Lobivia acanthoplegma (Backeberg) var. oligotricha (Cardenas) Rausch, Lobivia, 1 : 64, 1975

Lobivia acanthoplegma (Backeberg) var. oligotricha (Cardenas) Rausch, Lobivia, 1 : 64, 1975

Lobivia oligotricha Card., Cactus (Paris), 33 : 62, 1963

Lobivia neocinnabarina Backeb., Descript. Cact. Nov., 3 : 7, 1963

Lobivia pseudocinnabarina Backeb., Descript. Cact. Nov., 3 : 7, 1963

Cinnabarinea oligotricha (Backeb.) Ritt., Kakteen in Südamerika, 2 : 636, 1980

Cinnabarinea neocinnabarina (Backeb.) Ritt., Kakteen in Südamerika, 2 : 636, 1980

Cinnabarinea pseudocinnabarina (Backeb.) Ritt., Kakteen in Südamerika, 2 : 636, 1980

Cinnabarinea pseudocinnabarina (Backeb.) Ritt. var. microthelis Ritt., Kakteen in Südamerika, 2 : 636, 1980

Oligotrichus znamená s malými vlasy, nemnohými vlasy. Květní lůžko a květní trubka mají jen velmi málo vlasů v paždí šupin.

Popis
Stonek kulovitý, jednotlivý, až 100 mm široký a vysoký, temeno mírně snížené, epidermis světle zelená, matná; žeber asi 20, rozdělených příčnými zářezy na 5 mm dlouhé hrboly, areoly kruhovité až oválné, dlouhé 4 – 5 mm, široké 3 – 4 mm, asi 15 mm od sebe vzdálené, v mládí s krátkou světlou plstí, která brzy mizí. Okrajových trnů asi 14, až 10 mm dlouhé, jehlovité, přímé, většinou slámově žluté, někdy světle nebo tmavě hnědé až černé, středové trny 3 – 7, až 15 mm dlouhé, stejně zbarvené jako okrajové. Květy nálevkovité, 25 – 35 mm dlouhé a široké, květní lůžko i trubka jsou kryty šupinami, z jejichž paždí vyrůstají nepočetné vlasy, často jsou holé; okvětní lístky oválné až lopatkovité, na konci někdy jemně roztřepené, jasně červené až karmínově červené, na bázi žluté; jícen světle žlutý; čnělka světle žlutá, blizna žlutá, tyčinky nasazené ve dvou sériích, první nepočetná na vnitřní ploše jícnu, druhá na jeho okraji, nitky i prašníky žluté. Plod kulovitý až vejcovitý, vysýchavý, svisle pukající, semena kulovitá, asi 1 mm velká, pokrytá zbytky dužiny, testa šedá, hrbolatá.

Variety a formy
Velká proměnlivost v barvě i délce okrajových i středových trnů není důvodem ke stanovení variet. Právě proto dříve samostatný druh byl přeřazen na úroveň variety a jako synonyma jsou přiřazeny Backebergovy L. neocinnabarina a L. pseudocinnabarina, které byly popsány ve stejném roce jako var. oligotricha.

Výskyt a rozšíření
Téměř všechny variety L. acanthoplegma rostou v okolí města Cochabamba na relativně malé ploše. Pouze nominátní varieta zasahuje dále na jih k městu Tarata. Všechny variety rostou v nadmořské výšce 3 000 až 3 500 m.

Poznámky
Situace v celé skupině L. acanthoplegma je značně nepřehledná. První nejasnosti způsobil Backeberg popisem L. neocinnabarina a L. pseudocinnabarina tím, že neuvedl typovou ani žádnou jinou lokalitu. Popsal také Pseudolobivia acanthoplegma podle rostlin sbíraných paní Wilkeovou. Sám jí pak o rok později převedl do rodu Lobivia. V roce 1963 popsal Cardenas L. oligotricha, kterou Rausch převedl jako varietu v roce 1975. Další taxony přidal W. Rausch. Nejprve to byla var. roseiflora (1977) a o tři roky později pak var. pilosa. Všechny tyto taxony zařadil Ritter do znovu zavedeného rodu Cinnabarinea, když uznal oprávněnost Backebergových L. neocinnabarina a L. pseudocinnabarina. K posledně jmenované pospal novou var. microthelis. Všechny variety se liší velikostí stonku (nominátní varieta je největší) a barvou květů, která je od červené až po karmínovou. Poslední zprávy z nalezišť dávají za pravdu spíše Rauschovu širokému pojetí druhu než Ritterovu úzkému chápání druhu. L. acanthoplegma var. oligotricha se často pěstuje nejen ve sbírkách specialistů, ale v literatuře je o ní velmi málo článků.

Literatura
Rausch W.: Lobivia, 2 : 63 – 64, 1975

Rausch W.: Lobivia 85, p. 9 – 12, 1985/6

Ritter F.: Kakteen in Südamerika, 2: 636, 1980

Pěstování
Pěstování L. acanthoplegma var. oligotricha se neliší od pěstování ostatních bolívijských lobívií. Základní podmínkou úspěšného pěstování je dostatek čerstvého vzduchu a velké rozdíly mezi denní a noční teplotou. Další nezbytnou podmínkou je dostatek světla. Zimování chladné s teplotami 5 – 10 °C a zcela suché. Při teplém a vlhkém zimním stanovišti se rostliny předčasně probouzejí z vegetačního klidu a při nedostatku světla dochází k deformacím stonků. V létě jí vyhovuje umístění ve volné kultuře. Množení výhradně semeny, která zpravidla dobře klíčí a semenáčky rychle narůstají. Roubování lze doporučit pouze nedočkavcům, kteří nevydrží čekat 3 – 4 roky na květy.

Text: Jaroslav Ullmann

Foto: Stanislav Stuchlík ve vlastní sbírce