Říjen – to jsou květy ariáků. Takže první obrázek
představuje ten nejvzácnější – Ariocarpus bravoanus.
Když se nám něco líbí, můžeme vykřiknout „bravo!”
– ale to jméno bravoanus má úplně jiný původ. Byl popsán na počest paní
Helia Bravo- Holis, profesorky
z Institutu biologie v mexickém Chapultepec. Letos mi
jich kvetlo najednou asi 50, myslím, že příští rok bude
semen tolik, že se dostane na všechny zájemce a ještě i
na pořádný výsev. A teď jeden květináček s kytičkama, které jsem
si dovezl v roce 1990…
Sukulentní
bonsaje (42) Myrmecodia echinata pochází z oblasti, kterou lze ohraničit ostrovem Sumatra na západě, Šalamounovými
ostrovy na východě, Filipínami na severu a ostrovy u pobřeží tropické části
Austrálie na jihu. Patří do čeledi Rubiaceae (mořenovité). Ještě před rokem 2000 byly myrmekodie hitem či sbírkovým „špekem“
první kategorie. Dnes je situace podstatně příznivější – nejen díky
dovozu rostlin ze západoevropských pěstíren, ale i díky šikovnosti některých
našich pěstitelů, kteří už je množí z vlastních semen…
Staré paměti
„mladého” kaktusáře (3) Práce v botance mě strašně bavila, i když byla
dost náročná a hlavně jsem se nedostal k těm kaktusům až zas
tak často. Každej musel dělat všechno, co bylo potřeba a přitom
mít vlastní úsek v pořádku. Takže v tý době jsem uměl
trochu orchideje, alpinky, bromelie i australský kytky, vo dřevinách
ani nemluvě. Snad nejvíc ze zahradničiny mě naučil tehdejší
vedoucí zahradník a později kmotr mého syna Tomáše, pan Mádle…
Jen pár
fotek Břetislava Hromka Chtěl bych opět potěšit oko vás všech a možná
i někomu představit rostliny, které se v jeho sbírce nenacházejí.
Gymnocalycium cardenasianum zná určitě skoro každý, to
jsou krásné, pevné, silně vytrněné rostliny. Avšak když se
tyto rostliny naroubují, mohou jejich krásné trny ještě více
zesílit a zmohutnět. Tak, jak je to u rostliny na fotografii. Na
tuto rostlinu se dovedu dívat často, je opravdu krásně vytrněná.
Další hezky zbarvená rostlina je Coryopuntia stanleyi. Její
nové přírůstky mají skvěle zbarvené trny do červena…
Informace z nadace Inka Vážení kmotři a přátelé našich dětí, po přestávce,
způsobené stavebními pracemi v budově, kde je naše kancelář,
opět můžeme v kanceláři přijímat hosty. Působíme na stejné
adrese jako dříve: Praha 7, ul. Milady Horákové 32, budova dvorního
traktu vlevo, provizorně nyní v bytě ve 3. patře. Stavební práce
stále probíhají a zřejmě se oproti plánovanému termínu dokončení
v listopadu ještě "protáhnou", budeme tedy ještě několik
týdnů bez pevné telefonní linky. Paní Mikolášková je v
kanceláři každé úterý a velmi často také ve čtvrtek, Olga
Vilímková tam přebývá často, ale nepravidelně…
Šnicerova
zastavení Při letošní cestě po americkém jihozápadu jsme měli
možnost vidět překrásné kaktusy. U některých druhů se
sypala semena – jsou nabídnuta v chrudimském nabídkovém
katalogu. Pár druhů vám teď můžeme s krátkým
komentářem ukázat také na fotografiích. Echinocereus viridiflorus Pownee Boote National Grassland,
Colorado – travnaté pláně severovýchodně od města
Denver jsou na kaktusy chudé, ostrůvkovité populace
viridiflorusů jsou však velmi krásné. V zimě silné
mrazy a sníh. (v nabídce ŠN 1072 pod č. 992.12)…
Mexický deník
Rudy Gryma (10) 26. 3. 1998 – Osmý den - čtvrtek. Světýlko našeho
ohníčku bylo vidět asi dost daleko, proto že ještě za
tmy se na nás přijel podívat jeden postarší kowboy, kůň,
laso, puška, sombréro, legíny, ze tmy trčel šedivý knír,
blekotavě jsem tohoto ocelového muže pozdravil (ostatní
spali), snaže se vysvětlit, že budu dělat “comida”,
nabídl jsem mu mezkal a to jenom proto, že ani mi nechutnal,
věnoval mu cigáro a byl můj. Ovšem zcela v mé moci byl, když jsem na jeho koně
vypálil bleskem, kůň vytřeštil oči, zaplály mu jako žárovky
obloukovky…
Mexický
deník aneb poprvé v Mexiku (10) 29. 10. 2004 - Ráno je nádherné probuzení. Spali
jsme na naplavené plošině a v okolí jsou vysoké kopečky.
Vypadá to, že bude opět pořádný pařák. Do báglu si dávám jedno chlazené a vyrážíme, tentokrát
ve třech hledat Ariocarpus fissuratus lloydii. Pavel
odchází na průzkum ke kopečkům po levé straně cesty,
Vlasta zůstává u auta. Čeká nás asi 4-6 km na lokalitu.
Brzo nalézáme vyschlé koryto řeky a tak nás nečeká prodírání
se hustým píchajícím a škrabajícím porostem. Během 1,5
hod jsme na místě. Dá mi hodně zabrat, než nalézám prvního
loyďáka…
Jako
reakce na časopis Po technický i obsahový stránce je časopis
bezvadnej, jen mi na něm vadí jedna věc, která je ale
prakticky asi těžko odstranitelná, a sice to, že vychází jen
čtyřikrát do roka. Totiž, když ho přeštuduju, mám co řešit.
Ještě tejden co číst a porovnávat. Ještě měsíc se k němu
vracet. Ale pak zapomenu, co v něm je a těšit se další
dva měsíce na novej je dlouho. Je to nedostatek, který je dán
naší informační zmlsaností a i kdyby to byl čtrnáctideník,
situace by byla stejná…
Pozdrav od Libora Vojkůvky Kdo byl na Zamykání sezóny, a kdo se navíc zdržel
až do konce přednáškového odpoledne, jen tak nezapomene na
efektní závěr, o který se svým povídáním postaral
cestovatel, malíř a pěstitel kaktusů, sukulentů a jiných
exotických rostlin, a také entomolog a srandista – Moravák
Libor Vojkůvka. On to byl, který mne zbavil jedné z povinností,
a místo mne osobně prohlásil sezónu za úředně uzamčenou…
Už měsíc máme
podzim, ale aktuální počasí tomu – naštěstí – tak úplně
neodpovídá. Aby 22. října bylo ráno 12°C, to je paráda, kéž
by to chtělo vydržet co nejdéle. Kaktusy už pár týdnů
neviděly vodu a na některých to začíná být znát –
pomalu, ale jistě se svrašťují a ty s řepovitým kořenem
se zatahují. S květy už je to horší, naštěstí můžu
použít pár prázdninových snímků, které jsem minulý měsíc
– kvůli zavirovanému počítači – neměl k dispozici…
Lobívie z mé sbírky
(11) Lobivia pugionacantha Když jsem si loni připravoval plánek celého seriálu,
myslel jsem, že tento druh budu muset přiřadit k nějakému
dalšímu, protože na samostatný díl mi fotky nedají. Jedná
se totiž o druh, který se mé sbírce dlouhá léta úspěšně
vyhýbal. Nabídka rostlin prakticky nulová, dobrovolně neodnožují,
nabídka semen rovněž minimální a pokud už jsem někde tuto
položku objevil, semena nepřišla z důvodu jejich rozebrání.
No a když už konečně přišla, lezlo z nich všechno možné,
jen ne pugionacantha. Světlou výjimkou byla semena Lobivia
pugionacantha var. flava a rossii od pana
Rektoříka…
Pěstujete mamilárky? Coural jsem po netu a našel jsem zajímavé stránky s tématem Mammillaria. Patrně dosti pracné, ale přehledné s perfektní fotogalerií, seznamem polních čísel, originál diagnos, map lokalit a spoustou podobných potřebností.
Perfektní (alespoň většinou) fotografie z lokalit a pro porovnání i z kultury, názvosloví od p. Pilbeama, leč pod obrázky synonymie je činí srozumitelnými i pro nás
„splittery“, zkrátka, takhle nějak podle mě vypadají perfektní monotématické stránky…
Kaktusářský
kroužek Buštěhrad Školní družina Základní školy Buštěhrad
je sesterskou školou pro školu v Peru v Harpaquille, o
tom již internetové noviny informovaly. Pracuje u nás také
kaktusářský kroužek. Jeho členy jsou malé děti. Začínali
jsme s prvňáčky. Dnes již děti odrostly a postoupily do vyšších
ročníků, ale kroužek navštěvovat nepřestaly. Přibyli další
malí zájemci, takže počet dětí vzrůstá. Zpočátku se děti
naučily nejzákladnější návyky v pěstování kaktusů a
sukulentů a dnes ti starší umí poučit nejen nováčky, ale
i maminky a příslušníky svých rodin, jak o kaktusy a
sukulenty pečovat…
Pochvala novin Vážený pane Pavlíček,
6 let jsem držela přísnou kaktusářskou dietu, pečovala o
stávající kytičky, ale vyhýbala se všem pokušením o rozšiřování
chovu (žádné výstavy, žádné výsevy...). Letos v červnu
jsem na internetu zapátrala po termínu pražské výstavy
kaktusů a jeden neuvážený klik mne vrhl přímo do Vámi
nastražené pasti - Kaktusových novin. Tolik krásného čtení,
informací a rad pro nadšence všech kategorií, fotek špičkové
kvality,... a to vše podané s nesmírnou láskou a notnou dávkou
humoru…
