Někdy začátkem září jsem využil
možností internetu a založil jsem si u svého
poskytovatele pár alb, mimo jiné i s kaktusy.
Dal jsem o tom vědět známým a přišel mi
mail od Pavla Pavlíčka, že mám nafotit
nějaké lobívie pro Atlas kaktusů, aby se
tento rod trochu zpropagoval. Upřímně
řečeno, do práce s aranžováním kaktusů
tak, aby se mohly prezentovat v Atlasu, se mi
moc nechtělo, to jsem našel spoustu výmluv,
ale trochu udělat reklamu mému oblíbenému
rodu, proč ne. Moc pořádných lobívií jsem
v posledních letech v navštívených
sbírkách na rozdíl od různých tzv. rarit
neviděl a získat nějaký semenáček? Téměř
nemožné. A tak jsem se rozhodl, že budu
následovat pány Odehnala, Šedu a Slabu
(pánové, díky), kteří psaly o lobíviích na
nalezištích v časopise (pokud jsem někoho
vynechal, tak se omlouvám) a napíšu něco do
těchto novin. V listopadu 2003 mi tady vyšel
článek
o mých Lobivia ferox. Už tam jsem
zmínil, že nejsem odborník na nomenklaturu a
je pro mě důležitější kytka než jmenovka.
Takže prosím: Budete-li mít výhrady k mému
užívání názvů kaktusů ve stylu „tohle
přece není xxx, ale yyy”,
nekamenujte mě. Raději mi svůj názor
napište, třeba se aspoň dovím něco nového.
Své rostliny prezentuji s jmény, pod jakými
jsem je dostal nebo vysel. A ty, nad jejichž
názvy kroutím hlavou i já, ty sem raději
nezařazuji.
V každém dílu tohoto seriálu ukazuji
rostliny pouze jednoho druhu (výjimka první a
poslední díl) s varietami a formami tak, abych
pokud možno ukázal neobyčejnou variabilitu
tohoto rodu. Lobívie bývají obdivovány
hlavně v době květu, takže květů bude
opravdu hodně. Jenže pod nimi často rostlina
není vidět, takže pro ukázku variability
trnů, žeber apod. jsem honem na podzim nafotil
i kytky bez květů. Naopak tu nečekejte
žádné obsáhlé popisy, ty si můžete
přečíst v odborné literatuře. Pokud by vám
ale chyběly, napište mi a já vám je pošlu.
Tak, tolik k úvodu. A protože jsem úvodem
zabral dost místa, první díl věnuji pár
druhům a varietám, které jsou relativně
uniformní a navíc ve sbírkách málo
zastoupené.
Lobivia
acanthoplegma
Na snímku je rostlina
pocházející ze semen WR 261. Od typu se
odlišuje barvou květu, místo krvavě červené
je zde sytě růžová barva, takže podle květu
by mohla patřit spíše k var. roseiflora.
Nicméně W. Rausch dal tato semena do oběhu pod
názvem L. acanthoplegma var.
vacasensis. Později ale sám toto nom. nud.
variety šoupl do koše synonym typové variety acanthoplegma.
Fakt je, že kromě barvy květu se od typu
neliší ničím. Rostlina na obrázku je asi
dvacetiletá, průměr má asi 12 cm a květy
produkuje v celých sériích do omrzení. Moc
milá kytička.
|
Lobivia acanthoplegma
var. vacasensis WR 261
|
Na druhém a třetím snímku
je další varieta L. acanthoplegma, a
sice var. oligotricha. Ta má naopak
květ podobný typu, tedy jasně červený
s bílým středem, ale dost podstatně se
liší menším vzrůstem a světlým otrněním.
|
|
|
Lobivia
acanthoplegma var. oligotricha |
Velice zdařilá fotografie
kvetoucí rostliny od pana Stanislava Stuchlíka
je v rámci listu pro Atlas kaktusů v těchto
novinách ve 12. čísle ročníku 2002 (a
následně pochopitelně v Atlasu).
|
Lobivia acanthoplegma
var. patula RCB 309
|
A konečně k tomuto druhu
patří i další krásná varieta patula,
ta na obrázku je vzešlá ze semen RCB 309.
Zůstává menší a jak je vidět, kvete už
v hodně raném věku.
Lobivia
cinnabarina
Když se povede, jedna
z nejúhlednějších lobívií. Tvrdě
pěstovaná zůstává plochá, žebra jsou
rozdělená do šikmých, hranatých hrbolů a
světlých trnů bývá i více než v popisu
uváděných 16. Vzhledově jsou dost podobné
předchozímu druhu, ale květy jsou mnohem
větší (průměr někdy až 10 cm) a nemají
světlý střed, spíš naopak velmi tmavý. Na
obrázku je rostlina vypěstovaná ze semen KK
799.
|
Lobivia cinnabarina
KK 799
|
Druhý snímek představuje
rostlinu pocházející rovněž z KK semen,
označení bylo Lobivia tarabucoensis KK
770. Jedná se o neplatné jméno, bývá
ztotožňována buď s var. cinnabarina
nebo var. zudanensis. Trnů má méně,
i květy jsou trochu menší, ale i tak jsou to
velice pěkné kaktusy.
|
Foto Lobivia
cinnabarina f. tarabucoensis KK 770
|
Lobivia
arachnacantha
Tak, a už to slyším.
„Jaká lobívie, vždyť je to echinopsis!”
Pro mě za mě, klidně, hádat se nebudu. Fakt
je, že každý máme do jisté míry zažitý
určitý systém, který preferujeme a můj je
ten Rauschův. Nejspíš proto, že jsem hned po
vydání získal jeho knihu Lobivia 85
a to byla moje bible, navíc jiné systémy jsem
k dispozici neměl. Kromě toho jsem podle
narození Kozoroh a u těch změnit zaběhnutý
řád… Takže pro mě Lobivia arachnacantha,
echinopsis vypadá v mých představách
poněkud jinak. (Ještě jedna kacířská
poznámka k Rauschově knize. Je to asi blbost,
ale mně i ty mediolobívie jsou nějak bližší
k lobíviím než k rebuciím, takže když
jsem je v této knize našel mezi lobíviemi,
tak mi to vůbec nepřišlo scestné. Ale hádat
se s odborníky určitě nebudu.)
|
Lobivia arachnacantha
|
Ve sbírkách bývají
k vidění dvě variety: var. arachnacantha
s tmavým tělem a většinou žlutooranžovými
květy v celé škále těchto barev (viz. foto
semenáčů ze semen získaných sprášením
dvou světle kvetoucích rostlin) a drobnější,
více odnožující, červeně kvetoucí var. torrecillasensis.
|
Lobivia arachnacantha
- semenáče
|
Velmi málo rozšířená je
var. densiseta (synonymum var. vallegrandensis)
s až 20 mm dlouhými měkkými trny a na
dalším snímku představovaná var. sulphurea.
|
Lobivia arachnacantha
var. sulphurea
|
Ta je světle zelená se
světlými trny a žlutými květy bez
jakýchkoliv červených příměsí. Moc
zajímavou formu pak představuje Knížeho Lobivia
mairanana n. n. – polštářky sotva
centimetrových kuliček s kvítky ve všech
odstínech žluté, oranžové a červené.
Lobivia
cardenasiana
Když už jsem začal
provokovat s těmi „pejsky”, tak ještě
jeden druh, který je předmětem sporů na
téma, zda lobívie nebo echinopsis. Druh byl
perfektně komentován v časopise Kaktusy,
zařazuji ho sem proto, že to jsou krásné
kaktusy, které navíc snesou snad všechno, no a
květy, to je paráda. Zvlášť, když vykvete
semenáč o průměru 3 cm květem velkým kolem
8 – 10 cm.
|
Lobivia cardenasiana
|
Lobivia
ferox
Tomuto druhu jsem se už
jednou věnoval,
tak jen pár květů. Často slyším, že čím
dlouhotrnější kytka, tím později kvete.
Není to tak úplně pravda. Na prvním snímku
vidíte, že jsou i populace rostlin, které
kvetou poměrně velice mladé, květ je větší
než samotná kytka.
|
Lobivia ferox
|
Lobivia
ferox var. longispina se zase
vyznačuje tím, že květy nejsou zdaleka jen
bílé.
|
Lobivia ferox var.
longispina
|
Navíc kvetou
přece jen v mladším věku, než typová var. ferox.
|
Lobivia ferox var.
longispina
|
K Lobivia ferox
patří také var. potosina.
Představená byla v Atlasu kaktusů, je zde i
zmínka o tom, že kvete bíle nebo růžově.
Totéž uvádí i W. Rausch ve zmiňované knize
Lobivia 85. Někdy ta růžová dovede být
pěkně intenzivní, jak dokládá snímek.
|
Lobivia ferox var.
potosina
|
Lobivia
marsoneri
Poslední dnes prezentovaný
druh mě v posledních dvou letech pěkně
štval. Rostlin mám dost, ale ony mají periodu
květů hodně krátkou a kvetou všechny naráz.
|
Lobivia marsoneri
|
Pochopitelně kvetly po oba
roky v době, kdy jsem si válel šunky na
dovolené a fotit na dálku dost dobře nejde.
Tak jen pár obrázků, jak mohou vypadat
v těle
|
Lobivia marsoneri
|
|
Lobivia marsoneri f.
rubescens
|
a jeden opožděný květ
původně samostatného druhu L. rubescens,
který je dnes brán jako součást Lobivia
marsoneri.
|
Lobivia marsoneri f.
rubescens
|
Ve svém
archívu diáků jsem ještě vyštrachal jednu
moc povedenou kytičku, shodou okolností taky rubescens.
|
Lobivia marsoneri f.
rubescens
|
Nádhera, že?
Zmenšeninou Lobivia marsoneri ve
všech částech je její var. iridescens
(byť u květu to tak nevypadá). Květy někdy
budí dojem, jako by to byla spíš nějaká
forma L. jajoiana. Ono to na té fotce
není moc dobře vidět, ale hymen a vnitřek
květu není fialovočerný, jak by to mělo být
u L. jajoiana, ale spíš
růžovohnědý, jak se sluší na iridescens.
Fotil jsem ji víckrát ve snaze vystihnout
barvy, ale nepovedlo se. Buď bylo věrné
okvětí a ne vnitřek květu nebo naopak. Ale
drobná, matná semena rovněž odpovídají
příslušnosti k tomuto druhu, L. jajoiana
má semena větší a hladká, lesklá.
|
Lobivia marsoneri
var. iridescens
|
Na závěr prvního dílu bych
se možná měl už dopředu omluvit za ne
úplně nejlepší kvalitu některých
fotografií. Digitál mám teprve 2 roky a
z minulých let mám velké kvantum
diapozitivů, z nichž některé by bylo škoda
neukázat. Tak jsem je přefotil, jenže přece
jen je to trochu znát, že se nejedná o
originál.
Taky mě napadá, že bych vás vlastně mohl
požádat o spolupráci, když už se s tím
seriálem smolím. Takže máte-li fotky druhů a
variet, které já nemám, sem s nimi. Ať už
přímo do novin nebo ke mně na mail a já je
pak do posledních dílů zařadím. No a
kdybyste měli přebytečnou odnožku nebo pár
semínek, to by byla vůbec bašta.
Tak a příště se projdeme
typovým druhem rodu Lobivia, takže L.
pentlandii.
|