Obchodníci s durianem si pronajímají celé ulice, kde si na asfaltu vyskládají durian do hromádek o šířce cca 3 metry, výšce cca 1,5 metru a délce zhruba 20 až 30 metrů. K tomu si postaví 2 - 3 stolky a příslušný počet plastikových židliček a čekají na zákazníka.

Durian = tropické ovoce velikosti melounu, slupka je ale hrbolatá, na první pohled vypadá jako trnitá. Nesnáší dopravu, musí se spotřebovat v zemi sklizně. Vynikající, težko popsatelná chuť. Má jednu vadu. Nepředstavitelně páchne. Pokusím se ten smrad popsat. Jako lejno, ne, jako exkrement, ne, jako lejnový exkrement. Všechny odborné publikace tvrdí, že žádný evropan není schopen durian pozřít.

Publikace lžou. Sto kilo mé živé váhy si žádá své. Vcházím do jedné z durianových ohrádek. Zkušeným zrakem hledám malý a hlavně zralý durian. Zralý durian poznáte podle toho, že slupka začíná pukat ve třech švech, podobně jako je to u našich kaštanů. Uvnitř durianu jsou tři oddělení plná velkých černých semen, ta jsou obalena bílým míškem, jakoby vatou. Jí se ta vata. Smrdí ta vata. Objevuji durian dle svého přání. Beru jej oběma rukama a snažím se jej zmáčknou, tím se otevřou švy a vyvalí se zápach. Přibíhá prodavač a zkoumá vybraný kus, odkládá jej zpět na hromadu a podává jiný. Ten je ale velký. Rozebíhá se čilá konverzace, on čínsky, já česky, perfektně si nerozumíme. Po chvilce rozmluvy, v ruční mezinárodní hatlamaťilce, si konečně rozumíme, vybírá menší, podává mi jej do rukou, naznačuje abych jej zmáčkl. Mačkám, vyvalí se smrad, je zralý. Platím. Okamžitě je durian naporcován na plastikový talířek a donesen na stoleček pod slunečník. Usedám a konzumuji. Za plotem mne sleduje drobný hlouček místních, je jich asi třicet. Durian je vynikající, dojídám, hlouček se rozchází, jsou z toho trochu vyvalení.

Odcházím do hotelu, balím a odjíždím na letiště. Odlet má být v poledne. Letadlo má ale 8 hodin zpoždění, jako odškodnění dostáváme vydatné občerstvení. Zrada, máme urychlit nástup do letadla, uvolnilo se startovací okno. Startujeme. Mé tělo funguje zcela normálně. Má-li přísun, musí být i výdej. Odcházím na místnůstku v zadní části letadla. Durian odchází. Žádná příručka mě nevarovala, že lidské tělo durianovou vůni posiluje k vyšším metám. Vycházím. Zírá na mne 286 párů očí. Klimatizace to nestíhá. Otvírají se dveře pilotní kabiny, vychází pilot s kyslíkovou maskou na tváři, něco kutí na přístrojích v uličce. Ochladilo se. Chápu. Vyvětrali to natvrdo, mimo klimatizaci. Dodatečně se tímto všem bývalým spolucestujícím omlouvám.

Posledních pár vět jsem opravdu přehnal. Pilot nevyběhl. Klimatizace to stihla, ale několik posledních řad cestujících v letadle to opravdu v pravém smyslu věci pocítilo.