V listopadu 2003 mi tady vyšel článek o mých Lobivia ferox. Už tam jsem zmínil, že nejsem odborník na nomenklaturu a je pro mě důležitější kytka než jmenovka. Takže prosím: Budete-li mít výhrady k mému užívání názvů kaktusů ve stylu „tohle přece není xxx, ale yyy”, nekamenujte mě. Raději mi svůj názor napište, třeba se aspoň dovím něco nového. Své rostliny prezentuji s jmény, pod jakými jsem je dostal nebo vysel. A ty, nad jejichž názvy kroutím hlavou i já, ty sem raději nezařazuji.

V každém dílu tohoto seriálu ukazuji rostliny pouze jednoho druhu (výjimka první a poslední díl) s varietami a formami tak, abych pokud možno ukázal neobyčejnou variabilitu tohoto rodu. Lobívie bývají obdivovány hlavně v době květu, takže květů bude opravdu hodně. Jenže pod nimi často rostlina není vidět, takže pro ukázku variability trnů, žeber apod. jsem honem na podzim nafotil i kytky bez květů. Naopak tu nečekejte žádné obsáhlé popisy, ty si můžete přečíst v odborné literatuře. Pokud by vám ale chyběly, napište mi a já vám je pošlu.

Tak, tolik k úvodu. A protože jsem úvodem zabral dost místa, první díl věnuji pár druhům a varietám, které jsou relativně uniformní a navíc ve sbírkách málo zastoupené.

Lobivia acanthoplegma
Na snímku je rostlina pocházející ze semen WR 261. Od typu se odlišuje barvou květu, místo krvavě červené je zde sytě růžová barva, takže podle květu by mohla patřit spíše k var. roseiflora. Nicméně W. Rausch dal tato semena do oběhu pod názvem L. acanthoplegma var. vacasensis. Později ale sám toto nom. nud. variety šoupl do koše synonym typové variety acanthoplegma. Fakt je, že kromě barvy květu se od typu neliší ničím. Rostlina na obrázku je asi dvacetiletá, průměr má asi 12 cm a květy produkuje v celých sériích do omrzení. Moc milá kytička.

Lobivia acanthoplegma var. vacasensis WR 261

Na druhém a třetím snímku je další varieta L. acanthoplegma, a sice var. oligotricha. Ta má naopak květ podobný typu, tedy jasně červený s bílým středem, ale dost podstatně se liší menším vzrůstem a světlým otrněním.

Lobivia acanthoplegma var. oligotricha

Velice zdařilá fotografie kvetoucí rostliny od pana Stanislava Stuchlíka je v rámci listu pro Atlas kaktusů v těchto novinách ve 12. čísle ročníku 2002 (a následně pochopitelně v Atlasu).

Lobivia acanthoplegma var. patula RCB 309

A konečně k tomuto druhu patří i další krásná varieta patula, ta na obrázku je vzešlá ze semen RCB 309. Zůstává menší a jak je vidět, kvete už v hodně raném věku.

Lobivia cinnabarina
Když se povede, jedna z nejúhlednějších lobívií. Tvrdě pěstovaná zůstává plochá, žebra jsou rozdělená do šikmých, hranatých hrbolů a světlých trnů bývá i více než v popisu uváděných 16. Vzhledově jsou dost podobné předchozímu druhu, ale květy jsou mnohem větší (průměr někdy až 10 cm) a nemají světlý střed, spíš naopak velmi tmavý. Na obrázku je rostlina vypěstovaná ze semen KK 799.

Lobivia cinnabarina KK 799

Druhý snímek představuje rostlinu pocházející rovněž z KK semen, označení bylo Lobivia tarabucoensis KK 770. Jedná se o neplatné jméno, bývá ztotožňována buď s var. cinnabarina nebo var. zudanensis. Trnů má méně, i květy jsou trochu menší, ale i tak jsou to velice pěkné kaktusy.

Foto Lobivia cinnabarina f. tarabucoensis KK 770

Lobivia arachnacantha
Tak, a už to slyším. „Jaká lobívie, vždyť je to echinopsis!” Pro mě za mě, klidně, hádat se nebudu. Fakt je, že každý máme do jisté míry zažitý určitý systém, který preferujeme a můj je ten Rauschův. Nejspíš proto, že jsem hned po vydání získal jeho knihu Lobivia 85 a to byla moje bible, navíc jiné systémy jsem k dispozici neměl. Kromě toho jsem podle narození Kozoroh a u těch změnit zaběhnutý řád… Takže pro mě Lobivia arachnacantha, echinopsis vypadá v mých představách poněkud jinak. (Ještě jedna kacířská poznámka k Rauschově knize. Je to asi blbost, ale mně i ty mediolobívie jsou nějak bližší k lobíviím než k rebuciím, takže když jsem je v této knize našel mezi lobíviemi, tak mi to vůbec nepřišlo scestné. Ale hádat se s odborníky určitě nebudu.)

Lobivia arachnacantha

Ve sbírkách bývají k vidění dvě variety: var. arachnacantha s tmavým tělem a většinou žlutooranžovými květy v celé škále těchto barev (viz. foto semenáčů ze semen získaných sprášením dvou světle kvetoucích rostlin) a drobnější, více odnožující, červeně kvetoucí var. torrecillasensis.

Lobivia arachnacantha - semenáče

Velmi málo rozšířená je var. densiseta (synonymum var. vallegrandensis) s až 20 mm dlouhými měkkými trny a na dalším snímku představovaná var. sulphurea.

Lobivia arachnacantha var. sulphurea

Ta je světle zelená se světlými trny a žlutými květy bez jakýchkoliv červených příměsí. Moc zajímavou formu pak představuje Knížeho Lobivia mairanana n. n. – polštářky sotva centimetrových kuliček s kvítky ve všech odstínech žluté, oranžové a červené.

Lobivia cardenasiana
Když už jsem začal provokovat s těmi „pejsky”, tak ještě jeden druh, který je předmětem sporů na téma, zda lobívie nebo echinopsis. Druh byl perfektně komentován v časopise Kaktusy, zařazuji ho sem proto, že to jsou krásné kaktusy, které navíc snesou snad všechno, no a květy, to je paráda. Zvlášť, když vykvete semenáč o průměru 3 cm květem velkým kolem 8 – 10 cm.

Lobivia cardenasiana

Lobivia ferox
Tomuto druhu jsem se už jednou věnoval, tak jen pár květů. Často slyším, že čím dlouhotrnější kytka, tím později kvete. Není to tak úplně pravda. Na prvním snímku vidíte, že jsou i populace rostlin, které kvetou poměrně velice mladé, květ je větší než samotná kytka.

Lobivia ferox

Lobivia ferox var. longispina se zase vyznačuje tím, že květy nejsou zdaleka jen bílé.

Lobivia ferox var. longispina

Navíc kvetou přece jen v mladším věku, než typová var. ferox.

Lobivia ferox var. longispina

K Lobivia ferox patří také var. potosina. Představená byla v Atlasu kaktusů, je zde i zmínka o tom, že kvete bíle nebo růžově. Totéž uvádí i W. Rausch ve zmiňované knize Lobivia 85. Někdy ta růžová dovede být pěkně intenzivní, jak dokládá snímek.

Lobivia ferox var. potosina

Lobivia marsoneri
Poslední dnes prezentovaný druh mě v posledních dvou letech pěkně štval. Rostlin mám dost, ale ony mají periodu květů hodně krátkou a kvetou všechny naráz.

Lobivia marsoneri

Pochopitelně kvetly po oba roky v době, kdy jsem si válel šunky na dovolené a fotit na dálku dost dobře nejde. Tak jen pár obrázků, jak mohou vypadat v těle

Lobivia marsoneri

Lobivia marsoneri f. rubescens

a jeden opožděný květ původně samostatného druhu L. rubescens, který je dnes brán jako součást Lobivia marsoneri.

Lobivia marsoneri f. rubescens

Ve svém archívu diáků jsem ještě vyštrachal jednu moc povedenou kytičku, shodou okolností taky rubescens.

Lobivia marsoneri f. rubescens

Nádhera, že?

Zmenšeninou Lobivia marsoneri ve všech částech je její var. iridescens (byť u květu to tak nevypadá). Květy někdy budí dojem, jako by to byla spíš nějaká forma L. jajoiana. Ono to na té fotce není moc dobře vidět, ale hymen a vnitřek květu není fialovočerný, jak by to mělo být u L. jajoiana, ale spíš růžovohnědý, jak se sluší na iridescens. Fotil jsem ji víckrát ve snaze vystihnout barvy, ale nepovedlo se. Buď bylo věrné okvětí a ne vnitřek květu nebo naopak. Ale drobná, matná semena rovněž odpovídají příslušnosti k tomuto druhu, L. jajoiana má semena větší a hladká, lesklá.

Lobivia marsoneri var. iridescens

Na závěr prvního dílu bych se možná měl už dopředu omluvit za ne úplně nejlepší kvalitu některých fotografií. Digitál mám teprve 2 roky a z minulých let mám velké kvantum diapozitivů, z nichž některé by bylo škoda neukázat. Tak jsem je přefotil, jenže přece jen je to trochu znát, že se nejedná o originál.

Taky mě napadá, že bych vás vlastně mohl požádat o spolupráci, když už se s tím seriálem smolím. Takže máte-li fotky druhů a variet, které já nemám, sem s nimi. Ať už přímo do novin nebo ke mně na mail a já je pak do posledních dílů zařadím. No a kdybyste měli přebytečnou odnožku nebo pár semínek, to by byla vůbec bašta.

Tak a příště se projdeme typovým druhem rodu Lobivia, takže L. pentlandii.