Důkladný popis této lobívie včetně taxonomie je v Atlasu kaktusů z roku 1990 a hodně informací je i v časopise Kaktusy, 3. číslo ročníku 1999 v článku J. Ullmanna o Lobivia ferox var. longispina. A pokud by to nestačilo, doporučuji knihu W. Rausche Lobivia 85 (nemáte-li ji k dispozici, mohu poskytnout vlastní český překlad i s fotkami). Nechci tu přepisovat již napsané, účelem mého příspěvku je něco jiného.

Lobivia ferox - moje první rostlina

Nemám rád podzim a jedna z mála věcí, která mě s tímto ročním obdobím smiřuje, je vytrňování kaktusů. Před pár dny jsem se zase jednou kochal pohledem na to, jak krásně narůstají trny na mých „feroxkách“ a napadlo mě, že v naší literatuře jsem vlastně pořádnou fotku rostliny tohoto druhu neviděl.

Lobivia ferox - cibulkovité báze trnů

Prošel jsem knihy i časopisy, které mám k dispozici a tento svůj dojem jsem si potvrdil. Pokud jsem fotku rostlin z okruhu tohoto druhu našel, byly to kytky většinou řídké, s trny nic moc. Pouze fotografie A. V. Friče s jeho Lob. ducis-pauli na nalezišti, publikovaná několikrát, ukazuje, jak nádherné rostliny to mohou být. 

Roubovaný semenáč

Nejvíce mě mrzí fotka v Atlasu kaktusů (autoři nechť mi prominou), kde jsou jinak prezentovány nádherné rostliny. Po jejím spatření bych rozhodně chuť zařadit tento druh do sbírky nedostal. A tak jsem vzal foťák a pár svých feroxek jsem nafotil. Kaktusáři botanici mi mohou vyčítat, že chci ukazovat vybrané rostliny bez ukázání celé variační šíře, ale to je právě výhoda amatéra, že může pěstovat jen kytky, které se mu líbí a ne co nejširší a nejtypičtější botanický materiál. Pro mě zkrátka správná Lobivia ferox má být široká a plochá kytka s pořádnými bodáky.

Roubovaný semenáč se zploštělými, barevnými trny

První feroxku jsem si přivezl před 19 lety z vojny v Hlohovci. Několikrát jsem tam navštívil jednoho starého kaktusáře a coby tehdy lobiviofil jsem jeho 4 feroxky obdivoval. (A taky jeho vnučku, to byla baba!) K mání ale nebyly (ty kytky, o vnučce to tvrdit nemůžu), „veď tie sú zo semien od Rauscha!!!“ Já tehdy ani nevěděl, kdo to ten Rausch je. Nicméně když jsem tam byl naposledy před civilem, strčil mi jednu feroxku do ruky, ať prý mám památku. Dnes má tahle kytka 12 cm v průměru a je na fotce č. 1.

Roubovaný semenáč s krátkými, silnými a hrbolatými trny

Nikdy jsem nebyl producentem semen, ale před asi 7 lety se mi podařilo na této rostlině udělat semena sprášením s rostlinou, která jako by jí z oka vypadla. Asi stovku semen jsem pak vysel a protože jsem byl zvědav, jak budou trnit semenáče „dost dobrých“ rodičů, asi 10 semenáčků jsem hned narouboval a až po patřičném nárůstu znovu zpravokořenil. Jak to dopadlo, je vidět na dalších obrázcích. Přesto, že rodičovské rostliny byly obě téměř stejné, s dlouhými, poměrně silnými a světlými trny, potomstvo se rozjelo na všechny strany. Trny husté i řídké, dlouhé i krátké (ty jsem ale nefotil, stejně mi postupně mizí…), světlé i tmavé. Typické zůstaly jen cibulkovité báze trnů (viz foto č. 2).

Pravokořenný semenáč, průměr 6 cm

Mám samozřejmě i rostliny z jiných zdrojů a díky tomu můžu tvrdit, že pořádnou feroxku sotva uděláte ve skleníku.

Pár skleníkových rostlin už jsem si přinesl, první rok u mě je pro ně nejspíš šok, takže sedí, ale pak se dějí věci. Růst sice minimální, ale trny, jak se patří. Mé kultuře se totiž asi ani nedá říkat pěstování. Jsou pěkně venku na stole, přikrývám je fólií jen při dlouhodobých deštích nebo s lehkým přistíněním při extrémních vedrech, jinak nic.

Rostlina blízká var. longispina  tenké, dlouhé (až 14 cm) trny		Semenáč s řídkými, ale dlouhými trny

Když zaprší, tak se napijí, když neprší, mají smůlu. Na zimu je stěhuji, až když mrzne (už se mi podařilo i jejich stěhování na Štěpána, tedy 26. prosince) a ven je dávám, když ještě mrzne. Zkuste to taky, zjistíte, že jsou to nádherné kytky, návštěvami často obdivovanější než leckteré rarity. Přitom si nemyslím, že bych měl feroxky nějak mimořádné. Naopak, znám sbírky, kde jsou rostliny Lobivia ferox, nad nimiž i já slintám (třeba Slávek Fischer v Hořicích v Podkrkonoší). Na druhou stranu ale jsem rád, že mám ty, které mám a že se za ně snad stydět nemusím.

Roubovaný semenáč s hustšími, kratšími trny