Myslíte, že přeháním? Trochu možná, ale zas tak moc ne. Proto v tomto výjimečném případě blahořečím moderním taxonomům, že se koukli na jejich přirozená naleziště a pak všechny tyto „druhy” hodili do jednoho pytle s visačkou Lobivia pentlandii.

Lobivia pentlandii

Zkusil jsem si totiž kdysi sám udělat kvalitní semena a pak je vyset a výsev dopadl samozřejmě stejně. Vrcholem pro mě bylo, když se vrátil z „hmyzí” expedice do Jižní Ameriky jeden můj známý a přivezl mi čtyři plody utržené z náhodně potkaných kaktusů kdesi v Oruro. Ze semen jednoho lezly lobívie, jasný okruh pentlandii a pan Backeberg by nad tím výsevem určitě jásal. To by bylo nových druhů nebo aspoň variet! Před časem vyšel v časopise Kaktusy seriál p. J. Ullmanna „Pokus o smír…“, kde přehodnocuje řadu backebergovských druhů na formy L. pentlandii s odůvodněním, že se jedná o formy ustálené v našich sbírkách. Nic proti tomu, snad je někdo i ustálené má. Já ne, leda z odnoží, ale aby i ty byly variabilní, to by bylo už skoro moc.

Mockrát už jsem na slova návštěvníka „to je parádní higginsiana” odpovídal v duchu „nó a vylezla ze semen varians” a tak podobně. Ostatně posuďte sami. Na prvních třech snímcích jsou semenáče pocházející z onoho dovezeného plodu. Pravda, jedná se o extrémní jedince, z těch asi 40 semenáčů, které jsem si nechal až do květuschopnosti byla většina podobná té první. Ale stejně, kde se tam vzala ta žlutá. Zkuste se kouknout do Kakteenlexikonu, třeba se vám podaří tyhle tři rostliny i zařadit, samozřejmě do tří různých druhů.

Doufám, že jsem vás předchozími řádky neznechutil. Pentlandka by si to určitě nezasloužila. Naopak, můžete si díky její přirozené variabilitě vybrat skutečně to, co se vám líbí.

Od téměř nahatých rostlin přes rostliny s krátkými, ale tvrdými trny až po neuvěřitelně dlouze otrněné.

Květy má tento druh ve všech možných barvách.

Otázka je, jak vlastně tento druh odlišit od jiných? V nekvetoucím stavu to bude hodně těžké. Spousta forem vypadá stejně jako různé formy L. maximiliana, pampana nebo i pugionacantha. Některé se vzhledově blíží dokonce i L. hertrichiana. Já osobně považuji pro L. pentlandii typické následující (při čtení těchto znaků u druhů v příštích dílech zjistíte, že se vždy nějaké rozdíly najdou): délka květu vždy aspoň o trochu větší než průměr (odlišnost od L. pugionacantha), okvětní plátky zakulacené, květy jasných zářivých barev, střed květu téměř vždy - ale ne vždy - světlejší až bělavý (rozdíly proti L. pampana), tyčinky volně rozprostřené (L. maximiliana semknuté kolem pestíku), plod šťavnatý, velký (L. pugionacantha malý, vysychavý). Nemusí to platit stoprocentně, ale určité vodítko to je.

Na posledním obrázku je ale rostlina, kterou si určit nedovolím. Dostal jsem ji sice jako Lobivia pentlandii var. albiflora, ale… Tyčinky sevřené kolem pestíku = maximiliana (mimochodem, do komplexu tohoto druhu by mi asi seděla nejvíc). Tvar okvětních lístků = pampana. Plody malé, málo šťavnaté, spíše s tendencí k vysychání = pugionacantha. Ke všemu některé odnože vytvářejí už na rostlině čekací kořeny, což je znak typický pro okruh L. hertrichiana. A teď babo raď. Radši jsem jmenovku vyhodil. V době květu jdou ale odnože na odbyt.

Lobivia pentlandii f. albiflora

A ještě jedna poznámka. V Atlasu kaktusů už vyšlo pár listů s rostlinami tohoto okruhu (pentlandii, boliviensis, f. carnea, f. schneideriana). Pěkné fotky s výborným doprovodným textem J. Ullmanna (pokud se nepletu, tak u všech čtyř), který je sice na rozdíl ode mne zastáncem zachování původních jmen ve statutu „forma”, ale v tomto případě to považuji za plus. Každý list Atlasu obsahuje většinou jedinou fotografii a bylo by těžké jinak variabilitu L. pentlandii ukázat. Kromě toho Backebergovy popisy jsou hodně obecné a leckdo ani netušil, jak která kytka vlastně má vypadat. Navíc, třeba má na rozdíl ode mne skutečně k dispozici rostliny, poskytující ze semen potomstvo alespoň relativně stálé.

Trochu jiná je ale situace, podíváme-li se do Atlasu kaktusů na fotku Lobivia titicacensis. Tu bych rozhodně vážně nebral. Podobné rostliny s tímto názvem ve sbírkách opravdu kolují, taky jsem ji jako titicacensis získal.

Lobivia pentlandii f. titicacensis

Dokonce mi omylem (včelička) udělala semena a ejhle. Plod malý, skoro suchý. Stejný jako u dosti podobných L. sanguiniflora podle Backeberga. Možná máte L. titicacensis stejnou a pravou, tedy s plody šťavnatými, jak se na pentlandku sluší. Já ne, ale jako kdyby té vyfocené z oka vypadla. Takže doporučuji: máte-li takovouto rostlinu, zkuste u ní udělat semena. Bude-li mít velké, šťavnaté plody, máte krásnou formu L. pentlandii a říkejte jí klidně titicacensis. Pokud plody budou malé, vysychavé, nemá s tímto druhem kromě podoby nic společného. Tolik k Atlasu.

Pro dnešek je to vše. Příště se podíváme na Lobivia maximiliana.