Teď v zimě je dost obtíž hledat témata ve sbírce, i
foťák sebou do skleníku neberu. Mohlo by se psát o kráse
trnů - ale tohle téma si už zadal přítel Chalupský. No -
sem tam se objevuje kvítek na gymnokaktusech - například
ten nový - gonzalezii - co kvete celou zimu, tak jej
teď dám pod zářivky, abych získal kvalitní suchý pyl a
nadělal pár semínek. Samozřejmě kvetou turbiňáky ze
skupiny pseudopectinata a valdeziana - ty všechny
však už v našich novinách byly. A tak mne napadlo, že si
z nedostatku jiných témat popovídáme trochu o výsevech.
 |
Obr. 1: Výsevy
Vyséval jsem před pár týdny do samotného Zeolitu, a
byl jsem docela překvapený, jak se výsevu daří. Přesto,
že granulace je dost hrubá - kolem asi 1 až 4 mm, i prachová
semena červenokvětého Strombocactus esperanzae vyklíčila
přímo ukázkově. O tom jsem psal už v listopadových novinách.
Nyní jsem vyzkoušel další možnost - vysel jsem do čistého
drceného vápence. A jak to dopadlo, to je zase vidět na obrázcích.
Nejhůře klíčí Echinocactus horizonthalonius (na
obr. 1 vlevo dole), ale to není žádné překvapení. Něco
jistě doklíčí, ostatní zrnka seberu a zkusím za pár měsíců.
Semenáčci jsou však zdraví, nenesou žádné známky toho,
že by v čistém vápenci nějak strádali. Ovšem trochu živin
potřebují - doba Fričovy éry drceného mramoru a pohrdání
„hnojaři“ už určitě pominula.
Vyséval jsem - dnes už se dá říci “do klasiky” -
do plastové dózy s průhledným víkem, kam se vejde akorát
12 květináčků 4x4 cm. To se mi pro menší množství
semen výborně osvědčilo.
 |
Obr. 2: Výsev Gymnocactus
nieblae
Velmi dobře vyklíčila semínka další novinky, Gymnocactus
(Turbinicarpus) nieblae, která mi došla z Německa.
Budu je brzy roubovat, abych měl na podzim kvetoucí
rostlinky.
No a nakonec další zajímavost - od přátel z Německa
došlo 7 semínek super novinky, Digitostigma caput-medusae.
Ani se neptejte na cenu. Myslím, že od dob, kdy se Ario.
kotschoubeyanus vyvažoval (prý) zlatem, nikdy nic z kaktusů
dražší nebylo.
 |
Obr. 3: Semínka Digitostigma
caput-medusae
Všechna naštěstí krásně vyklíčila. Vidíte, že semínka
jsou hodně podobná semenům rodu Astrophytum, stejně
tak i květ. Zdá se, že kombinace rodu Digitostigma
do rodu Astrophytum má cosi do sebe, i když rostliny
samy se od sebe liší jako nebe a dudy. Ale i v rodu
Ariokarpus najdeme podobné rozdíly, porovnáme-li třeba A.
agavoides s A. fissuratus...
 |
Obr. 4: Semenáček Digitostigma
caput-medusae
Semenáčky „kaputky“ rostou v porovnání se semenáčky
astrofyt od začátku více protáhle, a jejich děložní lístky
jsou výraznější, ale zdá se, že rostou stejně dobře a
velikostí se od kaprikornů či myriostigem neliší. Pak se
mezi lístky začne tvořit štěteček trníků, předzvěst
těch dlouhých a tenkých bradavek.
 |
Obr. 5: Semenáčeky Digitostigma
caput-medusae
A dnes už jim uprostřed mezi děložními lístky trčí
první bradavka. Brzy některé semenáčky naroubuju, aspoň
dva nechám na svých kořenech a společně budeme na těchto
stránkách sledovat jejich vývoj.
 |
Obr. 6: Starší semenáčeky
Digitostigma caput-medusae
A co k digitostigmám říci více? Do Čech údajně přišlo
okolo 20 semen, semenáče se už mají čile k světu.
Rostliny jsou ve Španělsku a v Německu. Nedávno jsem na
netu narazil na zprávu, že v Japonsku jsou už desítky
kvetoucích importů a probíhá množství pokusů o křížení
s dalšími druhy astrofyt. Myslím, že už za rok budeme překvapení,
co vše se v říši astrofyt nechá vypěstovat.
 |
Obr. 7: Semenáček
Digitostigma caput-medusae roubovaný na
pereskiopsis
A ještě něco. Údajně se tyto rostliny nalezly na místě
velmi ohroženém zemědělskou činností. Někde mezi 100 -
200 m nad mořem, v nížinách, na hranici Nuevo Leon a
Tamaulipasu. Nálezci tvrdí, že právě proto z půdy
vykopali a tím i zachránili komplet celou populaci (což je
jasný nesmysl) - nějakých 140 rostlin, a přenesli je k záchraně
do kultury.
 |
Obr. 8: Semenáček D. caput-medusae roubovaný na
pereskiopsis - detail
Za tu dobu, co je mají Mexičané v kultuře, by
mohly a měly být k dispozici desetitisícovky semenáčů,
legálně a na všech kontinentech. Jenže to nějak
nefunguje. V našich kruzích panují pochyby - ti lidé v
Mexiku potřebují peníze, je jich celá skupina, jeden se
logicky obává, že ten druhý nebo čtvrtý vydělá více.
Záchrana těchto rostlin se tak přenesla do Ameriky - o tom
vím zcela pozitivně, a asi i do Japonska - o tom vím jen z
druhé ruky. No a jak vidíte - na záchraně se podílíme i
my, Evropané.
|
