Lobivia
pentlandii
Mockrát jsem před
dávnými lety, kdy jsem se snažil kompletovat
rod Lobivia, skřípal zuby nad výsevy L.
argentea, aculeata, boedekeriana, boliviensis
atd. a proklínal dodavatele semen, co mi to
poslali za směsku. Vysel jsem 20 semen L.
argentea, vyklíčilo jich 15 a po pár
letech jsem měl v misce dvě boliviensis,
jednu typickou schneiderianu a carminanthu,
zbytek neidentifikovatelný, ale argenteu
ani jednu. S porcemi semen ostatních
„druhů” tohoto okruhu to bylo nemlich to
samé. Zbavoval jsem se jich, jak se dalo,
protože co s hybridy, že? Myslíte, že
přeháním? Trochu možná, ale zas tak moc ne.
Proto v tomto výjimečném případě
blahořečím moderním taxonomům, že se koukli
na jejich přirozená naleziště a pak všechny
tyto „druhy” hodili do jednoho pytle
s visačkou Lobivia pentlandii.
 |
Lobivia pentlandii
|
Zkusil jsem si totiž kdysi
sám udělat kvalitní semena a pak je vyset a
výsev dopadl samozřejmě stejně. Vrcholem pro
mě bylo, když se vrátil z „hmyzí”
expedice do Jižní Ameriky jeden můj známý a
přivezl mi čtyři plody utržené z náhodně
potkaných kaktusů kdesi v Oruro. Ze semen
jednoho lezly lobívie, jasný okruh pentlandii
a pan Backeberg by nad tím výsevem určitě
jásal. To by bylo nových druhů nebo aspoň
variet! Před časem vyšel v časopise Kaktusy
seriál p. J. Ullmanna „Pokus o smír…“,
kde přehodnocuje řadu backebergovských druhů
na formy L. pentlandii s odůvodněním,
že se jedná o formy ustálené v našich
sbírkách. Nic proti tomu, snad je někdo i
ustálené má. Já ne, leda z odnoží, ale aby
i ty byly variabilní, to by bylo už skoro moc.
Mockrát už jsem na slova
návštěvníka „to je parádní higginsiana”
odpovídal v duchu „nó a vylezla ze semen varians”
a tak podobně. Ostatně posuďte sami. Na
prvních třech snímcích jsou semenáče
pocházející z onoho dovezeného plodu.
Pravda, jedná se o extrémní jedince, z těch
asi 40 semenáčů, které jsem si nechal až do
květuschopnosti byla většina podobná té
první. Ale stejně, kde se tam vzala ta žlutá.
Zkuste se kouknout do Kakteenlexikonu, třeba se
vám podaří tyhle tři rostliny i zařadit,
samozřejmě do tří různých druhů.
Doufám, že jsem vás
předchozími řádky neznechutil. Pentlandka by
si to určitě nezasloužila. Naopak, můžete si
díky její přirozené variabilitě vybrat
skutečně to, co se vám líbí.
Od téměř
nahatých rostlin přes rostliny s krátkými,
ale tvrdými trny až po neuvěřitelně dlouze
otrněné.
Květy má tento druh ve všech
možných barvách.




Otázka je, jak vlastně tento druh odlišit
od jiných? V nekvetoucím stavu to bude hodně
těžké. Spousta forem vypadá stejně jako
různé formy L. maximiliana, pampana
nebo i pugionacantha. Některé se
vzhledově blíží dokonce i L. hertrichiana.
Já osobně považuji pro L. pentlandii
typické následující (při čtení těchto
znaků u druhů v příštích dílech
zjistíte, že se vždy nějaké rozdíly
najdou): délka květu vždy aspoň o trochu
větší než průměr (odlišnost od L.
pugionacantha), okvětní plátky
zakulacené, květy jasných zářivých barev,
střed květu téměř vždy - ale ne vždy -
světlejší až bělavý (rozdíly proti L.
pampana), tyčinky volně rozprostřené (L.
maximiliana semknuté kolem pestíku), plod
šťavnatý, velký (L. pugionacantha
malý, vysychavý). Nemusí to platit
stoprocentně, ale určité vodítko to je.

Na posledním obrázku je ale rostlina, kterou
si určit nedovolím. Dostal jsem ji sice jako Lobivia
pentlandii var. albiflora, ale…
Tyčinky sevřené kolem pestíku = maximiliana
(mimochodem, do komplexu tohoto druhu by mi asi
seděla nejvíc). Tvar okvětních lístků = pampana.
Plody malé, málo šťavnaté, spíše
s tendencí k vysychání = pugionacantha.
Ke všemu některé odnože vytvářejí už na
rostlině čekací kořeny, což je znak typický
pro okruh L. hertrichiana. A teď babo
raď. Radši jsem jmenovku vyhodil. V době
květu jdou ale odnože na odbyt.
 |
Lobivia pentlandii f.
albiflora
|
A ještě jedna poznámka.
V Atlasu kaktusů už vyšlo pár listů
s rostlinami tohoto okruhu (pentlandii,
boliviensis, f. carnea, f.
schneideriana). Pěkné fotky s výborným
doprovodným textem J. Ullmanna (pokud se
nepletu, tak u všech čtyř), který je sice na
rozdíl ode mne zastáncem zachování
původních jmen ve statutu „forma”, ale
v tomto případě to považuji za plus. Každý
list Atlasu obsahuje většinou jedinou
fotografii a bylo by těžké jinak variabilitu L.
pentlandii ukázat. Kromě toho Backebergovy
popisy jsou hodně obecné a leckdo ani netušil,
jak která kytka vlastně má vypadat. Navíc,
třeba má na rozdíl ode mne skutečně
k dispozici rostliny, poskytující ze semen
potomstvo alespoň relativně stálé.
Trochu jiná je ale situace, podíváme-li se
do Atlasu kaktusů na fotku Lobivia
titicacensis. Tu bych rozhodně vážně
nebral. Podobné rostliny s tímto názvem ve
sbírkách opravdu kolují, taky jsem ji jako titicacensis
získal.
 |
Lobivia pentlandii f.
titicacensis
|
Dokonce mi omylem (včelička)
udělala semena a ejhle. Plod malý, skoro
suchý. Stejný jako u dosti podobných L.
sanguiniflora podle Backeberga. Možná
máte L. titicacensis stejnou a pravou,
tedy s plody šťavnatými, jak se na pentlandku
sluší. Já ne, ale jako kdyby té vyfocené
z oka vypadla. Takže doporučuji: máte-li
takovouto rostlinu, zkuste u ní udělat semena.
Bude-li mít velké, šťavnaté plody, máte
krásnou formu L. pentlandii a říkejte
jí klidně titicacensis. Pokud plody
budou malé, vysychavé, nemá s tímto druhem
kromě podoby nic společného. Tolik k Atlasu.
Pro dnešek je to vše.
Příště se podíváme na Lobivia maximiliana.
|