Sclerocactus mesae-verdae

Kaktus ze zeleného kopce? I tak by se mohl jmenovat tento vcelku nenápadný zástupce rodu Sclerocactus, který ve srovnání s jinými druhy, zejména Sclerocactus whipplei, S. parviflorus či S. polyancistrus, vypadá, jako by to ani nebyl příslušník stejného rodu. Původně byl pro tento druh vytvořen nový rod Coloradoa (1940) podle prvního nálezu jižně od města Cortez, Montezuma County v jihozápadním Kolorádu. Pak si rostlina „opsala kolečko“ dle názoru různých botaniků nejdříve jako Echinocactus (1951 L. Benson), pak Pediocactus (1972 J. Arp) a dokonce jsem viděl zařazení do rodu Ferocactus (N. P. Taylor 1979)! Dnešní všeobecně akceptované řazení bylo provedeno už roku 1966 L.Bensonem do rodu Sclerocactus. Poslední taxonomický zásah provedl F. Hochstatter vytvořením sekce Mesae-verdae v rodu Sclerocactus, kam řadí mimo S. mesae-verdae ještě S. wetlandicus a jeho subspecies ilseae.

Obr. 1.: Sclerocactus mesae-verdae SB 71 - poupata 

Výskyt S. mesae-verdae je omezen na jihozápadní Kolorádo, Montezuma County a severozápadní Nové Mexiko, San Juan County, kde je znám z lokalit nacházejících se v oblasti společného bodu čtyř států amerického jihozápadu. Literatura udává jednu lokalitu (původní) u Cortez a čtyři v Novém Mexiku (Waterflow, Shiprock, příhraniční oblast Kolorádo – Nové Mexiko, které mají tvořit víceméně souvislou oblast rozšíření a jednu malou jižně položenou odloučenou lokalitu u Sheep Springs).

Obr. 2.: S. mesae-verdae SB 71 

Pěstování S. mesae-verdae je obtížné podobně jako i u ostatních druhů rodu. Je to prostě pouštní rostlina, která má „pouštní“ nároky. Přestože přibývá u nás rostlinného materiálu všech polních čísel, pěstovat rostliny pravokořenné je jen těžko realizovatelné, protože i roubované mají při takovém podzimu jako byl letos (u nás v Brně bylo asi 5 týdnů mlhavo bez sebemenšího větříku) problémy. Všechny rostliny na obrázcích jsou tedy roubované, ponejvíce na opunciích nebo na echinocereusech. Zcela jistě lépe a více kvetou a vytvářejí plody se zralými semeny, na druhou stranu sladit potřeby rostliny a podložky taktéž není jednoduché zejména na jaře, kdy rostou poupata (obr.1, SB 71, 23. 3. 2003). 

Obr. 3.: Sclerocactus mesae-verdae SB 71 

S.mesae-verdae není příliš velký druh, je třeba ho roubovat na malé podložky, kde na jaře hrozí nebezpečí vysátí při udržování v suchu, na druhou stranu po zalití, máme-li obavy, dojde k nekompromisnímu odhození poupat. Teprve jsou-li poupata asi 1cm (obr. 2, SB 71, jiná, 17. 4. 2003) je možné zalít a rostliny se napijí a vykvetou. Ovšem  je-li místo jara jako v roce 2003 hned léto, poupata zase zaschnou, přestože mám rostliny volně venku, resp. přestanou růst pro vysoké teploty… 

Obr.4.: Sclerocactus mesae-verdae SB 71 

V roce 2003 už v dubnu bylo na jižní straně na slunci skoro 40°C!!! Tento rok vykvetly pouze dvě rostliny SB 71, u kterých byl nejrychlejší vývoj poupat (obr. 3 a 4, 25. 4. 2003) a ostatní poupata SB 303 a SB 1010 pro opožděný vývoj horkem zaschla. Běžná doba kvetení je duben – květen a je zajímavé, že přes umístění všech tří SB-čísel vedle sebe, roubované jsou všechny na stejných podložkách, vždy jako první kvete SB 71, pak SB 303 a nakonec SB 1010…jak se potvrdilo i v roce 2004.

Obr. 5.: Sclerocactus mesae-verdae SB 1010 

Tento rok (2004) byly na jaře mnohem nižší teploty a celková doba kvetení se oproti roku 2003 posunula o dobrých 14 dnů později. Jednoznačně se potvrzuje, že nižší denní a noční teploty svědčí dobrému vývoji poupat. Tento rok byla násada poupat velká a zaschla zcela ojediněle. Květuschopné jsou rostliny už od průměru dvou centimetrů, kdy vykvetou zpravidla jedním květem. Od čtyř centimetrů v průměru kvetou 3-4 květy najednou. 

Obr. 6.: Sclerocactus mesae-verdae, SB 71 a SB 303 

Různě rychlý vývoj ukazuje několik následujících fotek, kdy např. SB 1010 (obr. 5, dva semenáče na jedné podložce, 5. 5. 2004) mají ještě relativně malá poupata, ale SB 71 (levá a prostřední) jsou v plném květu, pravá rostlina je SB 303 a kvete první den ještě víceméně zvonkovitým květem (obr. 6, 5. 5. 2004).

Obr. 7.: Sclerocactus mesae-verdae SB 71

Krása a velikost květů se ukáže při jejich otevření, zelená čnělka a blizna přesahuje prášníky o 8-10 mm. Více květů u SB 71 paradoxně brání plnému otevření (obr. 7, 5. 5. 2004).

Z různých nabídek můžeme číst: „…rostlina má háčkovitý středový trn, přírodní hybrid?…”, tedy převzato asi z Německa, protože i v českých nabídkách lze vidět ono „Naturhybride?”. Americké popisy (L. Benson) výslovně uvádějí u Sclerocactus mesae-verdae: „středový trn výjimečně, žádný až jeden (čtyři)“. O háčku se sice výslovně nepíše, jenže háček mohou mít všechny druhy rodu, takže proč ne u S. mesae-verdae? 

Obr. 9.: Sclerocactus mesae-verdae SB 303

Prohlášení „přírodní hybrid” je vágní tvrzení, které nemá opodstatnění, a tak je středový trn s háčkem v rámci pouhé variability! Tedy některé rostliny mají háček, jako tato SB 303 (obr. 8, 19. 5. 2004) s téměř bílým květem (obr. 9, 19. 5. 2004), ale jiná rostlina SB 303 (obr. 10, 27. 5. 2004) háčky prostě nemá.

Obr. 8.: S. mesae-verdae SB 303

Obr. 10.: S. mesae-verdae SB 303

Závěr sezóny kvetení je SB 1010 (obr. 11, 27. 5. 2004) a skutečně přes dobrou výživu podložkou kvetou obě rostliny jako jedny z posledních. Zatím to jako náhoda nevypadá, ale uvidíme příští roky…

Obr. 11.: Sclerocactus mesae-verdae SB 1010 

Během doby květu jsem sprašoval květy prakticky pokaždé, když jsem se k tomu dostal, samozřejmě každé SB-číslo zvláště. Květ vydrží být otevřený i 5-6 dnů, zejména je-li chladněji, nebo nesvítí-li každý den slunce. Po sprášení se vytvoří plod, který je v průměru i výšce stejný asi 10 mm, podle popisu zelený u SB 71 (obr. 12, 14. 6. 2004), jenže u SB 1010, výrazně bíle otrněné rostliny, také červený (obr. 13, 14. 6. 2004), nebo u rostliny s háčkem

Obr. 13.: S. mesae-verdae SB 1010

Obr. 14.: S. mesae-verdae SB 303

SB 303 (obr. 14, 14. 6. 2004) také červený. Přes opakované a časté sprašování nevytvořily se na všech rostlinách plody, nicméně všech 6 plodů SB 71 bylo zelených, dva plody SB 303 byly červené a tři plody SB 1010 byly také červené. Dozrávání trvala v mých podmínkách více jak dva měsíce a projeví se to seschnutím dužiny plodu a příčnou trhlinou u báze SB 71 (obr. 15, 19. 7. 2004), ze které se semena volně vysypou. 

Obr. 15.: Sclerocactus mesae-verdae SB 71

Jiný plod SB 1010 v této době (obr. 16, 25. 7. 2004) ještě zdaleka není zralý. V přírodě je vítr sfoukne k bázi rostliny, kde mají ideální podmínky k vyklíčení. Udává se, že semena budou v přírodě klíčivá deset let i více a v jednom plodu jich bývá asi 20 až 30.

Obr. 16.: S. mesae-verdae SB 1010

Celkem jsem sklidil 11 plodů a po prasknutí a seschnutí jsem sklidil: počty semen, v závorce nevyvinutá semena:

SB 71 – 6 plodů s 13, 11, 13, 10 (+1), 13, 20

SB 303 – 2 plody s 7 (+10), 7 (+3)

SB 1010 – 3 plody s 19 (+1), 18 (+1), 7

Obr. 17.: Sclerocactus mesae-verdae SB 71

Závěrem chci říci, že nepozoruji mezi jednotlivými SB-čísly nějakých rozdílů v habitu a drobné rozdíly v květech či plodech jsou v rámci variability a zajímavost v rozdílném čase kvetení se v dalších letech snad potvrdí či vyvrátí. V každém případě je třeba mít od každého polního čísla alespoň 10 nepříbuzných rostlin, aby bylo pozorování ověřitelné. Na podzim mají jako snad všechny rostliny s letním odpočinkem ještě kratší dobu vegetace, která se letos protáhla až do konce září, kdy zejména na větších rostlinách SB 71 (obr. 17, 28. 9.2004) narůstají nové středové dlouhé barevné trny… s háčkem?