Ještě mnohem dříve, než nastane uklízení kaktusů z letního pobytu, je třeba jistých opatření k dokonalému přezimování. Jsou to sice maličkosti, ale nemají se opominouti, ježto později v zimě se citelně vymstí. Příprava k zazimování nastává vlastně již od července, kdy pilným větráním kaktusy otužujeme. Zchoulostivělé rostliny těžko by přečkaly zimu.
V září, a to asi počátkem měsíce prohlédneme bujně narostlé druhy, u kterých snad kořeny prorostly spodním otvorem květináče, a kořeny těsně u dna ostrým nožem odřízneme; tyto rány mají ještě čas se zaceliti, kdežto na přesázení je již pozdě.
Touže dobou přesázíme do květináčů kaktusy které byly vysázeny; pokud možno dáme jim květináče malé, nicméně nesmějí se však kořeny poškoditi, nebo nějak do květináče vtěsnati.
Malé exempláře, semenáčky a špatně zakořenělé kusy nesázejí se do květináčů, nýbrž do rašeliny nebo písku v truhlíčku, a nechají se zatím ještě v pařišti; později se umístí na poličce pod sklem, kde snadno nepřeschnou.
Ve velkopěstírnách se obyčejně kaktusy do květináče nepřesazují, nýbrž sázejí nebo zakládají se přímo na tablety ve skleníku.
U kaktusů, které pěstujeme v květináčích, nakypří se povrch, zbaví zkornatělé vrstvy mechů a řas, načež odebraná nebo zalívkou a deštěm vyplavená země doplní se zase až po okraj čerstvou. Stříkání se vynechá a zalívka zmírní. Venkovní druhy se uklidí, jakmile nastaly chladné, vlhké podzimní dny a je nebezpečí mrazů, což bývá kolem sv. Václava.
Kaktusy, chráněné pařníkem, mohou zůstati venku déle, ježto nyní nejvíce rostou. V případě pěkného podzimu, třeba až do polovice listopadu, musí se arciť na noc proti mrazu krýti slaměnkami a prkénky, aby se na oknech nesrážela voda.
Kdyby bylo špatné počasí, musí se ovšem druhy choulostivé uklízeti již kolem 15. října, případně ještě dříve. K uklízení volíme teplý a suchý den. Květináče nejlépe očistíme od plísní a řas, vydrhneme-li je rýžovým kartáčem, zašlé snad jmenovky se obnoví a rostliny v přezimovací místnosti úhledně srovnají tak, aby se navzájem ostny nedotýkaly. Ještě za slunečných podzimních dnů se rostliny větrají a pokud jsou v pařníku, mohou se okna přes den sejmouti; když pak jsou ve skleníku, větrá se při každé vhodné příležitosti, později i v zimě, jakmile venku teplota stoupla přes 6 stupňů C.
Ve světnici za teplých podzimních dnů a v zimě větrá se rovněž hojně, ale tak, aby rostliny nepostihl průvan. Po celou zimu zůstane pak skleněný poklop skříně pootevřený. Ve skleníku možno dáti na parapet vrstvu škváry nebo písku, která zadržuje vlhko, takže i bez zalévání mohou rostliny dýchati potřebnou vlhkost.
|
