Krásnou sbírku lobivií si můžeme prohlédnout u Šibalů, v Nasobůrkách u Olomouce. A ještě krásnější ta sbírka může být, pokud lobívie zrovna kvetou. Nic na tom nemění i fakt, že kvetou jen dopoledne, a po 13 hodině se květy pomalu zavírají. A tak jsme si pár těch kytiček vyfotili a s vámi se o tu krásu teď podělíme. Pan Šibal ke každé kytičce napsal krátký komentář. A protože těch obrázků je přece jen dost, budeme je dávkovat po částech.
Lobivia acanthoplegma var. patula, RCB
309. Sběrovka bratrů Ramirezových směřuje k nalezišti u Cliza, bolivijský dpt. Cochabamba, ve výšce 2500 m n.m. Rostlina pochází z výsevu semen od Jar. Chvasteka v roce 1990, kdy pan Chvastek tato semena prodával při své přednášce v Olomouci.
Popis publikoval Rausch v Succulenta 1974, v roce 1985 ji pak hodnotil jako synonymum pro
Lob. acanthoplegma. V posledním řazení rodu ji už opět začíná uznávat jako varietu, tentokrát však u druhu
Lob. taratensis var. patula. Další sběrovkou pro tento taxon je R 54, tyhle rostliny mám také,jsou podstatně mladší, ale už nyní se jeví, že budou totožné s touto kvetoucí rostlinou.
Patula znamená „rozkladitá“.
Lobivia aurea R 101 – aurea značí zlatá, zlatožlutá. Naleziště je v Sierra Chica de Cordoba až Srra San Luis, v Argentině. Semena získaná od firmy St. Bracka jsem vyséval v roce 1992. Britton a Rose ji popsali v roce 1922 jako Echinopsis, Backeberg ji v roce 1934 přeřadil do rodu Lobivia.
Lobivia aurea var. robustior P
105, - robustior značí silnější, mohutnější. Naleziště je v Srra Estanzuella, San Luís, Argentina, ve výšce kolem 1000 m n.m. Semena získaná od firmy Piltz jsem vyséval v roce 1987. W. Rausch tuto varietu původně zpochybnil, ale ve svém posledním dělení z roku 1997 ji už respektuje a své sběry označuje polním číslem R 117.
Lobivia aurea var. sierragrandensis LF
92. Tato rostlina byla pojmenována podle místa nálezu, v pohoří Srra Grande, Cordóba, Argentina, sbírána byla ve výšce
1600 až 1800 m n. m. Moje rostlina pochází ze semen od Ladislava Fischera, který je sbíral u Copina, Cordoba, Argentina, ve výšce 1650 m n.m. Popsána byla Waltrem Rauschem v roce 1985.
Lobivia bruneo-rosea (hnědorůžová, starorůžová). Naleziště je u La Paz a Oruro v Bolívii, ve výšce 4000 m
n. m.(!). Rostlina pochází ze sbírky L. Rektoříka, dostal jsem jich pár v roce 1991, jako malé semenáčky. Byla popsána Backebergem v roce 1956, W. Rausch se o ní v publikaci Lobivia 1985 zmiňuje jen jako o jednom z mnoha synonym k
L. pentlandii. Sám ji zřejmě na lokalitě nikdy nesbíral, jediný, o kom vím, že na lokalitě byl, je Karel Kníže. Ten sběr označil polním číslem KK 751.
Lobivia deesziana – tohle jméno nebylo platně publikováno, pochází od Haageho a W. Rausch ho v roce 1985 hodnotí jako synonymum pro
L. haematantha var. rebutioides, poslední úvaha mluví o tom, že by měla být řazena jako synonymum k
L. densispina var. rebutioides. Moje rostliny pocházejí ze semen od Uhliga a kvetou i žlutě.
Lobivia densispina R 30 – densispina znamená hustě otrněná. Naleziště: Tumbaya, Quebrada de Humahuaca, dpt. Jujuy, Argentina. Semena od firmy Mesa Garden jsem vyséval v roce 1995. Popis publikoval Werdermann v Kakteenkunde v r. 1934, v roce 1975 ji W. Rausch kombinuje jako
L. haematantha var. densispina, ale od r. 1997 ji i W. Rausch uznává jako samostatný druh.
Lobivia formosa var. rosarioana R 129 – jméno variety je odvozeno od naleziště – u Rosaria v Argentině. U sběru R 129 je uvedeno Srra. Famatima. Semena od firmy Kohres jsem vyséval v roce 1983. Popis publikoval W. Rausch v německém KuaS 1979, jako
L. rosarioana, stejný autor ji pak kombinoval v roce 1985 jako varietu k Lobivia (dříve
Soehrensia) formosa.
Lobivia haematantha R 165 – značí s krvavě červenými květy. Naleziště je u
Molinos, Salta, Argentina. Rostlina pochází z výsevu r. 2000 ze semen od firmy Bercht. Popsána byla již roku 1905 (tehdy ještě jako
Echinocactus) Do nově zřízeného rodu Lobivia byla pak přeřazena v roce 1922.
Lobivia haematantha var. rebutioides R
219, - byla pojmenována na počest pana Rebuta, francouzského vinaře a pěstitele kaktusů. Nalézá se u Quebr. de Humahuaca, Jujuy, Argentina. Semena od firmy Mesa Garden jsem vyséval v roce 1997.
Jako L. rebutioides ji v roce 1934 popsal Backeberg, W. Rausch ji pak v roce 1985 kombinoval jako varietu k
L. haematantha a v roce 1997 ji přeřadil k L.
densispina. Aby nebylo zmatků málo, tak svůj sběr R 219 hodnotí jako synonymum k nově uznávané
L. kreuzingeri, zatímco lobivie s čísly R 816 (Tumbaya) a R 822 (Chani) jako jediné řadí k var.
rebutioides. Osobně se držím pojmenování z r. 1985.
Konec první části
|
