| Již poměrně dlouho kolovaly v odborné
kaktusářské veřejnosti fámy o výskytu
kaktusové flory ve volné přírodě na území
střední Evropy a dokonce na území naší
republiky. Proto jsme se rozhodli s několika
přáteli odhalit pravdu o těchto pověstech. Po
dlouhém a svízelném pátrání
v literárních i jiných pramenech jsme
vytipovali území a po pečlivé přípravě
vyrazili poslední dubnový den na cestu. Cíl cesty byl přísně
utajován, expedice se pohybovala mimo obydlené
území převážně v noci, aby unikla
pozornosti číhajících inspektorů CITES a
závistivých kolegů z Mexika. Dalším
nebezpečím byli stavitelé dálnic, kteří by
určitě přes odhalenou lokalitu vedli alespoň
jednu dálnici. Oblečení výhradně do
maskáčů jsme se poslední kilometry od
vytipované lokality pohybovali pouze
plížením, abychom unikli slídícím
nepřátelům, kteří začali používat i
vrtulník s termovizní.
Podařilo se, po několika
dnech jsme stanuli uprostřed lokality, jejíž
přesné umístění samozřejmě nelze
zveřejnit a 30. dubna jsme mohli oslavovat.
Přímo v srdci Evropy se nachází unikátní
komplex rostlin rostoucí pod volným nebem. Na
důkaz našeho nálezu fotíme a pro čtenáře
tohoto časopisu přinášíme unikátní a
poprvé zveřejněné snímky z naleziště.
Také nám padá kámen ze
srdce. Jedno z nebezpečí, které by mohlo
ohrožovat tuto lokalitu odpadá. Leží totiž
ve svahu cca 60ti stupňovém a dostatečně
dlouhém, aby nebylo možno tudy dálnici vést.
I kdyby zde snad byla postavena, řidič ministra
Svobody by tudy určitě bezpečně nesjel a
také premiér Špidla by ztratil při
maratónském běhu touto tratí svůj pověstný
úsměv inteligenta.
Závistiví Mexičané,
kterým jejich naleziště planýrují kozy a
neukáznění turisté se pokusili nás odhalit,
ale při chladné noci nastydli a skončili na
grogu v nejbližší hospodě odkud již
střízliví nevyšli. Měli jsme tedy čas a
klid studovat cereusovité rostliny
nacházející se na malé skalce skloněné na
jihovýchod a chráněné před větrem. Mnoho
materiálu na zadržení vody se v místě
nenachází, takže rostliny jsou převážně
odkázány na rosu.
Zbyli na nás tedy pouze
inspektoři CITES, kteří ale zaváhali při
rozhodování, zda sledovat nás, nebo babku
kořenářku poblíž lesa Řáholce a
definitivně naši stopu ztratili. Dokončujeme
zmapování naleziště a fotodokumentaci a
zahlazujeme stopy.
Z přiložené fotografie
si určitě každý odborník udělá úsudek o
světovém významu našeho objevu. Veřejnost
budeme pravidelně informovat po každé
výpravě na místo nálezu.
|
