| Sklerokaktusy patří k oblíbeným
rostlinám, jejichž pěstování ale není
zrovna jednoduché. Až na Sclerocactus
polyancistrus snáší ostatní druhy velké
mrazy i přes –20°C, ostatně i S.
polyancistrus naroubován na mrazuvzdornou
podložku (nejčastěji O.polyacantha
nebo Echinocereus reichenbachii, aj.)
vydržel u mne bez poškození –10°C.
Pěstování pravokořenných rostlin je
problematické, protože snáší mnohem více
sucho jak jednu nevhodnou zálivku. Mnohem
jednodušší je roubovat rostliny o průměru
ca 1 cm na trvalou mrazuvzdornou podložku, pak
tedy pěstujeme podložku a musíme dbát, aby
roub příliš nepřerostl, protože např. S.
wetlandicus ssp. ilseae je
relativně malého vzrůstu a roubováním se
stírá rozdíl mezi oběma poddruhy! 
Pan Fritz Hochstätter, jeden z největších
znalců rodu, popsal tuto rostlinu v holandském
kaktusovém časopise SUCCULENTA v roce 1993 a
později ji zařadil do jím vytvořené sekce Mesae-Verdae,
kam vedle obou poddruhů patří i dle jména
sekce Sclerocactus mesae-verdae.
Zejména znaky semen pak rozhodly
k rozčlenění rodu do tří sekcí (sekce 1
– Sclerocactus , sekce 2 – Parviflori
a sekce 3 – Mesae-Verdae).
Typová rostlina s polním číslem FH 0700,
Pariette Draw, severní Utah, je na prvním
obrázku. Je roubovaná na O. fragilis a
kvete druhým rokem. Má markantní středový
trn na konci mírně zahnutý (ne všechny
rostliny mají středový trn). Bohužel se
zatím nesetkaly dvě současně kvetoucí
rostliny FH 0700 a pokus sprášit ji opakovaně
pylem rostliny RP 25 nevyšel a semeník
nevznikl, taktéž ale se nevytvořil semeník na
(několika!) rostlinách stejného klonu RP 25!
Je pravda, že vzhledem jsou rostliny RP 25
(Duchesne Co.,UT) více podobné rostlinám FH
0701 (Uintah Basin, Duchesne River Shale), které
ale mohu posoudit pouze podle titulního obrázku
v CACTACEAE-REVIEW, Vol.5, No.2, 2002, nebo
z webové stránky, ty jsou totiž bez
středového trnu!
Rostliny RP 25 byly označeny, např.
v seznamu Stevena Bracka, jako S.
brevispinus, popsaný Heilem a Porterem jako
druh o rok později (1994) a dnes je vedený jako
synonymum S. wetlandicus ssp. ilseae.
Roubované rostliny (obr. 2 a 3) přes opatrnou
zálivku jsou „hrubšího” vzhledu jak
rostlina zpravokořenělá (obr.4) a
připomínají spíše poddruh prvně popsaný (Sclerocactus
wetlandicus HOCHSTÄTTER 1989). Bohužel
jsou rostliny minimálně rozšířené a nebylo
o nich mimo Fritze Hochstättera nic napsáno,
resp. jsem nic podstatného nenašel. Nemůžeme
tedy příliš srovnávat…
Pěstování rostlin je odvislé od stavu
roubovaná nebo pravokořenná, ale platí pro
obě možnosti (alespoň u mne), že vodu
dostanou až jsou poupata značně vyvinutá,
jinak je rostlina bez milosti odhodí. Roubované
rostliny vysávají podložku, mají více
energie, a tak kvetou více květy najednou (
obr. 5). Květy jsou nádherně růžové, asi 2
cm v průměru a nevoní. Všechny rostliny
pěstuji po celý rok venku a mráz jim dosud nic
nezpůsobil, i když jsem pozoroval na
některých rostlinách malé rezavé skvrnky,
které mohly být ale způsobeny i jinými vlivy.
Sclerocactus wetlandicus ssp.
ilseae patří k malým, poměrně
novějším druhům a zaslouží si naši
pozornost…
|
