, jistě přes 5 cm v průměru.

Matucana madisoniorum

Tahle peruánská kráska je opravdu fotogenická. A nic na tom nemění skutečnost, že jí pravidelně opadávají z hlavičky trny.

Parodia maassii

Těchto rostlin se tu poté, co (zejména zásluhou Ládi Horáčka) mnoho kaktusářů navštěvuje Bolívii, objevilo velké množství. A je to dobře, protože tyhle kytičky si rozšíření do sbírek opravdu zaslouží.

Sulcorebutia flavissima HS 048

Také sulky zaznamenávají díky aktivitě našich kaktusářů v Bolívii stádium vzestupu. Často se prodávají roubované, ale to je úplně zbytečné. Rostou dobře na svých kořenech, kvetou a plodí, sem tam i nějakou odnož vytvoří. Rostlina na obrázku pochází z dílny Hanse Swobody, který tragicky zahynul pádem do propasti při pátrání po čínských orchidejích.

Nashledanou v září