Teď v zimě je dost obtíž hledat témata
ve sbírce, i foťák sebou do skleníku
neberu. Mohlo by se psát o kráse trnů - ale
tohle téma si už zadal přítel Chalupský.
No - sem tam se objevuje kvítek na
gymnokaktusech - například ten nový - gonzalezii
- co kvete celou zimu, tak jej teď dám pod zářivky,
abych získal kvalitní suchý pyl a nadělal
pár semínek. Samozřejmě kvetou turbiňáky
ze skupiny pseudopectinata a valdeziana
- ty všechny však už v našich novinách
byly. A tak mne napadlo, že si z nedostatku
jiných témat popovídáme trochu o výsevech.…
Sukulentní bonsaje
(34) Avonia papyracea (Poelln.) G. D. Rowley
není v našich sbírkách vzácná
rostlina a často se u ní najde jmenovka se
synonymem Anacampseros papyracea. Je to
drobný nenápadný keřík s řepovitými
kořeny a od země rozvětveným stonkem, jehož
výhonky jsou ve stáří jen 5 až 10 cm
dlouhé. Asi 2 mm široké zelenobílé
květy se tvoří těsně pod vegetačním
vrcholem stonku, plody jsou tobolky na krátké
stopce. Skutečnou krásu rostliny můžeme
poznat až při pozorování pod lupou. Stonky
jsou jen 5 až 8 mm široké a hustě
obalené spirálovitě uspořádanými šupinovitými
listy…
Mexický deník
Rudy Gryma (2) 19.
3. 1998 – První den - čtvrtek. Ráno odjíždíme
na pyramidy do Teotihuacanu . Před tím jsme
nafasovali auto (na tachometru bylo 33 642 km ),
za takřka cca 90 dolarů denně, a vyrazili
jsme tím hrozným zmatkem (Mexico City je snad
největší autohrůza, kterou si lze představit,
ulice čtyřproudé v jednom směru, předpisy
pro automobilisty snad vůbec neexistují, křižovatky
strašné apod.) směr na pyramidy. Ujeli jsme
cca 100 km. Je tam stále stejně krásně,
byli jsme se podívat v místním muzeu.
Provádí tam pořád nějaké vykopávky a
cesta na pyramidu měsíce je uzavřena a blok
se musí daleko obcházet, tak jsme ji
vynechali. Je tady pořád plno cizinců a
obchodníků s čímkoliv. Nakoupil jsem
tam fůru dárků…
Z našich
sbírek - Karel Daněk Pan Daněk je členem rakovnického
kaktusář- ského klubu a bydlí a sbírku má
v Lužné u Rakovníka. Do Lužné je možno
dojet od Prahy po dálnici Praha Karlovy Vary a
odbočit na Lužnou.
Já jsem jel z Nového
Strašecí na Rakovník a odbočil v lesích
před Rakovníkem a dojel právě do oné Lužné,
kde bydlí pan Daněk. I když by to asi málokdo
tipoval, Lužná má část Lužná I a další
část Lužná II a jsou od sebe vzdáleny, řekl
bych tak kilometr. Přiznám se, že jsem
bloudil, než jsem se doptal na tu Lužnou, co
je v ní nádraží. Je to ta menší a pan
Daněk bydlí kousek od nádraží v ulici
Nádražní. Skleník
má pan Daněk na zahradě u svého rodinného
domku. Lužná je na pěkném místě poblíž
lesa a domek i skleník jsou zase na klidném místě
ve vsi. Zahrada je bezvadně upravená, ostříhaný
trávník a jsou zde i oázy s krásnými
kaktusy. Celkový dojem je velmi pěkný, i
posezení u stolu pod přístřeškem, kde jsme
si povídali…
CD
Internetové noviny Vážení čtenáři,
naše Internetové noviny Cact. cz vycházejí pravidelně jednou měsíčně
již od ledna 2001 a příští měsíc tak můžete očekávat jejich 50. jubilejní
vydání. Dosud vyšlo v ročnících 2001 až 2003 po 12 číslech, v roce
2004 celkem 11 čísel (prázdninové dvojčíslo), publikováno bylo více než
900 příspěvků a na 3 000 fotografií a kreseb. Na základě Vašich četných žádostí jsme připravili také off-line
verzi Internetových novin na CD-ROMu pro pohodlné prohlížení na PC bez
nutnosti připojení k internetu…
Oploceným
Mexikem 23 Je pátek jedenadvacátého září.
Vyrážíme pěšky ke kopcům, kde jsou fluoritové
doly. V rovině před nimi roste Coryphantha
poselgeriana. Kolem je i několik semenáčů, které
jsou nádherně vytrněné. Před námi se objevuje
plot, který ohraničuje zase jenom křoví. Prolézáme
jím a pokračujeme po oslích stezkách. Stezky se
klikatí kolem juk, padlých stromů, prohlubní a někdy
i ze zvyku. Jsou to osli, že nechodí rovně. Konečně
jsme u protějšího plotu, který je na úpatí kopců.
Zde nalézáme starou cestu vzhůru. Na druhé straně
údolí, ze kterého jsme přišli, je pohoří Sierra
El Granizo. Je v černém hávu mraků a dolů
padají šňůry vody. Nás zalévá slunce. „Ty hory to přes údolí nepustí,” prohodí
Pavel a šlape do kopce…
Soutěž ve vaření
chilli Kaktusy rostou v oblastech, které se často pyšní
i poněkud ostřejší kuchyní, než je v nekaktusových
oblastech zvykem. Často se tu také konají soutěže ve výtvorech
pikantní kuchyně. Jednou se této soutěže jako porotce, i přes
svou nezkušenost, účastnil můj přítel Frank, žijící někde
na východním pobřeží USA. Toto jsou jeho záznamy a poznámky.
Mr. Frank uvádí: „Nedávno jsem byl poctěn pozváním k
rozhodcování na soutěži ve vaření chilli. Jeden z rozhodčích
totiž onemocněl. Zbývající dva rozhodčí (rodilí Texasané)
mě ujistili, že to chilli není tak ostré…
Mexický
deník aneb poprvé v Mexiku (2) 15.10.2004
- Ráno po probuzení a uklizení naší skromné výbavy
spěcháme do mírného svahu nad nocoviště, kde by
se měly též nalézat elephanti- densky. Po krátkém
pátrání je opravdu nalézáme. Je jich tady
podstatně více než u hřbitova. Jsou až do rozměru
8 cm. Bohužel jsou skoro všechny odkvetlé.
Na
jednom vyvýšeném místě nalézám kristátu. Nemám
sice tyto anomálie moc rád, ale je to určitě
rarita, proto jí fotím a ukazuji přátelům. Vidím
jak na místo našeho nocování přijíždí místní
auto. Jak se později dovídám, že to byl místní
comisario (starosta) a přijel nás, zřejmě na udání
upozornit, že se zde nesmí nic brát…
Zpráva o
činnosti NF Inka v r. 2004 Vážení
přátelé, rádi bychom vám poděkovali za vaši
pomoc peruánským dětem. Také v loňském roce
jsme mohli díky vašim finančním příspěvkům
uskutečnit užitečné věci. Přibližně 300 dětí
má nyní v Peru českého kmotra a má naději, že
se zlepší jeho život a spolu s tím také život
jeho rodiny nebo komunity. Omlouvám se těm, kteří
již četli podobné věty, jaké budu nadále uvádět,
někteří kmotři nebo příznivci jsou “noví” a
o našich aktivitách se doslechli třeba jen zprostředkovaně
a také – na filozofii naší pomoci dětem se v průběhu
let nic nemění. Našimi aktivitami se
snažíme přispět k možnosti zjednodušení a
“zmodernizování” života na peruánském venkově,
aby tam lidé chtěli zůstat žít a neodcházeli za
vidinou lepšího života do měst, což se v hojné
míře děje…
Pozvánka:
II. Takysympozium aneb Botanici na cestách JIHLAVA
- sobota 12. března 2005. Vážení milovníci
kaktusů, sukulentů, jiných exotických
rostlin a dalekých krajin! Srdečně Vás zveme
na II. ročník takysympozia, které se koná opět
v Jihlavě a jehož program je doslova nabitý
zvučnými jmény přednášejících. Letos se
bude akce konat v kulturním prostředí s
dobrým zázemím, tj příjemnou kavárničkou,
v níž bude dostatek pohody a času na vzájemná
setkání účastníků sympozia.
Protože se s největší pravděpodobností zúčastní akce
také slavný naivní malíř Libor Vojkůvka ze Šternberka, o
humorné přednášky navíc nebude nouze. Účastníci minulého
takysympozia by mohli vyprávět…
Přípravy k přezimování
kaktusů Ještě mnohem dříve, než nastane uklízení kaktusů z letního pobytu, je třeba jistých opatření k dokonalému přezimování. Jsou to sice maličkosti, ale nemají se opominouti, ježto později v zimě se citelně vymstí. Příprava k zazimování nastává vlastně již od července, kdy pilným větráním kaktusy otužujeme. Zchoulostivělé rostliny těžko by přečkaly zimu.
V září, a to asi počátkem měsíce prohlédneme bujně narostlé druhy, u kterých snad kořeny prorostly spodním otvorem květináče, a kořeny těsně u dna ostrým nožem odřízneme…
Protože
našemu počasí stále vládne paní Zima ( venku
dnes – 20.1. – zrovna chumelí ), nabízím Vám
opět – stejně jako minulý měsíc – několik
rostlinek focených hezky zblízka, aby vyniklo i to,
co v sezóně často zakrývají květy. Všechny
fotografie jsou pořízeny v polovině ledna,
tedy uprostřed zimy, kdy jsou kaktusy už víc než 3
měsíce bez vody. Snad to na snímcích nebude přiliž
znát. Snímky nabízím jen tak, bez slovního
doprovodu. Věřím, že s většinou těchto
rostlin se ještě na stránkách Internetových novin
setkáme, to až ukáží co v nich je – až
zakvetou…
Lobívie z mé sbírky III.
Lobivia maximiliana je na rozdíl od Lobivia pentlandii
mnohem uniformnější, tedy alespoň nominátní varieta a co
se týče květů. Ty jsou natolik typické, že si je lze těžko
splést. Fotka je dosti výmluvná, snad jen připomínka, že
délka květu podle popisu je do 5 cm, šířka do 4 cm, ale většinou
bývají oba rozměry menší.
Drobné rozdíly bývají jen v sytosti
zabarvení, jednou jsou světlejší s převažující žlutou
barvou, u jiných rostlin je větší část květu oranžová,
růžová a konce okvětních lístků jdou až do fialova.
S tělem a zejména trny už to je ale jiné. Tady si Lobivia
maximiliana moc nezadá s ostatními druhy lobívií a
jak už jsem konstatoval v předchozím díle
o Lobivia pentlandii, odlišit tyto dva druhy od sebe a
od některých forem Lobivia pampana pouze podle vzhledu
rostliny bez květu je dost kumšt, ne-li nemožné…
Otakar
Sadovský:
Kaktusáři (23) „Netážete se
správně! S tím objevem asteriasu to není tak slavné,
jak to vašim kaktusářům Karpus navykládal. Pamatuji se na
to velmi dobře, neboť sám jsem dal Karpusovi příkaz, aby
nejprve jel do hlavního města Mexika si vyzvednout povolení
ke sběru kaktusů, které už dříve telegraficky jsem si vyžádal
a ovšem pořádně za něj zaplatil. Přece víte, že sběr
kaktusů je v Mexiku zakázán a povolená výjimka se udělí
po všelikých pozornostech a úplatcích. Karpus je někdy
velmi obratný. Když měl povolení ke sběru v kapse, tu si
zašel do tamní botanické zahrady prohlédnout si sbírky
kaktusů…
Sclerocactus mesae-verdae Kaktus ze
zeleného kopce? I tak by se mohl jmenovat tento vcelku nenápadný
zástupce rodu Sclerocactus, který ve srovnání s jinými
druhy, zejména Sclerocactus whipplei, S. parviflorus
či S. polyancistrus, vypadá, jako by to ani nebyl příslušník
stejného rodu. Původně byl pro tento druh vytvořen nový
rod Coloradoa (1940) podle prvního nálezu jižně od města
Cortez, Montezuma County v jihozápadním Kolorádu.
Pak si
rostlina „opsala kolečko“ dle názoru různých botaniků
nejdříve jako Echinocactus (1951 L. Benson),
pak Pediocactus (1972 J. Arp) a dokonce jsem viděl
zařazení do rodu Ferocactus (N. P. Taylor
1979)! Dnešní všeobecně akceptované řazení bylo
provedeno už roku 1966 L. Bensonem do rodu Sclerocactus.
Poslední taxonomický zásah provedl F. Hochstatter vytvořením
sekce Mesae-verdae v rodu Sclerocactus, kam řadí
mimo S. mesae-verdae ještě S. wetlandicus
a jeho subspecies ilseae…
Vykvetlo v
lednu Během několika slunných dnů v půli ledna
takto vykvetly Titanopsis fulleri a T. calcarea.
Udělaly mi radost, o kterou se chci podělit se čtenáři
internetových novin. Z redakce jsem ale dostal prosbu,
abych k obrázkům připsal něco k pěstování. Já
ale žádný speciální recept na pěstování titanopsisů nemám.
Zabývám se především kaktusy, dále pěstuji několik
sukulentů, orchidejí a masožravek jako doplněk pro oživení
sbírky. Titanopsisům tedy víceméně vůbec nerozumím a pěstuji
je ve stejném substrátu jako kaktusy…
