Školní družina Základní školy Buštěhrad je sesterskou školou pro školu v Peru v Harpaquille, o tom již internetové noviny informovaly. Pracuje u nás také kaktusářský kroužek. Jeho členy jsou malé děti. Začínali jsme s prvňáčky. Dnes již děti odrostly a postoupily do vyšších ročníků, ale kroužek navštěvovat nepřestaly. Přibyli další malí zájemci, takže počet dětí vzrůstá.
Zpočátku se děti naučily nejzákladnější návyky v pěstování kaktusů a sukulentů a dnes ti starší umí poučit nejen nováčky, ale i maminky a příslušníky svých rodin, jak o kaktusy a sukulenty pečovat. Z pedagogického hlediska je to nádherný výsledek, když společná záliba spojila děti různého věku a ti starší sami a úplně vážně zasvěcují do tajů práce s kaktusy prvňáčky, tedy děti, se kterými by si jinak určitě nehráli. Ještě jeden poznatek – v kaktusářském kroužku děti nezlobí!
To, co je pro dospělé kaktusáře běžnou činností, např. příprava substrátu, misek k sázení, od propíchání otvorů pro odtok vody, až po nasypání správných vrstev, přesazování, pikýrování, rosení atd., je pro malé kaktusáře zajímavá a zábavná činnost. Děti v kroužku dělají vše samy, zpočátku sice pod vedením „pana kaktusáře“, který ovšem dochází do školy tak třikrát čtyřikrát za školní rok, ačkoliv kroužek máme každý týden.
Jakmile však si děti jednou něco zkusily, již si poradí. Náplň máme stále. Jednou je to příprava substrátu, když každý přinese nějakou jeho složku, dokonce jsme i roztloukali cihly, protože jsme zrovna neměli antuku, jindy jsme si dle návodu na Internetu vyrobili pinzety z umělé hmoty. Svátek je, když se vysévá, ale běžně sázíme odnože, v zimě si pouštíme na počítači krásné CD od pana Záruby z cest po Mexiku, nebo si vyprávíme o Peru a prohlížíme obrázky
And…
Nyní chystáme na pravidelných celoškolních předvánočních dnech otevřených dveří spojených s prodejem výrobků dětí také prodej našich výpěstků a za stržené peníze koupíme semena k novým výsevům a za zbytek tužky, sešity a jiné drobné pomůcky pro kamarády v Peru.
Navštívili jsme výstavu v Praze (a také v Roudnici nad Labem). Každý takový výlet je ovšem komplikovaný tím, že se musí získat příslušný počet dobrovolníků k přepravě dětí do Prahy. Ovšem pro ně i cesta metrem je dobrodružstvím. Na výstavě jsou upřímně nadšené, vybírají, nakupují a mají zážitek na rok dopředu.
Při hovorech s kaktusáři na kaktusářských akcích i při návštěvách sbírek slýchám stesky o nedostatku dorostu. Děti však mají o tuhle činnost velký zájem, daly by se z praxe popisovat spousty historek. Je však pravda, že velmi vhodný je pravidelný kontakt s dětmi, ideálně jednou týdně a to zabírá čas. Přesto, pokud by některý kaktusář chtěl přivést k této ušlechtilé zálibě další adepty, nepochybuji, že každá škola v rámci zájmových činností přijme jeho pomoc s otevřenou náručí a kooperace jeho činnosti v kroužku s příslušným pedagogem je otázkou dohody. Moje zkušenost z praxe – muž kaktusář má u dětí přirozený respekt a je zdrojem jejich velkého
obdivu.
Protože se mi práce s kaktusářským kroužkem v mé pedagogické praxi osvědčila a vidím velký zájem dětí, píši tento článeček, ani ne tak jako informaci o jeho činnosti, ale spíše jako možnou inspiraci pro alespoň některého z kaktusářů.
|
