Vážení přátelé, 

rádi bychom vám poděkovali za vaši pomoc peruánským dětem. Také v loňském roce jsme mohli díky vašim finančním příspěvkům uskutečnit užitečné věci. Přibližně 300 dětí má nyní v Peru českého kmotra a má naději, že se zlepší jeho život a spolu s tím také život jeho rodiny nebo komunity.

Omlouvám se těm, kteří již četli podobné věty, jaké budu nadále uvádět, někteří kmotři nebo příznivci jsou “noví” a o našich aktivitách se doslechli třeba jen zprostředkovaně a také – na filozofii naší pomoci dětem se v průběhu let nic nemění.

Našimi aktivitami se snažíme přispět k možnosti zjednodušení a “zmodernizování” života na peruánském venkově, aby tam lidé chtěli zůstat žít a neodcházeli za vidinou lepšího života do měst, což se v hojné míře děje. Dále velice usilujeme o to, aby na venkově přetrvalo povědomí

o kvalitě indiánské moudrosti a práce – ať už se jedná o tradiční oděvy, stavby obydlí, umělecké předměty nebo o věci duchovní, jako je jazyk kečua a přírodní náboženství spojené s uctíváním matky země, duchů hor a projevované tradičními obřady každodenními i výročními.

V rámci projektu Sonkoča – srdíčko se snažíme pomáhat šikovným – nadaným – dětem, doufajíc, že ony posléze pomohou v rámci svojí profese a “širšího” obzoru své rodině a vesnici. Indiáni žijí v komunitách, ať už místně ohraničených nebo “citově spřízněných”, z praxe vím, že si opravdu pomáhají, věříme tedy, že naše snaha nebude plýtváním energie a vašich peněz.

Děti vybírají učitelé škol, shromáždění obcí a rady moudrých. Naši peruánští spolupracovníci navštěvují jak školy, tak rodiny dětí a ověřují doporučení. Posléze nám pošlou informace o dítěti a jeho fotografii, které obdrží kmotr.

Dětem hradíme výdaje spojené se školou – zápisné, povinnou uniformu a sportovní úbor, školní pomůcky dle rozpisů učitelů, knihy, školní aktivity.

Dětem v tísni, například kvůli náhlé vážné nemoci nebo sirotkům v problematické situaci, kupujeme – na doporučení komunity - také oblečení a hradíme, pokud je to nutné, také např. léky, o tomto vždy jeho kmotry informujeme.

Děti bydlí v mnoha vesnicích ve velkých vzdálenostech od sebe. Naši spolupracovníci je čas od času navštěvují, což znamená, že vykonávají dlouhé cesty autobusem a nákladním automobilem a posléze vysokohorské pěší tůry, někdy s batohem pomůcek na zádech, obvykle ale pomůcky převážejí muly nebo lamy obdarovaných vesničanů. Náš spolupracovník děti pokaždé nezastihne, bývají na pastvě i vysoko v horách, a nepodaří se mu tedy někdy přinést dopis. Práce našich spolupracovníků v terénu není snadná a prosili bychom vás o toleranci, pokud nedostáváte od dětí dopisy tak často, jak byste si přáli. Kdyby bylo těch 300 dětí shromážděných v jedné nebo několika školách, to by bylo příjemné. Naše filozofie je ale taková, že chceme pomáhat zvídavým a aktivním mnoha vesnic, takže se později jejich pomoc bude moci projevit v mnoha vesnicích.

V některých vysokohorských školách poskytujeme, v rámci projektu Vesnická škola, pomoc všem dětem. Dle rozpisů učitelů a přání dětí jednotlivých tříd dáváme dětem školní pomůcky a škole knihy.

Dovolte, abych uvedla pro ilustraci jeden konkrétní případ: v průběhu minulého roku nás vyhledával v Cusku pan Cirilo, který se doslechl o našich aktivitách, a prosil nás o pomoc pro svou vesnici Pucarumi. V říjnu jsme obec navštívili s peruánským spolupracovníkem Vladimírem Yabarem. Od ředitelky školy jsme měli seznamy dětí ve třídách a jejich konkrétní přání – pořídili jsme tedy pro nižší ročníky sešity, tužky, pastelky… a pro vyšší třídy sešity a slovníky. Tyto náklady hradíme z pokladny projektu Vesnická škola, kam převádíme ty darované peníze, které nejsou určené pro konkrétní dítě.

Pucarumi leží v oblasti Cordillery Vilcanota, v blízkosti její nejvyšší hory Ausangate (asi 3.400 m n.m.). S panem Cirilem a Vladimírem jsme jeli autobusem přes Ocongate do vesnice Tinqui, kde na nás čekal soused Cirila s koňmi. Ačkoli byl večer a opodál oblohu protínaly blesky a hřímaly hromy, naložili jsme na koně pomůcky, nasedli a vydali se do hor. Asi po čtyřech hodinách jízdy, nejdříve v dešti, posléze ve vyšších polohách v mrazu, jsme dorazili k domku Cirila. Jeho manželka a dcera na nás čekaly asi půlhodinu před vesnicí. Dostali jsme teplou polévku a já hned zmrzlá zalezla do postele, což byl malý zázrak, neboť postel každá indiánská rodina zdaleka nemá.

Ráno bylo nádherné. Všude nasněženo, lamy a ovce v ohradě se rozehřívaly v paprscích slunce. Nacházeli jsme se ve výšce přibližně 4.300 metrů n.m., a měli tak krásné výhledy na hřebeny hor. Na koni jsme zajeli na kopec nad chalupou a obdivovali odtamtud blízký vrchol Ausangate. Domky vesnice jsou roztroušené, jak je v těchto oblastech kvůli pastvinám obvyklé. Cirilo žije s rodinou, kterou tvoří manželka, osm dětí, babička a dědeček, z pastevectví. Má dvanáct zvířat: lam a ovcí a prodává jejich vlnu. Z jedné lamy bývá 1 – 1,5 kg vlny ročně a ta se prodává podle kvality za 10 – 15 solů, tj. asi 80 až 120 korun. Když sečteme výdělky z vlny všech zvířat, dostaneme se k částce asi 1500 korun, to je jistý příjem rodiny za rok. Na políčkách se v těchto výškách moc velké brambory nerodí, ale rodina se snaží vypěstovat jich tolik, aby jim zabezpečily potravu na celý rok. Když brambory například zničí kroupy, pak bývá v oblasti hlad.

K snídani nám připravili skopové maso – což mě vždycky mrzí – neboť my jíme maso často ve městě zatímco pro indiány je velkou vzácností, ale chtějí nás uctít tím nejlepším, co mají. Pak jsme šli do školy. Dovedete si představit, jakou radost tu vyvolá darovaný sešit s pastelkami. V podmínkách, kde není dostatek peněz ani na jídlo, se školní pomůcky stávají nadstandardním luxusem. Když si je děti, jedno po druhém, přebíraly, měly dychtivý a také “ani nedutající” výraz ve tváři a přihlížející rodiče u dveří třídy plakali. Vaše peníze přinášejí nejen materiální pomoc, ale také pocity radosti a štěstí.

V Paucartambu pokračuje už čtvrtým rokem činnost nadačního centra. V loňském roce zde postavili naši spolupracovníci s rodiči dětí dvě tradiční stavení – z kamene a střechy z trávy (kterou jsme ale zmodernizovali vrstvami tráva, plech, tráva, aby do domku nepršelo), domek jsme rovněž vylepšili okny, která horští indiáni nemají. Jednak tu bydlí několik dětí komunity Qeros, aby mohly chodit v Paucartambu do vyšších tříd školy, a tak z nich snad vyrostou budoucí učitelé ve vysokohorské qeroské oblasti a nahradí dojíždějící z měst, a také sem přicházejí děti místní čtvrti na doučování a do kroužků tradičních činností. Je zde rovněž knihovna.

Druhá nadační knihovna stále funguje v “mobilní” podobě v Tintě.

Kroužek v Pucamarce, kde se děti učí vyrábět tradičními metodami – spřádání vlny, tkaní oděvů… panenky, rovněž pokračuje.

V loňském roce navštívilo děti několik kmotrů, během zájezdů, které jsem prováděla – pak vždy upravíme program tak, aby kmotr mohl své dítě vidět, nebo samostatně. Někteří kmotři nebo náhodné návštěvy napsali o svém pobytu s dětmi zprávy, které jsme vám poslali mailem a byly také publikované na naší internetové stránce.

V letošním roce se uskuteční společná cesta kmotrů za dětmi. V průběhu loňského roku o ni byl obrovský zájem, mnohem více než plánovaných 15 členů výpravy, a proto jsme změnili její termín a možnosti navazující poznávací cesty po Peru. Závazných zájemců je nakonec mnohem méně: 14 pro cestu v červenci a 2 v červnu. To je dobré, podle vesnic dětí kmotrů upravíme program a budeme moci v jednotlivých vesnicích strávit více času. V červnu se zúčastníme také slavnosti Inti Raymi, svátku slunce v Cusku.

Pokračují přátelské vztahy mezi českými a peruánskými školami.

Vyberme pro ilustraci některé: k oslavě tříletých narozenin přátelství Hostinné – Queromarca připravila zvláštní škola Hostinné kalendář pro rok 2005. Každý měsíc zdobí dvě kresby – česká a peruánská s popisky v češtině a španělštině. Dvě stě kalendářů jsme společně s klienty zájezdů postupně převezli do Queromarky (cca 80 kg), kde menší kalendář dostala každá rodina a větší kalendář třídy a další “spřátelené” školy. Indiánský den proběhl na ZŠ Brno – Bystrc, krabici loutek a výkresů poslaly kamarádům děti z Buštěhradu, na velikonočním a vánočním trhu získaly za své ruční práce děti ze školy Františky Plamínkové Praha 7 pro své peruánské přátele přes 17.000 korun…

V loňském roce proběhla v Peru putovní výstava českých ručních prací. Jak jsme již uváděli, chtěli jsme touto výstavou přiblížit Českou republiku způsobem, který je pro indiány porovnatelný a zajímavý – totiž ručními pracemi, jimiž se sami zabývají. Také jsme jim chtěli ukázat, že si v České republice ceníme našich lidových tradic, folklóru, lidové moudrosti a uchováváme je v předmětech a oslavách. Překvapil mě zájem, jež výstava vyvolala. Prošla několika horskými indiánskými vesnicemi. Nejen, že ji prý shlédli všichni rodiče dětí školy, ale také sousedé a známí dalších vesnic. Moc vám děkujeme za všechny předměty. Perníčky se sice snědly hned při první vernisáži v Queromarce – tak krásně voněly – ale další ozdoby: kraslice, výšivky, vizovické postavy a betlém, modrotisky, porcelán, knihy a panenky s kroji, fotografie z lidových oslav… celý rok zkrášlovaly třídy nebo ředitelny škol. V některých obcích byla toto první výstava v historii. Každá škola si ponechala předměty pro svůj “český” koutek. Pokud byste nám i kdykoli v budoucnosti mohli darovat některý tradiční předmět, byli bychom vám vděčni, opět by rozšířil naši výstavu.

Děkuje vám rovněž za ruční práce – předměty sloužící v praktickém životě – našité batůžky pro děti a napletené ponožky a bačkůrky. Dárcům jsme poslali fotografie s dětmi při přebírání daru, aby viděli, komu dnes výrobky slouží.

Neupustili jsme od plánu založit v Peru profesní (učňovskou) školu, jak jsme dříve zmiňovali, ale přípravná jednání jsou složitá a zatím nelze stavbu realizovat. Budeme pokračovat v jednáních.

Činnost v České republice

V České republice (a na Slovensku) jsme uskutečnili mnoho přednášek a besed, také ve školách, a psala jsem články, seznamující zájemce s životem indiánů v Peru.

Kniha o životě indiánů “Učitelkou v Peru” (autorka Olga Vilímková, Mladá fronta 2003) je ještě k dostání v obchodě Latinská Amerika a v etno – obchodě v Náprstkově muzeu.

Po výstavě v Náprstkově muzeu r. 2002 (Cesty k bohům, obřady z Mexika a Peru), ve Vyškově r. 2003, proběhly v loňském roce výstavy o životě v Peru v zemanské tvrzi u Temelína u Českých Budějovic a v Ostravě. Peruánské kroje, stejně tak jako nádoby jsou koupené přímo od indiánských rodin.

V mezidobí mezi výstavami zdobí figuríny s kroji (14 krojů, také z oblastí vašich dětí) naši kancelář v Praze. V únoru představíme život v Peru na výstavě v Hostinném, fotografiemi v březnu v Chrudimi, dále v Prachaticích… S připravovanými akcemi vás budeme průběžně seznamovat.

Organizace NF Inka v České republice

Naše kancelář nadále sídlí v učebně (kursů španělštiny) v prostorách obchodu Latinská Amerika. Není to náš “nadační” obchod, ale rádi samozřejmě předáváme vaše dotazy ohledně zboží majiteli obchodu, panu Hrbkovi. V kanceláři býváme pravidelně v úterý, ale je možné nám přenechat v obchodě vzkaz nebo “poštu” také jiný den.

Snažíme se o minimální náklady na provoz nadace: nájemné kanceláře je 3.000 Kč měsíčně, nemáme auto, z cennějších věcí vlastníme počítač, diaprojektor a fotoaparát.

Nadační fond Inka nemá žádného zaměstnance, nikdo z českých spolupracovníků nepobírá honorář. Paní dr. Zdenka Mikolášková, která se s vámi setkává v kanceláři a odepisuje na vaše dopisy, vykonává tuto práci již čtvrtým rokem zdarma. Olga Vilímková dělá veškerou činnost pro NF Inka rovněž zdarma. Naše účetní, ing. Jana Přikrylová,CSc. zpracovává účetnictví jako svůj osobní sponzorský dar, překladatelky: paní dr. Libuše Prokopová, Petra Pachlová a Zuzana Talířová, které překládají desítky dopisů vašich a vašich dětí, také nabízejí svou pomoc nezištně.

Internetové stránky zpracovává paní Petra Líbová s pomocí paní Věry Moravcové a jejich provoz sponzoruje pan Radim Hanuš, majitel CK Latintour (Adventura).

Cesty do Peru podniká Olga Vilímková jakožto průvodkyně zájezdů se skupinami s profesním zaměřením nebo s různými CK (například Adventura). Po odjezdu skupiny se v Peru věnuje nadační činnosti. Náklady na mezinárodní letenky hradí CK v rámci zájezdu a následné pobyty nejsou finančně náročné (nocleh u přátel, s indiány a mulami po horách…).

Náklady na provoz nadace a zabezpečení projektů jsou nízké, nedosahují (po součtu v ČR a Peru) ani 10%, a tak se naprostá většina finančních darů dostává k peruánským dětem.

Organizace NF Inka v Peru

V Peru pracují nadále naši čtyři spolupracovníci: administrativní zástupce NF Inka Rubidio Choque (+oblast Vilcabamba), Nydia Choque Llacolla (Pucamarca, Cuper, Haparquilla, oblast Huanacauri), Vladimír Yabar Deza (Qeros, kraj Paucartambo, Cordillera Vilcanota) a prof. Jose Manuel Quispe Caceres (okres Tinta, např. Queromarca).

Vzhledem k tomu, že se velice rozšířila jejich činnost a prostory působnosti, což je časově nesmírně náročné, na úkor možnosti placeného zaměstnání, pobírali Nydia, Vladimír a Jose, od loňského roku honorář 200 solů měsíčně, tj. necelých 1600 Kč. Rubidio Choque pracuje pro nadaci zdarma. Účetnictví v Peru zpracovává profesionální účetní (placená).

Krátkodobě jsme měli v Cusku nadační “kout” v cestovní kanceláři Rubidia, tam nás někteří kmotři v loňském roce navštívili, CK byla ale po sezóně uzavřena. Hledáme nový prostor, tentokrát samostatně, aby měli rodiče dětí a školy jisté kontaktní místo, naši peruánští spolupracovníci možnost zpracovávat administrativu na počítači a mít uskladněné pomůcky k přerozdělení pro děti a školy.

Během let si občas postesknu nad neuvěřitelně složitou a nevstřícnou peruánskou byrokracií. Toto bohužel pokračuje. Začínám mít téměř rodinný vztah s naším právníkem, notářkou, zaměstnanci úřadu registru dokumentů a funkcionáři ministerstva zahraničí v Limě, tak často se vídáme. V ČR jsou úřední jednání rychlá, jednoduchá a příjemná, v Peru se jedná o nepřehledný kolotoč vyžadovaných potvrzení, nekonečných doplňků a příloh… Je potřeba vynaložit velké množství energie na realizaci minimální záležitosti a je nezbytné nenechat se odradit opakovanými “úředními” neúspěchy.

Výsledky práce v terénu – s dětmi a školami nám ale vše vynahradí a přinášejí nám nejen pocit užitečnosti naší práce, ale také nesmírnou radost z jejich pokroku a pocitu štěstí.

Nejbližší měsíce

Kmotry bychom poprosili o úhradu částky pro konkrétní dítě na rok 2005 do konce března, pokud tak již neučinili. V březnu začíná školní rok v Peru (trvá do prosince) a my budeme mít první výdaje pro srdíčka (zápisné, pomůcky, někde uniformy).

Prosíme vás, abyste uváděli u bankovních převodů variabilní symbol dítěte, zvláště pokud je platba provedena z účtu s jiným jménem než je jméno kmotra (např. vdaná dcera…) Těžko se nám pak dohledává, komu je dar určen. Pokud se rozhodnete dítě dále nepodporovat (v loňském roce jsme neobdrželi příspěvek pro děti asi od 30 kmotrů), vraťte nám prosím fotografii dítěte pro dalšího zájemce.

Vzpomínám na milé setkání s kmotry v prosinci v divadle Hudby v Olomouci  a znovu si dovoluji pozvat kmotry a přátele NF Inka na “rodičovské sdružení” – 17. 1. v 18 hod. v Praze, v technické knihovně Klementina (univerzitní knihovna). Budeme si povídat o životě dětí v Peru – s promítáním fotografií, poslechem nahrávek zpěvů...

Další akce

• 5.1. 17.hod Zemědělské muzeum, Praha – beseda o přírodě Peru
• 13. 1. beseda na VŠ obchodní, ul. Masná, Praha
• 27. 1. 19.30 hod. divadlo Pod šípkem, suterén, Valentinská 9, Praha 1 (vchod u prodejny delikates), s diapozitivy a živou hudbou
• 31. 1. vernisáž výstavy o životě v Peru – Hostinné

1. 2. odjíždím na první cestu v příštím roce do Peru. Cest je plánovaných více, poslední se uskuteční v září (s FF MU Brno) – můžete nám tedy kdykoli (od února do konce srpna) posílat dopisy a fotografie pro děti. Děkujeme za vaše pochopení co se týče dárků. Hračky od kmotrů, které jsme dříve převáželi, působily smutek a závist u druhých. Rádi ale převezeme váš dárek pro dítě v podobě ruční práce kmotra nebo knížky z vašeho kraje.

Účastníkům výpravy za dětmi pošleme v nejbližších dnech zvláštní dopisy s informacemi, před cestou ještě uspořádáme v květnu osobní setkání.

V kanceláři a u každé výstavy je album – fotografická reportáž o naší činnosti v Peru, připravujeme její zmenšenou podobu také pro naši internetovou stránku.

Vážení přátelé, mnohokrát vám ze srdce děkujeme za vaši podporu peruánských dětí.

V další příloze je poděkování a novoroční přání našeho peruánské spolupracovníka Jose Manuela Quispe.

Srdečně vás zdraví Olga Vilímková