V květnovém čísle jsme si představili rostlinku Pelecyphora aselliformis. Dnes se podíváme na druhého zástupce rodu. Pelecyphora strobiliformis se vyznačuje 70 mm vysokým stonkem s charakteristickými šupinovitými bradavkami. Trny jsou štětinaté, nejvýše 5 mm dlouhé a na starších bradavkách opadávají. Druhové jméno strobiliformis vychází z podobnosti rostliny k šišce borovice. Květy jsou červenofialové a vyrůstají na vrcholu rostliny. Domovinou kaktusu jsou mexické státy Nuevo León a Tamaulipas. S touto velmi zajímavou rostlinkou se ve sbírkách můžeme setkávat ještě s dřívějším označením Encephalocarpus strobiliformis.

Pelecyphora strobiliformis

Nyní se podíváme na některé zástupce takzvaně velkokvětých mammillarií. Mammillaria wrightii nese své pojmenování po americkém přírodovědci Ch. Wrightovi. Typové naleziště kaktusu je Pecos River poblíž El Paso v americkém státě Nové Mexiko. Rostlina však roste na mnoha dalších místech, ta na snímku pochází z mexického státu Sonora. Skutečnou ozdobou této až 100 mm vysoké mammillarie jsou až 50 mm široké květy, objevující se kolem temene rostliny.

Mammillaria (wrightii, Sonora) aff. microcarpa

Arizona, u Gila River je typové naleziště kaktusu Mammillaria microcarpa. Rostlinka se dále – dle literatury – vyskytuje v amerických státech Texas, Nové Mexiko, Kalifornie a v severním Mexiku ve státech Sonora a Chihuahua. Jedná se podobně jako u M. wrightii o háčkovitou mammillarii dorůstající výšky až 160 mm při šířce stonku 50-60 mm. Květy jsou růžové, široce nálevkovité, až 40 mm široké a 25 mm dlouhé. Ve sbírce vyžaduje teplo, spíše polostín a ocení občasné mlžení.

Mammillaria microcarpa SB 166, Sonora

Rostlinu na dalším snímku jsem před cca 6 lety získal od kolegy Leo Gaje. Na jmenovce je uvedeno Mammillaria spec. CH 222. V žádném z mě dostupných katalogů jsem se s tímto kaktusem nesetkal, ze studijního čísla jen vyplívá, že semena sbíral pan Chvastek. S tímto označením mám ve sbírce dvě rostlinky a každá je trochu jiná. Druhá z nich kvete dokonce květy barvy spíše dorůžova. Přirozená variabilita nebo omyl ve jmenovce? Rostlinka má bílé až světle béžové otrnění, počet okrajových trnů se pohybuje do dvaceti, středové trny jsou dva, délky cca 5 mm, jeden směřuje šikmo dolů, druhý nad ním směřuje nahoru. Špičky středových trnů jsou rezavě hnědé.

Mammillaria spec. CH 222

Skutečným skvostem, který ozdobí každou sbírku je – dle mého názoru – Mammillaria guelzowiana. Rostlinku v roce 1927 do Evropy přivezl R. Gülzow a na jeho počest byla také pojmenována. Stonek bývá zpravidla jednotlivý ( méně trsovitý), šířky a délky cca 70 mm. Tělo kaktusu je zahaleno bílými až 20 mm dlouhými okrajovými trny. Středový trn bývá jeden ( 2 – 3 ), červený až žlutý a je ukončen háčkem. Na bělavém těle obzvláště upoutají velké fialově růžové květy, dosahující šířky až 60 mm. Nalezištěm této nádherné rostliny je stát Durango, na lokalitě Puente Rio Nazas. Rostlina na snímku pochází ze semen, která sbíral Steven Brack a dal tomuto sběru studijní číslo SB 1116.

Mammillaria guelzowiana SB 1116

Poslední z dnes představených „mamilárek” je Mammillaria rioverdense. Na první pohled upoutá otrnění, s dominantními středovými trny, které dosahují ( u mých rostlin ) délky kolem 30 mm. Okrajových trnů je 5, z toho jsou čtyři krátké ( délky kolem 5 mm ), pátý ( horní ) je delší – délka do 10 mm. Květy jsou světle růžové s tmavším růžovým středovým proužkem.

Mammillaria rioverdense Rep. 1183

Mezi rody, které v mé sbírce nejsou nijak zvlášť zastoupeny patří rod Notocactus. Při pohledu na záplavu oslnivých květů však neodolám, abych neukázal alespoň dvě rostlinky. Notocactus mammulosus pochází z Uruguaye a F. Ritter jej uvádí rovněž v jížní Brazílii. Jedná se o nenáročný kaktus, který relativně rychle roste a každoročně sbírku ozdobí množstvím 60 mm širokých žlutých květů.

Notocactus mammulosus

Druhým „noťákem“ je rostlina, jež mám ve sbírce označenu jako Notocactus spec. Schl. 151. Jedná se o kulovitý cca 60 mm široký kaktus. Otrnění tvoří kolem 15 okrajových trnů délky do 10 mm a jeden trn středový, dlouhý 22 mm. Květy jsou světle žluté, směrem k jícnu přecházející v sytěji žlutou. Konce okvětních lístků jsou narůžovělé.

Notocactus spec. Schl. 151

Rod Gymnocalycium se vyznačuje rostlinami s kulovitým až ploše kulovitým tělem, žebra jsou rozdělena do hrbolů. Charakteristickým znakem je malý, nahý kalich květu ( gymnos – nahý, calycium – kalich ). Z tohoto velmi rozsáhlého rodu si nyní pár rostlin představíme.

Gymnocalycium valnicekianum je kulovitá, většinou solitérní rostlina. Rostliny mají proměnlivý počet jak středových ( až 6 ), tak zejména okrajových ( 9 – 15 až 20 ) trnů, délky obvykle do 40 mm. Rostliny s více středovými trny bývají označovány jako var. polycentralis. Květy jsou cca 5 mm široké, bílé barvy s narůžovělým nádechem. V přírodě kaktus roste v blízkosti města Capilla del Monte v argentinské provincii Cordoba. Druh byl nazván na počest specialisty na rod Gymnocalycium JUDr. Jana Valníčka.

Gymnocalycium valnicekianum

Z téže provincie pochází i další gymnocalycium. Zajímavá rostlina nese v mé sbírce označení Gymnocalycium spec. HT 41.

Gymnocalycium spec. HT 41

Mezi gymnocalycii, která kvetou zpravidla květy světle růžové, tělové, či bělavé barvy patří k několika výjimkám Gymnocalycium baldianum. Přibližně 70 mm široká rostlina, kvetoucí cca 35 mm širokými purpurově červenými květy, byla poprvé popsána v roce 1905 argentinským botanikem dr. Spegazzinim. Posléze ji znovu přivezl a opětovně popsal A. V. Frič, a ve stejné době také prof. Werdemann. Fotografovaná rostlina nese studijní číslo LB 1243.

Gymnocalycium baldianum LB 1243

Kaktusem o němž bohužel nemám bližší informace a musíme si proto vystačit pouze snímkem je Gymnocalycium spec. TWI. Toto gymnocalycium nemá středové trny, okrajových trnů je 5 a mají délku 15 mm. Jde o docela hezkou rostlinku, co říkáte?

Gymnocylycium spec. TWI

Gymnocalycium tillianum je další z červeně kvetoucích gymnocalycií. Stonek je neodnožující, výšky až 100 mm, šířky až 150 mm. Květy šířky 25 mm má tmavočervené, okvětní lístky jsou okrouhlé, jícen karmínově červený. Gymnocalycium tillianum pochází z pohoří Sierra Ambato v provincii Catamarca.

Gymnocalycium tillianum

Přehlídku zástupců rodu Gymnocalycium dnes zakončíme snímky rostlinek Gymnocalycium amerhauserii STO 229-8 a Gymnocylycium neuhuberi GN 89-77/363.

Gymnocalycium amerhauserii STO 229-8

Prvně jmenovaný kaktus patří k minimálně vytrněným, středové trny zcela chybí, okrajových je 5, jsou relativně velmi krátké ( 3 – 5 mm ) a zcela přitisknuté k tělu rostliny. Druhá rostlinka - jež je vytrněna podstatně lépe – pochází ze Sierra de San Luis, kde roste v nadmořských výškách kolem 1 300 m.n.m.

Gymnocalycium neuhuberi GN 89-77/363, Sierra de San Luis

A to je v tomto měsíci vše. Přeji Vám hezké léto a za měsíc zase na stránkách Internetových novin Chrudimského kaktusáře nashledanou.