Jak jde čas, tak se nejen prodlužuje den, ale také
stoupá četnost slunečních dnů. A to se zamlouvá řadě
turbinikarpusů, a to zejména těm, co jsme dříve řadili pod
rod Pelecyphora, to jest Turbinicarpus pseudo-
pectinatus a Turbinicarpus valdezianus. O nich se
říká, že dokážou zakvést i ve tmě, pokud je dost tepla. Já
je ale vystrkuju co nejblíže ke sklu, aby se jejich květy ve
sluníčkem prohřátém skleníku naplno otevřely a zralý pyl
se jen jen z prašníků sypal. A tady jsou jejich obrázky. Ten
první, to je Turbinicarpus pseudo- pectinatus MZ 500, Los
Piňos, Tamaulipas…
Sukulentní bonsaje
(35) Dudleya albiflora Rose pochází z Kalifornie a patří do
čeledi Crassulaceae (tlusticovité). Pokud má někdo ve
sbírce tuto rostlinu tříletou nebo mladší, stěží ho
napadne pěstovat ji také jako sukulentní bonsaj. Listové růžice
Dudleya albiflora mají v průměru od 7,5 do 12,5 cm
a jsou složené z více jak 30 válcovitých listů s ostrou
měkkou špičkou. Do tří let věku zůstávají při zemi, ale
později se vytahují nad zem, občas se dichotomicky rozvětví a
hlavně mají pod sebou tlustý zdřevnatělý stonek. Na něm
dosti dlouho zůstává důležitý znak rodu Dudleyea -
zbytky vysušených starých listů, které lze odstranit pouze
mechanickým násilím…
Mexický deník
Rudy Gryma (3) 20. 3. 1998 – Druhý den - pátek. Brzo ráno výjezd,
na HWY 57/ 15 km první bursery. Byly na pravé straně cesty, na
takovém malém kopečku. Byla mezi nimi jedna rostlina, která se
velmi podobala burseře, ale později jsem zjistil, že nemá
suchou slupku a tím to bylo něco jiného, ale byly tam rostliny Bursera
fagaroides a B. schlechtendahlii, takové
dvoumetrové keře, tedy nic moc. Jedeme dál a za San Jeronimo
byla velmi pěkná venkovní restaurace (pod plachtou), dali jsme
si pěkně vypečené kuře, nějakou zeleninu, no bylo to pro pět
lidí za 40 peso, tedy velmi levné…
Astrophytum od Sierra Azul Milí přátelé, posílám obrázek zvláštního a překrásného
Astrophytum capricorne - velmi podobného k Astrophytum
niveum. Našli jsme je na úbočí Sierra Azul (GPS 26° 28´N -
101° 15´W) na kamenných lavicích, v poměrně dost příkrém
svahu. Možná, že i někdo další tuhle lokalitu navštívil,
byl bych moc rád za další pozorování v okolí,
nebo i na
jakýkoliv názor k zařazení téhle formy, která je přece
jen od populací A. niveum hodně vzdálená. Našel
jsem jeden malý semeníček, v němž bylo 83 semínek. Po důkladnější
prohlídce semen jsme zjistili, že jsou proti ostatním semenům
astrofyt velmi drobná, asi poloviční a domnívali jsme se, že
jsou nedozrálá, a tím pádem neklíčivá. Nedalo mi to a přesto
jsem je vysel…
Lithops optica cv.
Rubra Lithopsy patří mezi nejznámější a nejpopulárnější
zástupce sukulentních rostlin z velké čeledi
Aizoaceae, u nichž došlo k redukci
těla na jeden pár sukulentních listů. Lidově
se jim říká „živé
kameny“ nebo „kvetoucí kameny“, na svých lokalitách
jsou totiž k nerozeznání od okolního
prostřední. Toto dokonalé maskování je
velmi efektivní ochranou proti přirozeným škůdcům
i sběratelům.
Lithops optica byl poprvé sbírán
v přírodě doktorem Rudolphem Marlothem
nedaleko města Lüderitz v Namíbii
již téměř před sto lety, v dubnu 1909.
Jedná se o endemický druh Namibské pouště,
kde roste na pobřežních pláních v úzkém
pásu asi 200 km dlouhém…
Mammillaria
od El Indio Obrázky této hezké miniaturky
nám poslal Zdenek Vaško s otázkou: „Toto je
ta krásná Mammillaria sp., kterou jsme
našli na podzim 2003 na lávových kamenech, jižně
od El Indio v Coahuila. Poraďte, kam ji zařadit,
nebo nějakého odborníka přes tento rod. Díky.“
„This is the beautiful Mammillaria sp., which
we have found in autumn 2003 on lava stone,
south from El Indio in Coahuila. Advice, where
it class with or some specialist on this genus?
Thanks…
CD
Internetové noviny Vážení čtenáři,
naše Internetové noviny Cact. cz vycházejí pravidelně jednou měsíčně od ledna 2001 a
v březnu 2005 je to již jejich 50. jubilejní vydání. Dosud vyšlo v ročnících 2001 až 2003 po 12 číslech, v roce
2004 celkem 11 čísel (prázdninové dvojčíslo), publikováno bylo více než
900 příspěvků a na 3 000 fotografií a kreseb. Na základě Vašich četných žádostí jsme připravili také off-line
verzi Internetových novin na CD-ROMu pro pohodlné prohlížení na PC bez
nutnosti připojení k internetu…
Oploceným
Mexikem 24 Pomalu se probíráme po studené
noci. Večer jsme dorazili zbytky jídla, takže nebude zdržování
se snídaní. Než kluci sbalí stan, oběhnu okolí. Mezi křovím
jsou kamenité plácky s velkými koloniemi Lophophora
wiliamsii. Některé mají i dvacet hlav. Doprovází je
kvetoucí Coryphantha pseudo- echinus, Echinocactus
horizonthalonius a Ancistrocactus uncinatus. Mírným
stoupáním nás vede cesta k minám na kopci. Substrát
kolem je příznivý. Méně příznivý je průzkum okolí. Po
Lídě (M. luethyi) ani slechu. Štoly jsou jen nevelké díry. Největší má
snad patnáct metrů do hloubky a na konci se rozdvojuje. Mezi
agávkami je hezká populace Neolloydie conoidea…
Duhové jméno polycephalus znamená v překladu
mnohohlavý a vystihuje trsovitý, „mnohoholavý” charakter
růstu tohoto kaktusu. Popis: stonek zpočátku jednotlivý,
později odnožující, vytvářející trsy až s 30 odnožemi;
jednotlivé stonky kulovité až válcovité 0,3–0,7 m vysoké,
0,2–0,3 m široké, epidermis tmavě zelená, téměř zcela
skrytá pod hustými trny. Žebra v počtu 13 až 21, výška
20–30 mm, mírně zvlněná; areoly 10–12 mm široké,
meziareolová vzdálenost 10–35 mm. Středové trny 4, příčně
vroubkované, 30–90 mm dlouhé, širší než okrajové,
nepravidelně rozložené, spodní mírně zahnuté, ostatní
rovné…
Mexický
deník aneb poprvé v Mexiku (3) 16. 10. 2004. Ráno opět budíček klasickým způsobem.Vylézám ze stanu, abych se podíval, co Vašek uvařil. Beru sebou zubní kartáček, hrníček na polívku a foťák se stativem. Chci si nafotit všechny nocoviště. Další dni kopíruju Jirku a začnu fotit i východy a západy slunce.
Jak se doma ukáže, jsou to docela zdařilé
fotky i když někdy docela kýčovité. Ta nálada však
dokonale vystihuje ranní a večerní Mexiko. Slunce zde strašně rychle vychází i zapadá. Zdá se to jako několik vteřin. Zkušený mořeplavec Vlasta mi vcelku logicky vysvětluje, že jsme podstatně blíže rovníku než Čechy a
země zde má větší obvodovou rychlost…
Prezentace
sbírky Vážení, zájmová
turistika si také u nás začíná hledat své místo na
slunci. Chcete-li na webu prezentovat svou sbírku, doporučujeme
držet se níže navržené osnovy. Přirozeně, že lze cokoliv
z této osnovy vypustit, ale také doplnit. Základní osa by však
měla být pro přehlednost dodržena: Jméno a příjmení, všechny
kontakty, adresa, telefony, - včetně příp. e-mailové adresy
nebo upozornění na svou vlastní webovou stránku. Popis cesty
pro cestující autem nebo veřejnou dopravou. Současná
velkost sbírky, její umístění v pěstitelském zařízení,
kapacita - kolik návštěvníků je sbírka připravena
pojmout…
Pozvánka
na II. Takysympozium JIHLAVA
- sobota 12. března 2005. Vážení milovníci
kaktusů, sukulentů, jiných exotických
rostlin a dalekých krajin! Srdečně Vás zveme
na II. ročník takysympozia, které se koná opět
v Jihlavě a jehož program je doslova nabitý
zvučnými jmény přednášejících. Letos se
bude akce konat v kulturním prostředí s
dobrým zázemím, tj příjemnou kavárničkou,
v níž bude dostatek pohody a času na vzájemná
setkání účastníků sympozia.
Protože se s největší pravděpodobností zúčastní akce
také slavný naivní malíř Libor Vojkůvka ze Šternberka, o
humorné přednášky navíc nebude nouze. Účastníci minulého
takysympozia by mohli vyprávět…
Společenská
rubrika Pro tuto rubriku mám nyní hned dvě zprávy. A oproti všem
zvyklostem - obě jsou dobré. Tihle dva mladí, sympatičtí
lidé od 12. února užívají společné jméno - Jirušovi. Už nějaký čas si na sebe zvykají nejen při společném
bydlení, ale i při čundrech divočinou, třeba i v Peru
(viz Pěšky,
stopem i jinak - v horách Peru), takže nějaká ta drobná
překážka životem, jako je například svatba, je jistě
nijak nerozruší.
Druhá zpráva je také radostná, i
když už poněkud zastaralá a hodila by se správně do předešlého
vydání. Ve sbírce pavlíčkových vnoučat 3. ledna vyklíčil
nový semenáček - synovi Karlovi a jeho ženě Ireně se
narodila Vendulka Pavlíčková. Je to už můj šestý úspěch…
Index Svilajensis
Rád bych nabídl vašim kaktusářům-amatérům a také botanikům
neobyčejnou knihu, která byla nedávno publikována u nás v
Srbku.Titul: INDEX SVILAJENSIS
Autor: Jovica Vucković. INDEX OF SVILAJNAC, s latinským titulem
INDEX SVILAJENSIS, je obrovitý seznam ve formě velké tabulky s 30 198
křížovými odkazy jmen a synonym Cactaceae, která jsou referenčně
uvedena 57 464 x v objektivně možném průběžném sledování
jejich vzájemných příbuzenských vztahů, publikovaných
do konce 20. stol., se 4004 etymologickými, lingvistickými
a historickými komentáři v poznámkách týkajících se všech
rodů kaktusů a nejzajímavějších a problematických druhů,
poddruhů, variet, forem a kultivarů…
Potřetí se v této zimě potýkám s problémem,
co Vám ve svém seriálku nabídnout. Ve skleníku stále (u
drtivé většiny rostlin) „vládne zimní spánek“, na květy
si tedy budeme muset ještě chvíli počkat. S první představenou
rostlinou jsme se v mém seriálu již setkali v červnovém
čísle Internetových novin. Mammillaria theresae f. albiflora
byla tehdy téměř celá zahalena do bílých květů,
tělo nebylo prakticky vidět. Na stonky (roubované rostliny na
rozdíl od pravokořenných bohatě odnožují) s areolami s velmi
jemnými okrajovými trny – bez trnů středových – se podívejte
alespoň nyní…
Lobívie z mé sbírky
IV.
Lobivia maximiliana - variety. K Lobivia maximiliana
je v současné době řazeno kromě typové variety dalších
10 variet. Jedné jsem se věnoval minule
(var.
westii), a to proto, že je Lobivia maximiliana
nejpodobnější. Ty ostatní jsou většinou dost výrazně
odlišné, také až na dvě výjimky byly původně popsány
jako samostatné druhy. Nemám je bohužel všechny, takže var.
miniatiflora, violacea, corbula a intermedia
nepředstavím. Mým oblíbencem je Lobivia maximiliana v.
caespitosa.
Hlavně proto, že je neobyčejně variabilní a
přesto dosti typická. Charakteristické jsou pro ni především
dlouhé, tenké a různě zprohýbané trny, dodávající zejména
tvrdě pěstovaným rostlinám velice atraktivní vzhled. Zvláštní
a pěkné jsou i velké květy (někdy až 9 cm dlouhé), zvláště
když se povede v oranžové barvě, která není u lobívií
až tak běžná.…
Otakar
Sadovský:
Kaktusáři (24) Karpus zatím s
Hrabcem odnesli ve dvou koších nakoupené kaktusy do auta a
neobřadně se rozloučili. Fobe se díval za odjíždějícím
autem a suše poznamenal: “Ten marnotratník vyhodil za
importy šest tisíc korun, které Karpus tak nedbale vložil
do náprsní kapsy. Od pana Haageho je mohl mít za poloviční
obnos.” Haage na tu chválu nic neřekl. Jeho bledě modré
oči cosi hledaly a byly neklidné. Náhle se otázal: “Co má
ten chlap tam nahoře pod tou skleněnou střechou?” “Nevím,
co nyní tam má”, odpověděl Hariota. “Asi před měsícem
měl tam choulostivější druhy kaktusů…
Obsah je soustředěn převážně na rod Ferocactus, který je zde zastoupen deseti druhy. Unikátní záběry lokalit ukazují i přidružená rostlinná společenstva a zabírají
i přilehlé ostrovy, na které se lze dopravit jen na rybářských
člunech. Video je doprovázeno geologickou historií vzniku poloostrova a četnými mapami výskytu a rozšíření jednotlivých druhů…
Ceny zahrnují 5% DPH a poštovné v ČR. Všechny knihy jsou psány v angličtině, pokud není
uvedeno jinak. Tituly označené „Vyprodáno”
budou v uvedených cenách k dispozici za cca 4-6
týdnů. Obracejte se na nás v případě zájmu o
jakoukoli literaturu se sukulentní tématikou…
Pozvánky na
výstavy 11. - 29. 4. Sukulentní svět VII. -
Výstava sukulentů, sukulentních bonsají a krajinek v
kameni a keramice Borise Bokoteje, člena Klubu kaktusářů
Košice…
22. - 24. 5. - XII. ročník prodejní
výstavy Tropic 2005 - výstava se koná v Domě kultury města Ostravy, a. s., je
již tradičně zaměřena na tropické rostliny, citrusové
rostliny, kaktusy, masožravé rostliny, sukulenty,
bonsaje, pokojové a balkónové květiny…
Opuntia = nopál Snad ze všech kaktusů nejgrotesknější, ale i
nejelegatnější jsou kaktusy = nopály;
opuntie. Je to rod rozmanitými tvary velmi
bohatý, rozšířený bezmála po celém
kontinentě Ameriky a tvoří také nejzazší
hranice zeměpisného rozšíření kaktusů.
Jsou to sukulenty s článkovitým, často vysokým
stonkem, zřídka však stromovité, spíše keřnaté,
poléhavé nebo rovné, hojně rozvětvené. Články
jsou velmi rozmanité, kulovité a malé, válcovité,
elipsovité, široké, ploché, terčovité, kuželovité.
Některé mají stonek listnatý, se šídlovitými
tlustými listy, které však vadnou a odpadají.
Ostny jsou dýkovité, u některých druhů vězí
v pochvě, u jiných jsou jako z papíru nebo blány,
tenké a ploché. Rázovité jsou pro tento rod
glochidy, mající štětinaté ostny háčkovité,
kypře utkvělé v plsti…
