MEXICO 1998

Mexický deník Rudy Gryma, část 2.


19. 3. 1998 – První den - čtvrtek. Ráno odjíždíme na pyramidy do Teotihuacanu . Před tím jsme nafasovali auto (na tachometru bylo 33 642 km ), za takřka cca 90 dolarů denně, a vyrazili jsme tím hrozným zmatkem (Mexico City je snad největší autohrůza, kterou si lze představit, ulice čtyřproudé v jednom směru, předpisy pro automobilisty snad vůbec neexistují, křižovatky strašné apod.) směr na pyramidy. Ujeli jsme cca 100 km. Je tam stále stejně krásně, byli jsme se podívat v místním muzeu. Provádí tam pořád nějaké vykopávky a cesta na pyramidu měsíce je uzavřena a blok se musí daleko obcházet, tak jsme ji vynechali. 

Je tady pořád plno cizinců a obchodníků s čímkoliv. Nakoupil jsem tam fůru dárků, dva stříbrné náramky jsem koupil dokonce za 100 Kč (chtěli i české koruny). Koupil jsem krásnou modrou masku, chtěli za ní napřed 300 dolarů, ale ukecal jsem to na 300 peso. Mechulíni jsou stále stejně vlezlí, na pyramidy jsem tentokrát nelezl a raději jsem fotil. Po návratu z pyramid jsme jeli na letiště pro Honzovy doklady a peníze. 

Při cestě na letiště jsme se dostali do velkého trafiku, tak říkají autozácpě, jeden taxíkář udělal druhému myšku a ten ho dohonil, v osumdesátce za jízdy mu otevřel dveře od brouka, pořádně mu nadal a potom mu je zabouch, no tedy jsme čuměli. Po návratu z letiště jsme volali k paní u které bydlela Lenka. Ta paní byla češka Daniela Spenser – Grollová s Centro de Investigaciones y Estudios Superiores en Antropología Social. Dohodli jsme se, že se uvidíme na výstavě českých fotografů v Mexiku. Měli jsme malý problém, nemohli jsme tu výstavu najít, byla v nějakém paláci a všichni nás posílali od čerta k ďáblu, ale nakonec se podařilo. 

Všichni tam byli jako na výstavě, to je ve večerní róbě, jen my jsme byli nachystaní na cestu na sever. Tam jsme se tedy definitivně dohodli, že Lenka s námi pár dní pojede, a po výstavě jsme ji vyzvedli. Jela s námi v té dlouhé sukni, s malým pinglíkem, ve kterém byl spacák – a to snad bylo všechno. Na výstavě byla snad celá česká komunita z Mexico City a obrovská hromada mladých lidí, výstava byla pěkná a byl o ní obrovský zájem, mám velmi vážnou obavu, že kdyby byla výstavu mexické fotografie u nás, že by byl o ní takový zájem nebyl. Asi je to proto, že Mexičani neemigrovali do zimy tak často, jako Češi do tepla. 

V autě jsme měli veškeré věci nachystané a tak jsme přibalili Lenku a vyrazili na sever směr Qurrétaro. Jeli jsme kolik to šlo a někde u San Juan del Rio jsme odbočili z dálnice do polí. Kecali jsme do 3.15 hod, nad námi krásná mexická obloha, láhev tequily a láhev whisky, no nemělo to chybu. Z Lenky se vyklubala ženská do nepohody (doma bych to nechtěl), kecali jsme o všem možným, Honza dělá na AMU fotografii a rok dělal divadelní režii, takže bylo o čem kecat a koho pomlouvat. 

Pavel se jako obvykle hned po příjezdu ve spacáku skulil do příkopu a nahlas chrápal, ještě pomalu ani nezhasl motor od našeho němčoura (VW combi). Asi vůbec neví, že by měl mít se spánkem kvůli aklimatizaci problémy. A pak se ráno divil, že jeho wiska, co mu měla vydržet na ranní hygienu alespoň půl cesty, byla do dna. Lenka je talent. Vůbec bych se nedivil, kdyby ji přátelé doma přezdívali pralinka.

Pokračování příště…

část 1.


Autor: Rudolf Grym  
 
 

(C)

zpět