Tak pěkně popořádku. Co to ten „Kaktusák”vlastně je a k čemu slouží? Je to polévka a slouží k nasycení členů výpravy. Předem podotýkám, že není v zásadě špatná, ale… Tak například slovo „Cactus” je naprostou fabulací, neboť v celém hrnci nenajdete ani kousek kaktusu, leda tak zbloudilý trn z očištěných plodů. Základ této americké potravy tvoří, to se podržte, gulášovka. No to je konec! Zbytek polévky je jako vystřižený z pohádky „O pejskovi a kočičce”, dáte tam totiž úplně vše, na co jste při procházce městem narazili. Jednou více česneku, jindy více fazolí, jednou s bramborem, jindy zase bez, a tak dále a tak dále…

Je to prostě takovej expediční mišmaš. A teď to hlavní. Zastánci této „potravinové pomoci”, které já osobně podezřívám z členství v nějaké tajné sektě, tvrdí, že „Kaktusák” má nesčetně variant a lze jej tudíž jíst denně. No to je horor!!! Mexiko, kulinářský ráj a já mám žrát „Pejska a kočičku”? Jistě pochopíte, že jsem využil každou příležitost k nabourání tohoto nebezpečného zlozvyku a objednával placky u stánků kdykoliv to šlo. Zmírnění těchto hrůz trochu kompenzovala osobní úprava Jirky Krechvského a kopáčské umění Karla Šlajse. Nenechte se ale mýlit romantikou oné fotografie, je to hrůza.

PS: Je zvláštní, že jsem jí snědl vždycky nejvíc.