Já jsem se vypravil na výstavu v trochu neobvyklém pro mě termínu, tj. v pátek po 16. hodině (výstava je otevřena do 18,00 hod.). Vstupné bylo letos 30 Kč, nejsem si jist, zda nebylo o něco vyšší než loni, ale určitě to není cena, která by se nedala přežít. U pokladny byly k dispozici, resp. ke koupi, knihy a naproti pokladně, opět tradičně, prodej chemických přípravků, ale i starších ročníků Kaktusů, Aztekie atd. Škoda, že jsem měl málo času, loni jsem si zde koupil květináčky za výbornou cenu. Tentokrát jsem však pospíchal, tak jsem se zde příliš nezdržel, a samozřejmě, že teď mě to mrzí.

Výstavní část byla zase v první části skleníku, kde byla na straně okna soutěžní část a uprostřed za rákosovými zástěnami jednotlivé expozice. A nádherné.

Avizovány byly tyto expozice:

• Mammillárie v Mexiku – Miloš Záruba

• Sukulenty Jihoafrické republiky – Mgr. Petr Pavelka

• Sulkorebutia – Ing. Pavel Heřtus

• Kristátní formy kaktusů a sukulentů – Jaroslav Bittman

• Ferocactusy – Ing. Petr Lindauer

• Kaktusy kvetou – Václav Kopecký

• Kaktusy a sukulenty na okně –Jiří Vaněk

• Fotografie z cest – Ing. Ivan Běták

• Můj život s kaktusy ve fotografii – Karel Halbich

Soutěžní část:

• Moje pýcha –miska s kaktusy do průměru 40 cm

• Můj nejhezčí sukulent – jedna rostlina

• Půl metru mé sbírky

Zdržel jsem se ve výstavní části hodně dlouho, protože zde byly nádherné rostliny. Expozice byly upraveny velmi vkusně a účelně, navíc, jak už výše uvedená témata napovídají, šlo o velmi zajímavě a vhodně uskutečněný výběr.

Přesto jsem samozřejmě nechtěl vynechat prodejní část v zadních dvou místnostech, i když jsem nevěřil, že toho více nakoupím. Ale přece, jako každý rok jsem se přesvědčil, že se zde objevily druhy, které mě zajímají, a které chci mít.

Pak jsem se ještě vrátil do výstavní časti. Hodně se mi líbily kvetoucí kaktusy, sulkorebutie, ferokaktusy jsem považoval již za dost skvostné, ale s ohledem na svoje zaměření jsem strávil nejvíce času u mammillárií. Druhová pestrost, vzhled i kvalita rostlin, uspořádaní, navíc fotografie, mě u expozice mammillárií držely a nechtěly pustit. Obdivoval jsem na Pražském sympoziu fotografie i přednášku Miloše Záruby, a tady jsem na výstavě obdivoval stejně hodně jeho kaktusy. Prostě nádhera. Tím nechci říci, že by nebyly pěkné kristáty, nebo, že by nebyla povedená soutěžní část, či něco jiného. Jde samozřejmě o můj subjektivní náhled a zaměření. Byl jsem nadšen, podle mě se výstava zase povedla.

A postřehy: Jednak ve všední den jsem zde zaznamenal více jednotlivců, evidentně kaktusářů, kteří přišli ze zaměstnání a kochali se, těšili z uvolnění, nádhery kytek i prostředí, a konečně i ze své samoty a možnosti vychutnat si zde vše dle svého času a své nálady. Dále jsem tentokrát zaznamenal několik jednotlivců i dvojic, které se věnovaly fotografování, nejen tradičních fotografií z výstavy, ale i detailů kaktusů, květů a tomu odpovídala i kvalita a značka jejich fotoaparátů. A konečně, trochu překvapivě jsem zde zaznamenal tentokrát několik dvojic, matek a dcer, a babiček a vnuček, tedy ženské obsazení, které se kupodivu nezabývaly sukulenty, ale se znalostí vybíraly kaktusy.

Organizace klapala na jedničku, řekl bych tradičně. Na závěr, pár minut před koncem výstavní doby jsem ještě stačil proběhnout stálou expozici Botanické zahrady s cereusy, opunciemi značných velikostí, i ostatní – mám rád tu atmosféru, která zde do člověka vstupuje. A odcházel jsem s velmi dobrými pocity, s těšením se zase na příště. Jen si nechám příště více času, pro mě byly dvě hodiny málo.